22. 8. 2006
Nové volby na krku!(Bláhový úsměv nad volbami)S bláhově jízlivým úsměvem jsem dnes zjistil, že tzv. nová vláda nebyla dosud sestavena. Od voleb uběhlo drahně času. Pokud to takto půjde ještě chvíli dál, tak máme brzy celé současné volební období rychle za sebou a máme na krku další nové pravidelné volby. Předčasné volby jsou zbytečné. Jedině, že by se týkaly příští povolební neřešitelné situace, takže bychom mysleli moudře dopředu. Ostatně, co to bude za novou vládu, když tam budou zase jenom staří známí a ideově přestárlí lidé, kteří chtějí vítězit, vládnout a být prvním předvojem? |
Já vlastně nemám vůbec žádné právo se nějak vyjadřovat k volbám, neboť jsem chronický nevolič a k jakýmkoliv urnám mám odpor. Nepovažuji možnost volby za svobodu, ale za její omezování, které je naprosto stejné, jako když jsou volby povinné. Volba politických zástupců mi připadá stejně problematická, jako kdyby si chtěl člověk volit své rodiče, kteří jsou dáni jeho narozením.
Kdybych vás chtěl dostat do pekla, tak vám dám na vybranou průvodce, "Chcete čerta nebo ďábla?" Vy budete přemýšlet, vybírat, vyberete a přitom úplně zapomenete, že jste do pekla vlastně vůbec nechtěli. (K urnám nemám vřelý vztah z titulu svého bývalého zaměstnání. Nevím proč bych do nich měl nyní sypat sám sebe spolu s volebním lístkem.) Současné bezvládí nám prakticky ukazuje, že bez takového typu vlády a vládního systému se docela dobře sami obejdeme. Jak vidno, s kopce od desíti k pěti to s námi můžeme jít klidně bez takovýchto vymožeností. Ostatně, i když se nějaká vláda sestaví, bude to vůbec nějaká vláda? Nebude to pouze zástupná instituce někoho jiného, který zde skutečně vládne odněkud z pozadí? Nebojte se, že na vás vytáhnu nějakou teorii spiknutí, které se nejvíce posmívají sami poťouchlí spiklenci. Nám vládne z pozadí skutečně něco jiného, než zdravý rozum. Je to spiknutí těch nehorších pudů, náš černý adoptivní táta. Chapadla nejsou podstatná. Naše ekonomika přece není na ničem jiném založena? Neslyšeli jste to tolikrát z úst profesorů ekonomiky? Myslím si, že nemá význam ztrácet čas a peníze současnou povolební situací a že je lepší šetřit síly a prostředky na příští volební kampaň, která by ještě více zmanipulovala občany, aby šli volit. Naše volby jsou přece pouze náhražkou Prvního máje. Jsou tvůrcem a projevem loajality, nezávislým na tom, kdo zde skutečně vládne. Osobně považuji volby v současné situaci za zbytečné. Ať se ti, kteří chtějí vládnout, mezi sebou poperou, a ten který zvítězí, toho budeme poslouchat. Však my si s tou poslušností již nějak poradíme. Jsme přece národ Švejků, ne? A také národ Bretschneiderů. Přece jsme si tolikrát vysvětlili, že si máme ze všech špatných možností vybírat tu nejméně špatnou. Ta nejméně špatná je totiž balíček, ve kterém je nemilé překvapení -- ta nejhorší možnost. Nemám vlastně také vůbec žádné právo se vyjadřovat ani ke stranickým problémům, protože jsem odjakživa bezpartijní neřád, ale současná situace mi opravdu nedává spát. Předem se omlouvám všem občanům, voličům, politikům a straníkům. Prosím je, aby mne nebrali příliš moc vážně. Jistě si pamatujete na tu veselou situaci před několika lety, když bylo na politické scéně příliš mnoho stran, a jak se jeden z okázale demokratických politiků vyjádřil, že v tradiční demokracii jsou pouze dvě hlavní strany, velká a malá, které se střídají u moci. Poťouchlé vtipálky při té příležitosti (mimo přímo se nabízející paralelu) ihned napadlo, že by vlastně stačila jen jedna strana, jako tomu bývalo dříve, za starých dobrých časů, za krále Klacka. Po svých trpkých zkušenostech však musím dodat, že bych byl docela rád, kdyby zde vůbec byla nějaká strana, kdyby tudy šlo vzít roha ven z naší bezvýchodnosti. Na tu myšlenku mne přivedla situace, když jsem nedávno vyběhnul z domova a městském parkem mne náhle zastihla nevolnost. Potřeboval jsem na velkou stranu, ale nebylo kam jít. U nás ve městě, totiž předělali všechny veřejné záchody na bary a herny. Zisk je zisk a z hazardu a drog je mnohem větší příjem, než z použití jakékoliv strany. Časy se mění. Malou stranu bych udělal někde nenápadně za keřem, ale velká strana byla potíž. Skrčená postava za keřem budí nežádoucí pozornost a některé věci prostě vyžadují klid, bezpečí a především ústraní. Ostatně, kvůli tomu se přece říká, že jde člověk na stranu. Nebo do strany. Ale nevyčítám to nikomu, neboť vím z vlastní zkušenosti, že nejít do strany nebo na stranu je situace nadmíru prekérní. Trochu teorie snad neuškodí: Zásadně u nás rozeznáváme dvě strany -- Východ a Západ. Sever a Jih nás příliš nezajímá. V současné době děláme, že neexistuje Východ, takže všude, kam se otočíte a podíváte, je místo obvyklých čtyř světových stran stále jenom samý Západ, Západ, Západ a Západ. Dříve tomu bylo pochopitelně jinak. Všude byl sice samý Východ, ale nebylo kudy kam vyjít. Nyní mi dovolte, abych probral záležitost, takříkajíc, velmi delikátní. Dále totiž rozeznáváme Východ a Záchod. O Východu jsem se již zmínil. U záchodu rozeznáváme hlavně dvě strany. Stranu velkou a malou. Laikovi by se mohlo zdát, že po smutných zkušenostech z vlády jedné strany, nebude tak velký zájem se o to, stát nějakou velkou stranou. Zdá se mi však, že zájem o takové smutně proslulé prvenství nijak neopadá. Záchod vysoce souvisí s ekologií. Pokud se nebere ohled na všestrannou průchodnost systému a odpady z funkce společnosti, tak hrozí její zánik. Mikrobiologové vědí, že když nasadí kulturu nějakých bakterií do živné půdy, že kolonie bakterií po čase zahyne, ačkoliv měla v laboratorní misce k dispozici neomezené množství potravy. Takové mikroorganizmy totiž produkují zplodiny látkové výměny, které jsou již i ve velmi malých koncentracích tak toxické, že celou kulturu, která je vyprodukovala spolehlivě zahubí. Z jednoduchého důvodu. Totiž z toho, že zmíněné buňky nemají kam jít na záchod. Všude, kam se dokola otočí, jsou stěny laboratorní misky. Všude je jenom jedna strana (pokud je miska kulatá) nebo více stran (pokud je miska hranatá), avšak vždy ze stejného neprůchodného materiálu. Možná jim také jako my říkají jednou Východ, jindy Západ, jednou vláda jedné strany, jindy vláda více stran, ale podstata té bezvýchodnosti je spolehlivě zahubí. A co, zahubí ta bezvýchodnost i nás? |