Jasnější kontury domácí politické scény, možnou zbraň k ukončení partajní zákopové války s ovzduším zamořeným jedy, přinesl uplynulý víkend. Do Brna dorazil rychlík "Klidná síla" řízený od demise mašinfíry Kalouska jen provizorně. Podobně jako při ostravském sjezdu v roce 2003 se o předsednické křeslo ucházela čtvero osobností a také pouze dvě z nich (vedení strany tehdy neobhájil Cyril Svoboda) měly reálné šance na úspěch. Výsledek nebylo těžké odhadnout předem. Navzdory patrné diskreditační kampani zahrnující kromě pokrytecké nálepky rasisty také "polskou metodu", sexuální skandál, hladce zvítězil muž dlouho prakticky neznámý, starosta a novopečený senátor Jiří Čunek.

Vlasta Parkanová, populární politička s mnohaletou zkušeností z parlamentu i vlády -- spravovala resort spravedlnosti -- se do čela lidovců neprosadila nejméně ze dvou důvodů. Její spolustraníci v ní spatřují člověka příliš blízkého odstoupivšímu Kalouskovi, jenž mimo jiné plánoval zásadní změnu identity strany, a navíc pro některé není přijatelné, že teprve roku 1998 opustila řady ODA. Sama pak přidala příčinu třetí: odpor konzervativních volitelů vůči ženě v čele strany. Stojí za vzpomínku, že "genderově" zdůvodňovala svůj nedávný neúspěch při obhajobě místopředsednictví občanských demokratů také Miroslava Němcová, jíž vždy velmi slušela přezdívka "Klaus v sukních".

Svérázný Jiří Čunek zkrátka v brněnském Besedním domě potvrdil svůj raketový nástup. Není asi sporu o tom, že mu výrazně napomohla dlouhodobě obtížná situace KDU-ČSL. Ta některými rysy připomíná stav sociální demokracie před nástupem komunálního politika Paroubka. Poté, co z čela strany odešel dnes idealizovaný Josef Lux, nenašel se dlouhá léta nikdo jeho talentu. Vývoj vyvrcholil jasnou ztrátou voličské přízně v červnových volbách, po nichž se uznávaný technolog moci, "Richelieu" a komunistobijce Kalousek, který systematicky káral Stanislava Grosse za nevěrohodnost, znemožnil před veřejností ochotou vládnout za pomoci komunistů.

Lidovci s voličským zázemím na jižní Moravě, vazbami na katolickou církev a tradičně tuhou disciplínou jsou stranou s dlouhou tradicí. Trvalou mocenskou pozici získali za masarykovské republiky, poté při "budování socialismu" a svou skomírající roli (jako další domácí tradicionalisté, komunistická strana), sehrávají při tvorbě polistopadové demokracie.

Budoucnost pod novým vedením míří do stanice střed. Bude jistě značně zajímavé sledovat celkový vývoj křesťanských demokratů v čele s lidovým politikem Jiřím Čunkem. Zda naplní očekávání straníků a voličů. Zda dovede být nejen "při tom", ale také dokázat, že se dohodneme.