1) Ačkoli jde Janu Beránkovi údajně (alespoň podle titulku jeho textu) o kredit ekologické politiky, marně jsem v jeho prohlášení hledal hodnocení kroků nového ministra životního prostředí v Topolánkově vládě, které jsou ve srovnání s jeho předchůdcem ve vládě vedené ČSSD nepochybně pokrokem. Jan Beránek by měl vysvětlit, proč při své obavě o kredit ekologické politiky zcela na ekologickou politiku "zapomněl".

2) Stejné nebo ještě větší lumpárny, které vyčítá Beránek představitelům ODS, mají na svém triku také politici ČSSD jako Foldyna. Aubrecht, Urban. Neslyšel jsem Beránka, že by podobně otevřeně a jednoznačně varoval před destruktivní a neudržitelnou politikou těchto socdemáků. Rád bych věděl, proč jsou pro Beránka nadávky do "ekoteroristů" nebo popírání globální změny klimatu horší od politiků ODS než od komunistů nebo sociálních demokratů? Jsou-li snad nějaké důvody preferovat modré, rudé nebo oranžové ROPÁKy, pak by je měl Jan Beránek jasně vysvětlit.

3) Jan Beránek stál po jistou dobu v čele české Strany zelených, která se pod jeho vedením (a za vydatné pomoci Jakuba Patočky) pro řadu lidí diskreditovala jednostrannou orientací na spolupráci s ČSSD a KSČM. Strana zelených se bohužel pod Beránkovým vedením dopouštěla i řady velmi pochybných kroků (včetně účelového vylučování nepohodlných členů) a směřovala dokonce do mezinárodní izolace. Beránek diskusi o budoucí politickou orientaci SZ prohrál (postavily se proti němu i bytostně levě orientované osobnosti jako Petr Uhl) a byl poražen právě skupinou kolem Martina Bursíka, kterou teď kritizuje. Těžko věřit, že Beránkovo tiskové prohlášení je jen náhodou načasované týden před komunálními a senátními volbami, kterou mohou rozhodnout o osudu SZ. Beránkův text tak na mne činí nepříjemný dojem politické pomsty těm bývalým kolegům, které nedokázal přesvědčit a s kterými v soutěži idejí prohrál.

Podle mého jsou snahy vytvořit ze "zelených" jakýsi "B-tým" ODS nebo ČSSD odsouzeny k nezdaru, protože voliči nestojí o nedomrlou kopii modrých nebo oranžových. Beránek v pokusu vytvořit ze SZ rudo-zelený satelit ČSSD neuspěl, ale jeho následovníci se myšlenky nevzdávají. Beránkův politický stín Patočka v Literárních novinách napsal - férově a bez vytáček: "Pokud si to Jiří Paroubek bude přát, spojenectví sociálních demokratů a zelených by se ještě letos mohlo stát osou nové politické stability." Ale i radikál jako Jakub Patočka raději zamlčel, že tato "stabilita" by se zakládala na paktu s nereformovanou KSČM v čele dobrovolným a placeným agentem StB, který nyní svého řídícího estébáka na oplátku po léta zaměstnává.

Závěrem bych chtěl zdůraznil, že si Jana Beránka velice vážím vzhledem k množství užitečné práce, kterou odvedl v řadě nevládních organizacích. Je zajímavé, že před svým vstupem do politiky si Jan Beránek užil nejrůznějších zákeřných útoků od politiků nejrůznějšího zbarvení. O to smutnější jsem, že se nyní snížil k tak hloupé a neférové formě vyřizování si politických účtů s lidmi, s nimiž přinejmenším do nedávna sdílel celou řadu hodnot. Je pro mne smutným konstatováním, že ani lidé jako Jan Beránek nejsou imunní vůči specifické formě barvosleposti, která napadá české politiky a která jim znemožňuje stejně hodnotit stejné chovaní lidí z různých politických stran.

Autor o sobě píše: "Nejsem a nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany, a nikdy jsem nekandidoval do žádné politické funkce."