Z roční zprávy "Stížnostní komise spolkového vojska" se velká část (40 procent) týkala oblasti výcviku, následována personálními otázkami a věcmi týkajícími se materiálního zabezpečení, hygieny a ubytování. Téměř v osmdesáti procentech byly stížnosti oprávněné, zbytek pak byl odmítnut, prohlásil předseda komise Anton Gaal. Hlavní příčinu prudkého nárůstu stížností pak vidí ve zvýšené odvaze vojáků je nahlásit, ale i ve zlepšené dostupnosti příslušného parlamentního grémia.

Sekretariát komise během minulého roku registroval na čtyři tisíce telefonických otázek nebo právnických rad. V roce 2004 jich bylo o pět set více, z toho však přes jedenáct set se týkalo šikany ve Freistadtu, Lansdecku, Bludeschi a Welsu. Letos očekává komise zvýšení počtu telefonátů, protože již v této době dosáhl tisícovky. Zvláštní pozornost pak věnuje podle předsedy komise Gaala stížnostem vojákyň, ale celkově byla zaznamenána zlepšení s jejich zacházením. Kromě toho navštěvují členové komise i rakouské vojenské jednotky sloužící v zahraničí.

Mnoho stížností však přichází na "stálé zákazníky", které navrhuje sociálně demokratický vojenský mluvčí "odvolat z výcviku" a oznámil tomu odpovídající kroky. K tomu se připojil i bývalý lidovecký poslanec Paul Kiss. Gaal v této souvislosti odmítl oznámit přesné číslo těchto "zákazníků", ale dali by se spočítat podle jeho slov "na deseti prstech".

Komise je ale potěšena, že její zlepšovací návrhy a žádosti po šikanové aféře v roce 2004 byly přijaty do "posledního puntíku". Především byl zcela přepracován výcvikový program a v kasárnách byly vystaveny tiskoviny stížnostní komise. Samotné ministerstvo obrany upozornilo, že "stížnostní problémy, tak jak byly předneseny, byly vyřešeny v rámci služebního dohledu". Ministerstvo bere "přednesené případy a návrhy komise velmi vážně". Některé případy byly i zveřejněny a patří mezi ně na příklad stížnost, že se jeden z poddůstojníků během výcviku chlubil, že je majitelem německé vojenské lžíce z roku 1941, na které je vyražen hákový kříž a říšská orlice. Rekruti při výcviku byli zase jiným poddůstojníkem označováni za "blby", "idioty" a "psy". Mnohé výrazy, používané i mezi poddůstojníky, jsou do češtiny nepřeložitelné vzhledem k tomu, že němčina je v těchto případech mnoho kreativnější než náš rodný jazyk, a další by musely být jedině vytečkované.

Znalci Haškova Švejka nebo další literatury z první světové války jistě vědí, co je na příklad "Schiacher Hund", nebo "Arschloch" a co znamená "Ihr werds mitn Arsch radieren".

Roční zpráva stížnostní komise za rok 2005 nebyla přijata s přílišnou radostí vládních politických stran - zejména proto, že koncem listopadu proběhnou parlamentní volby. Kromě toho v tomto roce slavilo spolkové vojsko půl století svého znovuzrození. Již při obnově rakouské státnosti v roce 1945 byla snaha obnovit ozbrojené sbory, i když čtyři okupační mocnosti USA, SSSR, Anglie a Francie je zakazovaly. Teprve v letech 1948/49 v západních zónách vznikaly tzv. pohotovostní četnické jednotky, z kterých vznikla polovojenská "B-Gendarmerie". Po podepsání Státní smlouvy v roce 1955, kdy byla obnovena suverenita Rakouska, tyto jednotky byly přeměněny v "prozatímní pohraniční oddělení". Následně pak byl 7.září téhož roku přijat branný zákon, který dal základ vybudování nového spolkového vojska při zavedení devítiměsíční branné povinnosti. V roce 1956 vzniklo ministerstvo obrany a první odvedenci nastoupili službu 15. října téhož roku. Hlavním úkolem armády bylo zajistit obranu země a ochranu ústavou zaručených právních jistot . V neposlední řadě pak pomáhat při živelných nebo jiných katastrofách. O roku 1965 pak přibyla povinnost na výzvu mezinárodních organizací přispět nasazením jednotek spolkového vojska v zahraničí.

Rakouské ozbrojené síly vzhledem k specifické úloze, vyplývající ze závazku trvalé neutrality a měnící se mezinárodní situace, prošly řadou reorganizací. Základní myšlenkou se stala doktrína "všeobjímající zemské obrany - ULV", která kromě vojenské stránky má i duchovní, civilní a hospodářskou. V sedmdesátých letech došlo ke zkrácení prezenční služby na šest měsíců a šedesáti dnů povolání k brannému cvičení. Zavedena byla i civilní služba u humanitárních organizací, a to až do roku 1993 na základě "přezkoušení myšlení" u zvláštní komise, která byla nahrazena delší službou než u vojska. Hlavní obrannou koncepcí je tzv. "Spannocchiho doktrína", pojmenovaná po prvním vojenském veliteli. Jejím základem je poznání, že nelze případného agresora odrazit velkou obrannou bitvou, protože k tomu nemá rakouská armáda materiální ani lidské možnosti. Vojsko se má soustředit na přepady zásobovacích cest nepřítele, tak aby průchod přes Rakousko byl zaplacen "vysokou cenou".

Na základě změněné situace v Evropě v posledním desetiletí, kdy se Rakousko stalo součástí Evropské unie a jejího branného svazku, byla zavedena nová armádní struktura, platná od roku 2000. Armáda se sestává nyní ze dvou skupin s velením ve Štýrském Hradci a Solnohradu, a má celkem dvě brigády pancéřových granátníků, tři stíhací brigády a v případě mobilizace bude povoláno dalších 120 tisíc mužů. Letecké síly mají chránit rakouský vzdušný prostor a podporovat pozemní armádu vrtulníky, transportními a spojovacími letadly. Pasivní leteckou obranu zajišťují mobilní radarové stanice a aktivní obranu pak přepadové stíhačky "F-5 Tygr", pronajaté Švýcarskem, které budou nahrazeny "Eurofightery".

Zvláštní skupinu pak tvoří skupina pozemních a leteckých sil, které jsou cvičeny pro zahraniční mise. Tyto zvláštní vojenské síly mají ve svých řadách specialisty pro zvláštní úkoly, které nemohou být konvenčními silami splněny. Jsou účastníky zahraničních misí, kterých se Rakousko aktivně již celou řadu let účastní. V současné době jsou ozbrojené jednotky rakouského vojska nasazeny v rámci AUCON/EUFOR v Bosně-Hercegovině, AUCON/KFOR v Kosově a AUCON/UNDOF na Golanských výšinách. V řadě dalších mezinárodních misích se pak členové rakouských ozbrojených sil účastní úlohy pozorovatelů.