Otevírá totiž výstavu, která v mnohém určí osud jejího velkého plánu -- zřízení "Centra proti vyhánění". Předsedkyně Svazu vyhnanců a současně poslankyně spolkového sněmu za CDU bojuje za svou vizi mocně již skoro 7 let. Výstava "Vynucené cesty - útěk a vyhnání v Evropě 20. století" má být ukázkou a reklamou velkého projektu. Samotná výstava, kterou pořádá Nadace Centrum proti vyhánění, je pojata široce a evropsky. Jak se dalo očekávat, výstava od svého počátku vyvolala bouřlivé reakce, a to nejen ze strany Polska, ale také živou vnitroněmeckou diskusi. Proč je tomu tak?

Opusťme na chvíli Kronprinzenpalais na Unter den Linden a vydejme se na malou procházku Berlínem. Nedaleko  - skoro naproti - narazíme v Německém historickém muzeu na podstatně větší výstavu "Útěk, vyhnání a integrace" pod patronací německého prezidenta Horsta Köhlera. V propagačním materiálu k této státní výstavě se můžeme dočíst: "Druhá světová válka, kterou rozpoutalo národně socialistické Německo, vyvolalo dosud nevídanou vlnu útěku a vyhnání. Němci s až 14 miliony utečenců a vyhnaných tím byli postiženi nejvíce". Tato výstava se zaměřuje na osud těchto Němců a jejich nelehkou integraci. Tato obšírná výstava nevyvolala žádné protesty.

Již před 6 lety, kdy se připravovala tato státní výstava, se pokusil ministr kultury Neumann paní Steinbachovou tímto státním záměrem přesvědčit, aby upustila od svého plánu na Centrum vyhnání. Nejprve je třeba vyhodnotit tuto státní výstavu, argumentoval. Marně, předsedkyně Svazu vyhnanců trvala na svém a založila si nadaci a začala připravovat svoji vlastní výstavu.

To, že Steinbachové výstava konkuruje státní, vyvolalo dojem - a u jejich odpůrců i přesvědčení - že její počin má politický charakter. To vše vyvolalo vášnivou diskusi. Není tajemství, že Svaz vyhnanců se svými 2 miliony členů patří k organizaci, nakloněné CDU a CSU. Úspěšně pro ni mobilizuje miliony voličů. Steinbachová sama je poslankyní CDU v Německém spolkovém sněmu. Její němečtí odpůrci ji vyčítají úzký pohled na minulost, kdy do popředí staví sebe a do pozadí příčiny událostí, které k vysídlení německého obyvatelstva ze Sudet vedly.

Samotný pohled na odsun (v terminologii Steinbachové "vyhnání"), který Svaz vyhnanců chápe ne jako individuální příběh, ale jako porušení národních kolektivních skupinových práv, je dost sporný. Vyplývá z toho, že dává Steinbachová opět přednost národně skupinovému chápání dějin před liberálními, občanskými hodnotami. Další vážnou výhradou je, že svým necitlivým přístupem narušuje vztahy Německa ke sousedním zemím. To se projevilo zejména ve snaze Svazu vyhnanců znepříjemnit vstup Polska a ČR do EU. Připravované evropské žaloby ze strany Rudi Pawelky a jeho Preußischen Treuhand proti Polsku jsou toho dokladem. Svaz vyhnanců se sice od této akce distancoval, současně však Rudi Pawelka zastává významnou funkci v tomto svazu. Proti České republice podobnou akci připravuje zatím neznámá "Sudetoněmecká iniciativa".

Tento týden zpochybnil integritu některých zakladatelů Svazu vyhnanců německý časopis Spiegel, když uvedl, že Svaz vyhnanců (BdV), který zastřešuje všechny vysídlenecké organizace v Německu, je podstatně více zatížen nacistickou minulostí, než se dosud myslelo. Podle magazínu byla mezi zakladateli svazu až do roku 1982 více než třetina bývalých členů Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP). Erika Steinbachová v rozhovoru pro Der Spiegel namítla, že: "je třeba rozlišovat, zda někdo byl jen souputníkem (nacistů) nebo zda vykonával funkci, která není pro činnost ve svazu únosná".

Zpracování dějin svazu, které by odhalily nacistické angažmá jeho představitelů, Steinbachová odmítla s tím, že BdV "na to nemá peníze". Právě započatá výstava podle odhadu stála cca 500.000,- Euro. Později však připustila, že Svaz se bude věnovat své historii.

Ukázalo se jak dobrý byl počin Paroubkovy vlády, když se omluvila sudetoněmeckým antifašistům. Současně však je třeba napnout všechny síly na zlepšení občanských vztahů a stálého dialogu mezi Němci a Čechy. Dobré vztahy na politické úrovni totiž podstatně předstihují mezilidské vztahy. Dalším dobrým počinem pro vzájemné poznávání by bylo třeba v Praze a Brně představit již zmíněnou státní výstavu "Útěk, vyhnání a integrace". Na oplátku by bylo vhodné v Berlíně a jiných německých městech uspořádat výstavu o nacistickém vládnutí a teroru s ním spojeným v tehdejším protektorátu Čechy a Morava. Pravda a tolerance vždy sbližují. Polopravdy a netolerance vždy rozdělují. A toho rozdělování bylo v česko-německých vztazích už příliš mnoho. Dnes žijeme v jedné Evropě.