Pro naši ochranu by musela být taková základna předsunutá o mnoho kilometrů směrem k předpokládanému nepříteli. Proto je tvrzení pana Payna, že jde o "fantastický příspěvek k bezpečnosti" zcela nepodložené.

A nejen to -- taková základna naopak zvýší nebezpečí pro celou oblast. V případě válečného konfliktu jsou totiž samozřejmě prvním cílem právě tyto základny. Teprve po jejich zničení může následovat útok na již nechráněné území.

První, překvapivý úder, jenž by zničil takovou základnu, by byl pravděpodobně realizován nejmodernější technikou případného nepřítele.

Podle současných vojenských výpočtů k likvidaci celé železobetonové struktury takové základny postačí 200 kilotunová střela (Přibližně desetinásobek ekvivalentu bomby, která zničila Hirošimu). Je zcela jasné, že přítomnost takové základny v jakémkoliv prostoru značně zvětšuje nebezpečí útoku na tento prostor v případě konfliktu.

Pro případ globálního konfliktu existují vojenské odhady o délce životnosti těchto základen od okamžiku zahájení konfliktu. Pokud útočník nezná umístění takové základny (např. na ponorce), je její životnost odhadována na týdny až měsíce.

Pokud však je umístění základny známé, je její životnost odhadována na desítky minut. Tytéž údaje se samozřejmě vztahují i na řídící radarovou základnu velkého dosahu, která s protiraketovou základnou spolupracuje. Snůška tvrzení pana Payna je neuvěřitelnou směsicí naivit a naprostého nedostatku informací v této oblasti. Nejde o žádnou křižovatku dějin, ale o snahu exportovat vojenské cíle co nejdále od chráněného území.