O alkoholu, metle lidstva, bylo napsáno velmi mnoho odborných publikací. Zejména těch, které vystupují proti jeho požívání. Na trhu však schází publikace, které by nezamlčovaly jeho pozitivní přínos pro ekonomiku. Námi tolik upřednostňovaná ekonomika prý tvoří základ tzv. svobodné demokratické společnosti, která se zaštiťuje tou největší spravedlností na světě, jaká kdy vůbec může být. O spravedlnost nám všem jde přece především. Zejména, když vyhovuje nám samotným. A nejvíce jde o spravedlnost státu. Ovšem jeho úlisný a pokrytecký vztah k alkoholu je na pováženou.

Je zcela zaslepené tvrdit, že alkohol nemá vůbec žádný pozitivní efekt. Co například jeho rozpouštěcí schopnost, která se týká různých chemických látek, tuků i nálad? Nebo, byl to snad opilý člověk, kdo vymyslel byrokracii, církevní náboženství či totalitní ideologie, jako jsou komunismus, fašismus, kapitalismus, demokracie a jiné hydry trápící lidstvo po celá tisíciletí? Takové bestiality postihující miliony lidí vymysleli nadmíru střízliví a pregnantně myslící "lidé", i když třeba v nějaké kocovině. Opilý člověk toho není schopen. Ten vyvede výtržnictví jen lokálního významu, které lze pacifikovat několika ranami pendrekem. Pokud ovšem nejsou výtržnictví a zločin chráněny státem.

Národohospodářský význam alkoholu je trestuhodně zamlčován, přestože je nesmírný. Bez alkoholu by se rozpadnuly celé státní systémy a můžeme říci, že bez něj by nemohla vůbec existovat celá naše vykutálená a opile střízlivá civilizace. Veškerý ekonomický a pracovní proces by nefungoval, kdyby nebyl náležitě podléván a proléván alkoholem a pokud by pracovní síly nebyly drženy nad vodou v alkoholickém oparu a při vidině alkoholu požitého po pracovní době.

Všechny společenské, hospodářské i státní procesy, které jsou závislé na lidské pracovní síle, by se bez lihu zastavily. Jejich jediným účelem je obrat pracovní sílu o její energii a přiřadit hodnoty tím vzniklé na stranu záludného zloděje. Střízliví lidé příliš nepracují na vytváření užitných hodnot, ale vymýšlejí pracovní náplň a zákony, které by usměrňovaly hospodářskou činnost mas závislých na alkoholu,

A v této situaci se vyskytují tací nedovtipní lidé a neomalenci (a dokonce i na nejvyšších místech), kteří se nestydí veřejně prohlašovat, že alkoholici by měli platit vyšší dávky zdravotního, sociálního a penzijního pojištění, nebo že by neměli mít nárok na standardní sociální a zdravotní péči. O své zdraví se prý náležitě nestarají a jejich léčení a sociální zajištění vyžaduje vyšší náklady ze státního rozpočtu a ze stran pojišťoven, než u obyčejného občana, který se o své zdraví tzv. stará a který nepije alkohol! Což nebozí násoskové již neplatí do státního rozpočtu peněz víc než dost a to formou přemrštěných daní uvalených na alkohol?

Podíváme-li se střízlivým a nezáludným okem kolem sebe, na celou naši honosící se kulturu, musíme nanejvýše kriticky připustit, že byla vytvořena pomocí etanolu. Na všem kolem nás i na nás samotných je patrný vliv alkoholu. Města, vesnice, domy, silnice, pole, lesy, vzduch, voda, rostliny, zvířata i lidé -- to vše i jiné bylo vystavěno, překopáno, přesázeno, přetvořeno pomocí alkoholu či počato v alkoholickém opojení. Spotřeba alkoholu je přímo úměrná vybudovaným duchovním i materiálním hodnotám naší civilizace. Za vším, co je instalováno v našem světě, to v čem žijeme, kdo jsme a jací jsme, se skrývá ciróza jater. Jen na okraj připomínám, že Ježíš, zakladatel naší civilizace, nám všem Novým zákonem přikázal, že alkohol je jeho krev, která se za nás vydává a kterou máme všichni pít. A zákony se musí poslouchat. Co by to jinak bylo za pořádek?

Příjmy přicházející do státní poklady z prodeje alkoholu, jsou jedny z největších, ne-li ty největší. Tyto jsou státem přerozdělovány - údajně pokud možno spravedlivě. Avšak zpět na léčení a prevenci alkoholizmu (např. na sport mládeže) se vydává pouze zanedbatelná částka.

Většina financí pocházejících z daní uvalených na alkohol, jde těm, kteří se o tyto příjmy do státního rozpočtu vůbec nijak nezasloužili! Alkoholici vkládají do státního rozpočtu miliardové částky peněz, které pozře státní moloch a valnou většinu z nich však potom spotřebovávají abstinenti, kteří na notoricích spolu se státem parazitují. Občan, který pitím alkoholu obětoval své zdraví a život za státní zřízení, je systematicky společností okrádán. Nadto je šikanován na pracovišti, doma nebo i v silničním provozu, kde je trestán za to, jestliže se u něj najde nějaké zamlčené promile alkoholu v krvi. A přitom se má prý navíc stydět.

Stát, který se nadýmá a honosí spravedlností jako svojí první ctností, se chová nespravedlivě a zločinně, když vycucává z opilců všechnu krev a pak jim odmítá zdravotní péči. Odhazuje vysáté oběti na smetiště, která jsou vydávána za ulice. Navíc jsou tito zbídačení lidé vystavení posměchu a pohrdání ze strany svých parazitů, střízlivých a rádoby úctyhodných spoluobčanů.

Úlisné varování ministerstva zdravotnictví, že alkohol škodí zdraví, je opět příkladnou ukázkou pokrytecké a nespravedlivé státní politiky. Stát na jedné straně na alkoholizmu věrolomné parazituje a lukrativně profituje a na druhé straně před ním varuje. Nespravedlnost si můžeme ovšem organizovat sami, bez ujídání krajíce státem. Buď je alkoholismus špatný a potom z něj nemůže mít stát žádný užitek a zisk, nebo je dobrý a výhodný, a proto by měl jako takový být náležitě odměňován a nikoliv trestán. Jaký pán, takový krám - jaký stát, takový občan. Společnost prostřednictvím pokryteckého státu vydělává na degeneraci svých vlastních potomků.