Nemusím opakovat známou historii jednotlivých intervencí v zemi, počínaje několikrát Angličany, Sovětským svazem či historky o budování, vyzbrojení a vycvičení Talibanu Spojenými státy. Nakonec po jedenáctém září 2001 za účasti "ochotných" z Británie a po odmítnutí nabídky zemí NATO přišla intervence Spojených států. Zde pozapomínám na rozhodující účast v bojích Severní armády pod vlivem Ruska, které ji dozbrojilo a ta postupně obsadila celou zemi. Americká operace v Afghánistánu byla nakonec výsledkem vojenské spolupráce - právě s Ruskem. To pomohlo provést dohodnutou práci a takticky ustoupilo do operačního i mediálního pozadí.

Operace má však dnes již letitou historii a konec je v nedohlednu. Což je závěr, který se opírá o výsledky právě ukončeného zasedání NATO. Za současného stavu vojenského personálu, nyní již pod velením NATO, přechází iniciativa na stranu nepřítele. Reakce zemí na posilování vojenské kapacity, ke které závěry summitu NATO vyzívají, není jednoznačná.

Je to pochopitelné. Úkoly jsou nejenom okupační či dokonce rekonstrukční, ale jde o nasazení v boji a tam jde o životy. Ztráty se zvyšují. Země bojující na straně NATO je počítají do stovek (USA), desítek (Kanada) ale i "naše" Slovensko již ztratilo 4 muže a nová vláda odmítá se nadále zúčastňovat na bojích v ohrožené oblasti a uvažuje o ukončení mise. Neuvedl jsem, a neměli bychom si na to zvykat, ztráty Afghánců. Jen letos již 30 000 většinou civilistů jako obětí bombardování. Nezapomínejme, že 3 milióny obyvatel uprchlo ze země. Většinou žijí v Pákistánu.

Vraťme se však k hodnocení situace a přihlédněme k doporučení pákistánské strany.

Hovořit o porážce NATO je příliš jednoznačné, ale situace je rozhodně vážná a proto nelze vylučovat jakékoliv jiné alternativy. Pákistán doporučuje jednání. Ministr zahraničí Khurshid Kasuri se sešel s několika ministry zemí NATO (!), zhodnotil vojenskou situaci jako bezvýchodnou a postavil se proti posilování vojenských kontingentů jako neúčelných.

Toto stanovisko je dobře známé i britskému generálu Davidu Richardovi, který velí vojskům NATO a který spolu s holandským velvyslancem jednal pět dnů v Islamabádu. Je známo, že Pákistán je obviňován, že je příliš benevolentní k Talibanu, který má mít své velitelství na jeho území - ve městě Quetta. Je to v oblasti severozápadní provincie, země, kde její guvernér generál Ali Mohammed Jan Orakzei veřejně prohlašuje, že "USA, Británie a NATO v Afghánistánu již prohrály a buď z nepochopení nebo nedostatku odvahy svoji porážku nechtějí přiznat." Dodal dále, že náboženská spřízněnost obou zemí je sjednocuje a vede k "národnímu odporu" proti západním okupačním silám.

V pozadí těchto prohlášení je snaha po vytvoření nové koaliční vlády v Kábulu a výměna současného prezidenta. Úvahy jistě velmi vzdálené realitě, ale jistá tendence za situace prodlužujících se bojů existuje. Navíc náš hodnotící přístup vidí situaci velmi zjednodušeně, neboť pozice Talibanu mezi obyvateli není zanedbatelná - a to i mezi představiteli v Kábulu. Vzpomeňme jen na skutečnost, že současný prezident Karzai byl designovaným reprezentantem Talibanu na místo velvyslance Afghánistánu do OSN.

Historie nezná žádné trvalé vítězné vojenského tažení do Afghánistánu. Nedávné zasedání NATO bohužel jinou cestu nenabídlo. Jakékoliv jednání je tedy a priori odmítnuto. Nebo budeme čekat dalších pět let?

Česká strana hodlá posílit svůj kontingent. Naštěstí o vojenskou nemocnici, která, doufám, bude léčit potřebné nehledě na vojenský či civilní charakter pacienta. Na druhé straně silácké řeči českých bojovníků, kteří se vrátili naštěstí všichni s tím, že počítali, že tam i padnou. Velmi nešťastné mediální pokrytí.

Informace o situaci v Afghánistánu, tak jak jsme s ní seznamováni, má vojenský a tím jednoznačný a jednostranný charakter. Chybí seriózní rozbory a komplexní pohled. Některé informace, jako například stanovisko Pákistánu, se nevyskytují vůbec. Chybí úvahy o jiných alternativách, než je vojenské řešení. Česká republika je součástí operace a nese proto i svůj díl odpovědnosti. Za své muže, ale i za absenci jiných, než vojenských řešení. Velice rád bych se mýlil a získal informace, že tomu tak na zasedání NATO nebylo a náš přemýšlivý prezident bral i tyto skutečnosti v úvahu a dovedl je i vyjádřit.

zdroj Břetislav Tureček , Právo 2. 12. 2006 ZDE