Tato definice reprezentuje jistý posun ve srovnání s Čunkovými předchůdci, protože Miroslav Kalousek i Jan Kasal táhli stranu doprava, takže se o ní mluvilo jako o přirozeném spojenci občanských demokratů. Čunek udělal úkrok doleva, čímž vrátil lidovcům jejich tradiční roli---být jazýčkem na politických vahách.

Čunkovo tvrzení, že lidovci nepůjdou do vlády opřené o přeběhlíky (a že jakákoliv vláda vzešlá z minulých voleb musí mít podporu celé sociální demokracie) má konkrétní dopady. Především neutralizuje scénář nastíněný Topolánkovým poradcem Markem Dalíkem, podle nějž by se menšinová vláda ODS, lidovců a zelených mohla případně opřít o "konstruktivní menšinu" sociálně-demokratických poslanců. Stejně tak neutralizuje podobný plán zelených, kteří odešli z jednání o velké koalici kvůli údajným programovým neshodám, ale zároveň prohlásili, že by bylo možné se vrátit k projektu trojkoalice (který by se opíral o podporu "konstruktivní menšiny" v ČSSD).

Tím, že Čunek řekl, že by jakákoliv příští vláda musela za současného rozložení sil mít podporu ČSSD jako strany, de facto dal rovnítko mezi pojem "političtí přeběhlíci" a "konstruktivní menšina". Zasadil tím ránu nejenom některým stratégům ODS a zeleným, ale také Miloši Zemanovi.

Takzvaná "konstruktivní menšina" v ČSSD, která by případně mohla podpořit vládu vedenou ODS bez účasti ČSSD, je totiž tvořena přívrženci Zemana, který nyní vyhlásil otevřenou válku Jiřímu Paroubkovi. Pokud by vyšly Zemanovy plány na vznik vlády bez účasti ČSSD, nejspíš by to silně otřáslo Paroubkovou pozicí. V ČSSD zahnané do opozice by nepochybně vypuknul tvrdý boj. Je možné, že by Paroubek a jeho lidé souboj se zemanovci vyhráli, jenže by takový vývoj nepochybně oslabil ČSSD v situaci, v níž by hrozily předčasné volby.

Pokud Čunek zůstane věren svým slibům, může ČSSD vstoupit do vlády i bez podpory několika zemanovců, což Paroubkovi umožní zabít dvě mouchy jednou ranou: udržet pro ČSSD (i pro sebe) potřebný vliv a vypořádat se s přeběhlíky. Jinými slovy: pro Paroubka bude v takové situaci mnohem snadnější vyhlásit Zemanovi otevřenou válku a vyhrát ji.

V tomto kontextu je zajímavé, že mnozí tvůrci veřejného mínění, kteří v minulosti tvrdě kritizovali Zemanova poradce Miloslava Šloufa a ministra zahraničí Jana Kavana, nyní mlčí, když se ukazuje, že Šlouf a Kavan (současný poradce přebehlého poslance Melčáka) stojí za vzpourou proti Paroubkovi. Dosáhla už protiparoubkovská hysterie takové intenzity, že by dřívější tvrdí kritici Šloufa a Kavana preferovali návrat této sociálně-demokratické frakce na úkor Paroubka? Pokud tomu tak je, nebylo by od věci, kdybychom se dozvěděli, co konkrétně činí Paroubka horším, než je Šlouf.