Díky napjatému rozpočtu jsem část svého pobytu trávil se surfaři a malou část s homeless v downtown San Francisca a dělil se s nimi o lavičky v jednom parku. Nijak mi nepřipadali nebezpeční. Vcelku jsem s nimi vylepšil angličtinu a ráno mne naučili, že existují jednorázové žiletky na holení, když se v místní kašně holili a čistili si zuby. V té době probíhal v San Franciscu velký meeting homosexuálů a osob ohrožených HIV. Lidí, kteří seděli prostě na ulici se zkříženými nohami a meditovali a prostě a jednoduše se nechtěli zapojit do té mašinérie peněz, kariér a aut, bylo mnoho a nikomu nevadili a nikoho neobtěžovali. Já jsem byl na začátku své kariéry a moc sem nechápal proč se ti zdraví, často mladí a inteligentní lidé nechopí té úžasné šance a nedělají kariéru aby "make a buck" (vydělali peníze).

Po nějaké době jsem se vrátil do Čech a uviděl, hlavně kolem hlavního nádraží, že tito lidé jsou i u nás. Většinou chtěli peníze na jídlo, ale za rohem je vyměnili za něco tekutého. Nebýval jsem tam tak často, a tak nevím jestli někoho obtěžovali nebo páchali násilnosti. Ale v té době jsem měl televizi a viděl často ve zprávách rozsáhlé akce policie proti nim. Několikrát mne okradli kapsáři na Václavském náměstí, na Národní třídě či v kavárně Slavie.

Proti nim kupodivu nikdo nezasahoval. A nebyli to rumunští Romové, ale často kupodivu sice tmavší lidé, ale oblečení, jak kdyby šli na rozdílení cen Grammy. Moje oznámení končilo vždy náhradními doklady s omezenou platností, pokrčením ramen, prázdnou peněženkou, výdaji na blokaci karet a na pořízení nových dokladů. (V Británii přirozeně hradí náklady na blokaci ukradených karet zákazníkovi banka, která karty vydala, je to součástí služby, je nehorázné, aby banka za službu, kterou musí poskytnout, zákazníkovi účtovala poplatek, pozn. JČ)

Třetí setkání bylo v Košířích. Pod kopcem, kde jsme bydleli, byla samoobsluha a u ní často bezdomovci získali lahve, které vrátili a vyměnili za alkohol. Městská policie u nich byla několikrát za den, přestože nikoho neobtěžovali ani nekradli. Ano, nebyli oholení. Ale když mi někdo vykradl auto strávil jsem tři hodiny na služebně a nikdo ani nepředstíral, že se tím bude zabývat...

Čtvrté setkání bylo už v Mladé Boleslavi. Ano i zde jsou. Zdržují se v hypermarketech, snědí si svůj rohlík a vypijí pivko a kasou projdou bez zboží. Sedí u vchodu, nemytí, špinaví, ale pokud jim odmítnete dát peníze nebo rohlík, dál neobtěžují. Mne. Přítelkyně z nich má často divný pocit, ale ani jí nikdo neobtěžoval. Na rozdíl od mladých výrostků velmi pěkně upravených od místní služebny městské policie cca 100 metrů. Přesto je to v našem městě jedno z hlavních témat k řešení. Asi ano nežiji zde tak dlouho, a tak se radši dívám, než kritizuji.

O pátém setkání jsem psal. Bylo to v Calgary v Albertě. Proti radnici dům pro bezdomovce (mnohem větší než jedna radnice v dvoumilionovém městě). S jídlem, hygienickým zázemím, odloženým šatstvem a evtl. neodkladnou lékařskou péčí. Ano, oni zjistili, že mnohem levnější a racionálnější než boj proti těmto lidem je jim pomoci aby se nepovalovali po ulicích, neplnili emergency příjmy nemocnic a nebyli subjekty kriminálních činů. Ne stany v zimě. Ne populistická jednorázová gesta Ale poskytnout jim skutečnou pomoc, která nakonec pomůže všem.

Ti lidé tu jsou. Existují. Mají své problémy a chtějí je řešit po svém. Ano i to je demokracie.

Netuším, co stály ty příšerné klece nad zdroji tepla, a komu vadilo aby se tam vyspal člověk, který by jinak zmrzl. A netuším, jak budou vypadat za rok a kdo bude a za kolik peněz čistit prostory pod nimi.

Ale jedno tuším velmi intenzivně. Lidí, kteří se dostanou to takové situace bychom se neměli zříkat. Nejsou obtížný hmyz určený k vyhubení. I oni byli součástí naší společnosti a jistě jsou důvody pro jejich situaci s touto společností spjaty.

Je snadné kopnout do slabých, do těch na zemi.Ale opravdu silní to nedělají. Nikdy!