Začnu tou jednodušší částí: píšete, že "ve skupině závodníků vždy je první jenom jeden, ale je celý první. Nemusí se s druhým caplovat...a nikoho na celém stadionu nenapadne, aby nebezpečnému druhému dovolil uškubnout si z vítězova věnce list." Jistě tomu tak na stadionech je, ale žel, politika nejsou olympijské hry a volby nejsou závody v běhu.

Počet ve volbách získaných hlasů má význam pouze v přímé demokracii, kdy lidé rozhodují bez zvolených zástupců. V zastupitelské demokracii volby nejsou referendem o programu politických stran ani průzkumem veřejného mínění o jejich popularitě a oblíbenosti. Primárním cílem voleb v zastupitelské demokracii je vytvoření vlády. Vítězem voleb je ten, komu se prostřednictvím získaných mandátů podaří vytvořit vládu. Politická strana, která získá ve volbách největší počet hlasů může, ale ještě zdaleka nemusí, být nutně také tou stranou, která vlastní smysl volebního klání - totiž sestavení vlády - naplní.

To je obecně uznáváno a obecně považováno za samozřejmé ve všech demokratických státech s jedinou výjimkou, a tou je Česká republika. Jen u nás máme politickou stranu, která tvrdí, že je vítězem voleb, ale ani se svými koaličnímu spojenci není schopna vládu sestavit. Kdyby ODS byla skutečným vítězem voleb ve smyslu jejich shora uvedeného nejvlastnějšího cíle -- tím "prvním", za kterého ji považujete - a nikoliv pouze stranou s největším počtem mandátů, její představitelé by nemuseli neustále žehrat na nepřejícnost druhých a svádět své nedostatečné volební zisky na jiné -- snad podle Vaší terminologie "caplovat".

Do omrzení opakovaná věta o tom, že "sociální demokracie nerespektuje vítěze voleb" nemá žádný smysl: vítěz voleb nemusí mít respekt, vítěz voleb musí mít schopnost sestavit vládu. A tuto schopnost ODS, ten Vámi preferovaný vítěz voleb, nemá. Uškubávat list z vavřínového vítězova věnce opravdu není zapotřebí... Měl--li bych použít Vaší sportovní terminologie, pak ODS v běhu, který by mohl být přirovnán jen k běhu štafetovému, je první na první předávce, ale to je také vše. Druhá předávka -- totiž vytvoření smysluplné většiny (vládní koalice) je právě ve chvílích, kdy píši tyto řádky, odpískávána a třetí -- pověření presidentem republiky - je v nedohledu.

Opravdu jde o vítěze voleb, který má taková práva a nároky. které mu přisuzujete? Nechci planě srovnávat nesrovnatelné a nebo měřit Vaše slova historickými reáliemi, ale v posledních demokratických volbách za 1. republiky v r. 1936 byla " vítězem voleb" ( získala nejvíce hlasů) Henleinova SDP a napadlo někoho tehdy, že by měla právo (právo !) sestavit vládu -- jen proto, že získala nejvíce hlasů? Nikoho a jistě ani Vás.

Po válce ve Francii získala ve volbách nejvíce hlasů Komunistická strana Francie, ale nikdy se k vládní moci nedostala. Je to všechno mnohem složitější, než posuzování pořadí běžců na pásce. A než laciné považování vítěz -- nevítěz, lepší - horší...

A nyní k té druhé, méně racionelní a pragmatické, a také pro mne osobně nesnadněji vyslovitelné části. Píšete o J. P.: "Vy už nepůsobíte tolik svými myšlenkami, názory a programem jako svou povahou, která budí odpor až strach. Beru Vás jako zástupce Vašich lidí, a nevypadáte jako demokratický organismus, ale jako spřažený spolek, s nímž jednat je nepříjemné a marné".

Z těchto Vašich slov nejde strach, ale smutek. Máte jistě plné právo na své privátní pocity zhnusení, strachu a odporu, jen se ptám, kde se bere racionálními argumenty tak málo odůvodněný příkrý úsudek a tak nemilosrdný soud u toho, kdo sám byl -- a není tomu tak dávno, abychom všichni zapomněli -- také považován některými za osobu budící odpor a za člena spřaženého spolku, se kterým jednat bylo, pro tehdejší držitele moci, nepříjemné a marné.

Nebo se mýlím? Vy více, než kdokoliv jiný, byste měl vědět, jak snadné je pojmenovat, hodit bláto, vyslovit dojem...A slova o zástupci "Vašich lidí" řečeno s tak urážlivým despektem?

Třetina všech voličů z tohoto národa, lidé a občané, kteří volili ČSSD, jistě nevolili osobně J. P., ale ten stál v čele strany, která dosáhla nejlepšího volebního výsledku ve své historii. Opravdu je možné ty statisíce, které s ČSSD spojily své naděje a své představy o lepším životě, obsáhnout jako spřažený spolek, nedemokratický organismus budící odpor atd. atd. ? Vím, měl jste na mysli především politickou stranu, ale co by tato a kterákoliv jiná strana byla bez svých voličů?

Vaše zhnusení politikou je zřetelné. Už babičky patrně nás všech - na rozdíl od babiček v jiných státech Evropy - říkaly, že politika je svinstvo. To je české prokletí mající původ ve skutečnostech, na jejichž objasnění zde není místo. Ale nebylo by Vaše zhnusení více oprávněné, kdyby se J.P. -- tak jak mu to ostatně doporučujete - opravdu pokusil za současného stavu získat jen možné výhody (píšete: "i když teď pro ni něco urvete") a vykašlal se na své voliče a své předvolební sliby ?

Nenabyla by teprve tehdy platnost Vaše slova " Ukazuje se, že je vlastně jedno koho volíme, protože takto se bude chovat každý.." ? Teprve tehdy! A konečně mi dovolte osobní dotaz. Píšete: "Další šlechetnost a rozum by byly,kdyby vaši poslanci hlasovali podle svého úsudku a svědomí". Odkud víte, že tak nečiním a nečiníme? Máte jiný zdroj informací, než komentáře té spodiny české žurnalistiky, která jako psi -- nikoliv ovšem jako psi hlídací -- demokracii rve dnes a denně na kusy?

Je to poprvé, kdy je mi z Vašeho textu smutno....

Stanislav Křeček, poslanec za ČSSD