Hranice nestvořil Pán, ale my lidé. V daleké zemi na východ znamenaly hranice jistou smrt pro každého, kdo by se chtěl vyvázat ze státního otroctví. Na západních hranicích se lidé bránili, brání a zřejmě budou bránit, přílivu ekonomických běženců. Je to morální? Nechtít se rozdělit o bohatství je pochopitelné, ale je i odpustitelné?

Svět hranic je prošpikován ostnatými dráty, nástražnými systémy, hraničními bojovníky, psy -- a lidé utíkají z míst, kde jim hrozí genocida, ale prchají i ti, co mají hluboko do žlabu a chtějí se mít lépe. (Cožpak to neznáme? Cožpak i od nás neprchali i politicky nepronásledovaní -- ti, co jenom nechtěli budovat lepší zítřky za mizerný plat a pod dohledem nesmiřitelných ideových strejců?)

Rakovinové hraniční nádory na planetě uvedli do funkčnosti parlamenty, zákonná ustanovení, advokátské kanceláře dobře placené z peněz daňových poplatníků, mudrcové víry, spasitelské spolky za ochranu plného žaludku, politické mršiny, vykukové, čirí sadisté i gardisté -- a to všechno za mlčenlivé podpory tzv. obyčejných nebo prostých lidí.

Hranice není korzo, pravil kdysi významný generál. Zlobili se na jeho výrok znalci západního práva, zlobili se i Orli hor (péesáci), jak je nazval v návalu vášně při přehlídce na Letné jeden plukovník. Neprostupná hranice je snem každého hraničáře a jedno tomu, kde právě stojí na stráži.

(Škoda, že třeba nestáli hraničáři tehdy v dobách odsunu nad Kesselteichem, aby učinili přítrž řádění opozdilých hrdinů v okrádání nevinných žen, starců a dětí -- neslyší se to rádo, vím, ale pro budoucnost je zajímavé vědět, že neřádili většinou postižení nacisty, ale jejich přisluhovači, tichošlápci a zlodějskočeská cháska -- jak jinak ,než za mlčenlivé podpory většiny.Tato většina se dívala na odsun židovského obyvatelstva -- a našli se mizerové, co si rozebrali majetek...)

Generálova slova zaletěla i daleko za oceán, připomínám film Mokrá záda o utečencích z Mexika, do daleké krásné Afriky, kde se jaksi hranice posunují dle potřeby uchvatitelských gaunerů a z dokumentů nám je známo, že vojska OSN údajně přihlížela vyvražďování nevinných. Copak je to za vojáka, když čučí s hubou zavřenou na zvěrstva a v kapse ho hřeje žold?

Denně je v pohybu monitorováno na statisíce lidí. Posunují se za lepším, za snadnějším životem. Pasou se na nich nemravové, okradou je, zanechají osudu a lapí další nešťastníky. Ti běženci mají starou vindru, i tu jim seberou. Táhnou s sebou děcka, unikají z pastí vytvořených lidskými hlasateli práva a morálky -- neznám stát, kde by platilo, že morálka, právo a soucit neexistuje a jsou to jaksi nadbytečné požadavky.

Naši zástupci přistupují prý zodpovědně k mezinárodním úmluvám, vytváří kreativní vyjádření pro snadnější život na zemi. Snad i proto zpřísníme tresty za nepovolené překročení naši okleštěné hranice revoluční změnou. A proč hned tolik křiku proti tehdejšímu uspořádání bývalí i současní Čechoslováci? Cípek s Mukačevem a zanedbatelným okolím odevzdali jsme vítězi války -- a světe div se, nebyl sám, ten vítěz, co asi bral ten druhý, třetí a čtvrtý vítěz?

To se nám to mudruje o hranici, když máme plné dížky, střechu nad hlavou, auto, chalupu, přežraného psa a kočku a v bance sice ne hned miliony, ale zaručené půjčky -- později sice i exekutory...ale pořád žijeme! Hraniční kameny vytváří mohylu boha Nesoucity, lemují země a zemičky, vyznačují teritoria najedených i hladových, namyšlených i ponížených. V televizním dokumentu jedna odsunutá žena řekla: Kdo nepřišel o domov, nemůže pochopit tu strašnou bolest z této ztráty.

Hraničářská ostražitost je v našem světě přesluhujícím reliktem bývalých časů. A ne-li, pak buďte pozdraven, osvícený generále.