Mluvčí ministra nejprve osobní kontakty s bankrotářem Flöttlem veřejně dementoval, ale po dvou dnech bylo setkání potvrzeno. Obvinění ohrozilo postavení ministra natolik, že přerušil dovolenou na Sardinii a vrátil se do Vídně, aby zde před novináři přešel do protiútoku. Oznámil, že Meinl je dlouholetý přítel rodiny jeho novomanželky Fiony Swarowski a prohlásil, že se kvůli opozici nepřestanou setkávat on ani jeho žena se svými dlouholetými přáteli . Ta tvrdila, že prakticky s Flöttlem nejednal. , protože "byli tak silně zamilováni, že na to nebyl čas". Zdůraznil, že ve své funkci nebral nikdy od bankéřů velké dary a již v roce 2003 vydal pro své spolupracovníky antikorupční brožuru, ve které nabádal striktně oddělit služební věci od soukromých. Pak zaútočil na opozici a prohlásil, že právě velké dary přijal poslanec Zelených Werner Kogler a připomenul deset let starou aféru bývalého sociálně demokratického kancléře Franze Vranitzkého, který přijal pozvání bank.

Grasser měl však skandál s dovolenou již rok předtím když byl se svou tehdejší snoubenkou Natalií Corrales-Diez, dcerou vysoce postaveného argentinského diplomata, na Maledivách. Stalo se tak během ničivého tsunami, kdy dovolenou nepřerušil se zdůvodněním, že tamní vláda jej o to požádala v souvislosti s nastávajícím důležitým jednáním. Později bylo však zjištěno, že měl 45 minutové jednání na letišti v Male a tamní vláda nebyla schopna si zapamatovat, že by jej o to žádala. Kromě toho se zjistilo, že polostátní rakouská letecká společnost AUA si nechala za cestu ministra a jeho exsnoubenky proplatit pouze ekonomickou třídu, ačkoliv oba letěli v přepychové podnikatelské. Grasserovi jako předchozí lapálie i tento skandál prošel bez ztráty kytičky.

Nebyla to však první ani poslední aféra jednoho z nejmladších, ale o to více ambiciózních rakouských ministrů. Karl-Heinz Grasser narozený v roce 1969 získal titul magistra na Univerzitě v Celovci v roce 1992 a téhož roku se stal parlamentním spolupracovníkem Strany svobodných FPÖ. Dva roky poté byl již zástupcem zemského hejtmana v Korutanech, kde pracoval v zemské vládě a po čtyřech letech vstoupil do služeb soukromého rakousko-kanadského podnikatele Stronacha, kterému vedl public relations. Zlomem v jeho kariéře byl vstup do koaliční vlády lidovců a Svobodných v roce 1999, kde zaujal místo ministra financí, který byl nejmladším v poválečné éře Rakouska. Na podzim 2002 odstoupil z této funkce v důsledku tzv. Knittelfelderského puče, který vyvolal Jörg Haider proti tehdejším ministrům své vlastní strany a který měl za následek, že lidovci vyhlásili předčasné volby. Po nich vystoupil Grasser ze strany a byl znovu jmenován do nového spolkového kabinetu Schüssela jako bezpartijní ministr financí.

Ačkoliv nyní o sobě prohlašuje, že je nestraník, ve skutečnosti je považován médií za stoupence lidovců, protože se účastní zasedání jejich spolkového předsednictva, a tím zastává vrcholovou funkci ve straně. V říjnu minulého roku se za velké pozornosti bulvárního tisku oženil se svou druhou ženou, bohatou dědičkou Fionou Swarowski.

Grasserova finanční politika, která byla odborníky označována za monetaristickou a neoliberální, směřovala nekompromisně k stále vyrovnanému rozpočtu. Zásadou jeho finanční politiky bylo, že "každý dobrý den začíná sanovaným rozpočtem" a "více soukromé a méně státní". Své představy dosáhl již v roce 2002 zvýšením daní, poplatků za používání dálnic a správních poplatků a redukcí státních výdajů . Současně byl odpovědný za prodej a privatizaci státních podniků, především rakouských tabákových továren. Opozice i některá média obvinily Grassera, že právě prodejem ziskových státních podniků dosáhl nulového rozpočtového deficitu. Kritizováno bylo dále přenesení spolkových výdajů na jednotlivé země. Spolkový rozpočet v roce 2004 zaznamenal deficit pod dvěma procenty a loňský pak na 1,5 %, nulového má být opět dosaženo v roce 2008.

Grasserovo rozpočtové kouzelnictví bylo však doprovázeno četnými skandály. Již v roce 2002 vyvolal Grasserův souhlas s nákupem Eurofighterů ostrou kritiku, že se tak stalo v době drastických úspor a prodeje státního majetku. V následujícím roce musel pak své rozpočtové kouzelnictví dodatečně korigovat. V roce 2004 se zjistilo, že se vyhnul zákonné vojenské službě, protože tuto skutečnost zatajil až do doby, kdy dosáhl věku 35 let, kdy již nemůže být odveden. Skandálem skončila i jeho svatba s Fionou Swarowski, která se podle Zelených konala protizákonně na oddacím úřadě v malebné Wachau. Grasser, aby toho dosáhl, oznámil stálý pobyt ve vinařském statku, ačkoliv k tomu neměl oprávnění. V následujícím roce však opět změnil ve Vídni žijící rozený Korutanec a volící Dolnorakušan své bydliště. Oznámil, že si se svou novomanželkou najal v tyrolském Kitzbühelu statek, který ze zákona musí provozovat zemědělství. Grasserovi se přitom podařilo soudně oddělit svůj dům od zemědělského podniku, což se stalo terčem kritiky tisku i opozice. Dodnes nebyla uzavřena aféra kolem jeho webové stránky, která byla zřízena z darovaných čtvrt miliónu eur od rakouského průmyslového svazu. Ačkoliv jde o soukromou stránku, nebyla zdaněna.

Rakouská spisovatelka Mariane Streeruwitz napsala, že "fenoménu Grasserovi chybí nepřítomnost císaře". Ten by našel východisko, jak jej zbavit státnických povinností, protože by jej jmenoval baronem Takto se musí sám starat, aby za pomoci společnosti bohatých a úspěšných tohoto postavení dosáhl. Zřejmě může být k tomu donucen i nastávajícími parlamentními volbami. Jako jediný koaliční partner pro lidovce i sociální demokraty se nyní jeví Zelení, kteří jsou však jeho úhlavními nepřáteli. Ti by určitě nedovolili, aby Grasser pokračoval ve své politické kariéře.