7. 8. 2006
Arabové a Židé očima ČechůLetní slunce obvykle vysuší i stránky novin. Boje v Libanonu však letos způsobily, že přes prázdniny je najednou do novin co dát. Nejhalasnějším kritikem "žoldáků židovského státu", lísajícím se slovně k palestinským skupinám a oddílům libanonské Strany boží (Hizbulláhu) jsou komunistické Haló noviny. V jejich dnešním protiizraelském zanícení většinou chybí fakt, že podobně jednostranně se po roce 1945 komunisté, ale i demokratičtí socialisté a liberálové, zhnuseni holocaustem Židů, postavili razantně za vznik Izraele, prostřednictvím Československa ho vyzbrojili a na okolní Araby hleděli jako na zaostalou masu, vlečenou probritskými šejky proti pokrokovému Izraeli, jenž kráčí k socialismu. |
Dnešní komunisté, opěvující Hizbulláh, už také nepíšou, že Hizbulláh vyvraždil v 80. letech řadu libanonských komunistů, stejně jako jeho spojenec, Hnutí islámského sjednocení (Tawhíd). Do boje proti Tawhídu se pak oddíly Libanonské komunistické strany pragmaticky spojily se Syrskou národní sociální stranou, která se dodnes svým znakem rudého slunce zkombinovaného s hákovým křížem a portréty hajlujícího vůdce Antuna Saady hlásí ke svým fašistickým kořenům. Ani tuto informaci se od "levicové" KSČM nedozvíme, stejně jako to, že po prudkém obratu komunistů k arabským režimům začátkem 50. let pocházelo vojenské a odborné zázemí např. Násirova Egypta zároveň jak z řad bývalých nacistů, tak československých expertů. Část českých namodrale pravicových publicistů, spolků a internetových serverů má zase dnes rozhodně jasno v tom, že Izrael je ten jediný správný, demokratický stát, výspa kapitalistického Západu a má nárok na razantní obranu a naši solidaritu. Potlačují informace o tom, že Izrael je dílem nejen nacionalistických a náboženských, ale z velké části i marxistických směrů sionismu, že po válce demokratická Británie ztěžovala emigraci Židů z Polska, kde je pobíjeli polští nacionalisté, že na mnoha izraelských kibucech se hospodařilo a hospodaří komunistickým způsobem se společným vlastnictvím a bez peněz, že o vzájemné usmíření mezi Židy a Palestinci se nejvíce snažili prosovětští komunisté obou národností a (méně intenzivně) izraelská Strana práce a Arafatův Al-Fatáh přes Socialistickou internacionálu. Do jejich schématu se nehodí ani to, že Izrael dříve ve snaze oslabit své nepřátele v Libanonu a zajistit tak klid civilistům na severní hranici pomáhal vyzbrojovat a cvičit protipalestinské oddíly křesťanských fašistů zvaných falanga, které svou brutalitou nezaostávaly za konkurencí, či že je počet libanonských a palestinských civilistů zabitých izraelskou kanonádou desetkrát větší než na druhé straně. Mnohem pravdivěji než filtrovaná jednostrannost obojího ražení zaujatá bojem "Dobra proti Zlu" situaci dokáže zhodnotit česká hospoda, s patřičným švejkovským bouchnutím do stolu: "Čert aby se v tom už vyznal, ale na vobou stranách to vždycky vodserou hlavně vobyčejný lidi". Podrobnosti: March 1948: Battle for the Roads
ZDE
Operace Nachson ZDE
Israel: War of Independance ZDE
Dominique Vidal, Le Monde diplomatique:
Could Israel's kibbutz experiment finally fail? ZDE |