Avšak historie zaznamená, že Arabové a muslimové a také mnoho milionů lidí na Západě, vznese o tomto víkendu další otázku, otázku, kterou nepřinesou západní noviny, protože to není součástí příběhu, který nám určují naši prezidenti a premiéři -- co ostatní viníci?

Ne, Tony Blair není Saddám. My neusmrcujeme své nepřátele plynem. George Bush není Saddám. Ale statisíce iráckých civilistů je mrtvých -- a tisíce západních vojáků je mrtvých -- protože pánové Bush a Blair a španělský premiér a italský premiér a australský premiér zahájili v roce 2003 válku na základě směsice lží a vzhledem k tomu, jakých zbraní jsme používali, s obrovskou brutalitou.

Mučili jsme, vraždili jsme, brutalizovali jsme a zabíjeli nevinné lidi -- a na tyto strašlivé zločiny máme teď zapomenout, jak tleskáme nad houpající se mrtvolou diktátora, kterého jsme vytvořili.

Kdo povzbuzoval Saddáma, aby v roce 1980 provedl invazi do Íránu, což byl jeho největší válečný zločin, protože vedl k usmrcení milionu a půl osob? A kdo mu prodal součásti chemických zbraní, jichž používal proti Íránu a proti Kurdům? Byli jsme to my. Není divu, že Američané, kteří ovládali podivný proces proti Saddámovi, zakázali jakoukoliv zmínku o tomto, jeho nejhorším zvěrstvu, v jeho obžalobě. Neměl snad být předán Íráncům, aby ho odsoudili za tento obrovský válečný zločin? To by ale odhalilo i naši vinu.

A masové zabíjení které jsme my páchali v roce 2003 dělostřeleckými granáty z ochuzeného uranu, svými "protibunkrovými" bombami a svým fosforem, vražedná poinvazní obklíčení měst Falludža a Nadžaf, peklo anarchie kterou jsme vyvolali v Iráku po svém "vítězství" -- kdo bude odsouzen za toto všechno? Budou o tom jistě v pohodlném a bohatém důchodu psát Bush a Blair ve svých pamětech.

Během let jsem zaznamenával hrůzné zločiny Saddáma Husajna. Hovořil jsem s Kurdy, kteří přežili plynový útok Saddáma Husajna v Halabže, mluvil jsem se šiity, kteří v roce 1991 povstali proti Saddámovi na naši žádost -- a které jsme pak zradili - a jejichž kolegové s manželkami byli popraveni po desetitisících Saddámovými katy.

Byl to můj kolega Tom Friedman -- nyní mesiášský komentátor pro New York Times -- který před invazí z roku 2003 přesně vystihl podstatu Saddáma Husajna: "byl to částečně Don Corleone, částečně Kačer Donald". Friedman vystihl hrůzu všech diktátorů -- jejich sadistickou atraktivnost a groteskní, neuvěřitelnou podstatu jejich barbarství.

Avšak tak ho nyní nebude arabský svět vnímat. Nejprve ti, kdo trpěli jeho krutostí, přivítají jeho popravu. Stovky lidí se chtěly vlastnoručně podílet na jeho popravě. Ale oni -- a miliony dalších muslimů -- si budou pamatovat, že byl informován o svém trestu smrti v předvečer svátku Eid al-Adha, který připomíná připravovanou Abrahamovu oběť svého syna, je to svátek, který i děsivý Saddám cynicky zneužíval k tomu, že se při tom oslavovalo propouštění vězňů z jeho věznic.

Jeho poprava bude právem interpretována jako americká záležitost a čas dodá falešnou, avšak trvalou mytologii -- že Západ zničil vedoucího arabského politika, který už nechtěl poslouchat rozkazy z Washingtonu, že navzdory svým chybám (a arabští historikové jeho zločiny budou potlačovat) zemřel Saddám jako "mučedník", jako oběť nových "křižáků".

Článek v angličtině ZDE