Ostatně, většina toho, co Beránkovi vadí na ODS, by se dala docela dobře vytknout i ČSSD. (Tvrdí-li Beránek, že "machinacím v barvě sociální demokracie trčí z bot ponejvíc nevkus a amatérismus, ODS provádí totéž s chladnou manažerskou profesionalitou", pak by mě docela zajímalo, jak k tomuto závěru došel.) Ze "zeleného" pohledu mají (nebo aspoň měly) obě strany ve svých řadách pár ekologů, pár antiekologů, celkově však posledních zhruba deset let ekologii prostě ignorovaly.

Vít Klíma zase přisuzuje Bursíkovi absenci "byť jen té nejmenší špetky politického talentu". Takovýto diletant málokdy osloví statisticky významný počet voličů, pokud nejde o celebritu ze světa sportu či showbyznysu. Nicméně možné to je. Bursíkovi se ale podařilo také něco jiného. Dostal zelené do parlamentu, aniž by se mu strana na schodech z politického suterénu rozpadla. (Což je úděl většiny malých stran, které vzbudí zájem voličů; ten s sebou nese přechod od protestního happeningu k nutnosti formulovat pozitivní politiku.) Vezmeme-li v úvahu, kolik evidentně nepravicových osobností se k zeleným hlásí, pak i nastolení mírně pravicového kurzu by bylo bez politického talentu stěží možné. Byť někdo může mít pocit, že méně by v tomto případě znamenalo více.

A čím dokládá Vít Klíma Bursíkovu neschopnost? Co znamenala účast na trojkoaličním projektu? Z pravicového pohledu se zelení projevili jako seriózní partner. To, že vláda nedostala důvěru, jim nikdo za vinu dávat nemůže. Z pohledu levice se nic moc nestalo, neboť takovýto výsledek se dal dopředu čekat. Bursíkovi se podařilo udržet zelené ve hře, což vzhledem k jejich síle není samozřejmé.

Považuje-li VK úsilí o předčasné volby za projev politické neschopnosti, měl by říci, proč by v takových volbách měly zeleným preference klesnout. Nebo by snad opačný výsledek považoval za nežádoucí?

Má-li Strana zelených volit mezi ODS a sociální demokracií, je dobré si uvědomit ještě jednu věc. ODS momentálně nepůsobí dojmem strany sebejistých politiků, kteří skutečně vědí, co chtějí (pomineme-li věci, které jsou nereálné nebo dlouho nevydrží). Ani Topolánek není zrovna silným a energickým politickým vůdcem. Pokud by se zelení dostali do jeho vlády, mohl by to být nakonec právě Bursík, kdo by významně spoluurčoval její strategii. Nejeden kontroverzní bod vládního programu by přitom mohl v praxi poněkud zeslábnout. Tohle není bez souvislosti s Bursíkovým smyslem pro politickou kariéru, ale jak to tedy jeho oponenti vlastně chtějí dělat?

Naproti tomu sociální demokracie je ve vládě zaběhnutá a Paroubek je politik, jehož energie hraničí někdy až s autokracií. V takové vládě by zelení asi hráli podobnou úlohu, jako předtím Unie svobody. S vyhlídkou na podobný osud. Pokud chce Vít Klíma nabídnout své straně jinou cestu než Martin Bursík, budiž mu přáno. Jeho kritika ale nebudí důvěru, že by byl tuto cestu -- bez ohledu na její teoretické kvality -- schopen politicky prosadit i mimo Stranu zelených.