Krize letošního léta

Do Londýna se na začátku léta rozjelo za prací nespočetně Evropanů. Práci získali jen ti, kteří ji měli předem smluvenou, a to ať už přes agentury nebo přes známé. Ti, co zkoušeli štěstí sami, neuspěli. A pokud uspěli, je to téměř zázrak. Celá situace způsobila v konečném důsledku i to, že v Londýně pracuje spousta lidí v současné době za plat, který je nižší než zákonem stanovená minimální mzda (ta činí 5,05 liber). Tito šťastlivci pracují např. za 3 GBP na hodinu, ale jsou rádi, že sehnali práci.

Valná většina Evropanů odjíždí po dvou až třech týdnech neúspěšného hledání práce domů s dluhy. Někteří to svádí na agenturu, někteří na smůlu, někteří na vlastní pochybení. Posuďte sami, nabízím Vám několik lidských příběhů.

Jak?

Nejjistějším způsobem sehnání práce v Anglii je domluvit si ji přes známé. Méně pohodlným způsobem je jet na vlastní pěst. To ale spousta lidí zamítne už jen z toho důvodu, že je nutné zařídit spoustu věcí z České republiky. Potřebné informace můžete najít na internetu (např. na eures.cz nebo na londyn-anglie.cz). Není problém sjednat si přes internet ubytování, práci i jízdenku. Pokud se bojíte do neznámého prostředí o samotě, je pochopitelné, že si vyberete agenturu. Agentura nabízí pomoc v neznámém prostředí, cenné rady, protože cizí prostředí narozdíl od vás zná. Všechno vypadá lákavě, ale znamená to i risk -- nemusíte dostat ubytování, jaké jste si zaplatili, nebo neseženete práci... Je třeba detailně prostudovat smlouvu a být kdykoliv připraven si stěžovat.

Zkušenosti s agenturou

"Chtěli jsme spolupracovat se známou agenturou, která má v Čechách dobré jméno. V úzkém výběru zůstaly dvě -- Student agency a GTS international (dále jen GTS). Obě měly podobné nabídky, ale Student agency měla pro výjezd do zahraničí podmínku tří měsíců, kdežto GTS neměla nabídku časově podmíněnou..," vysvětluje své rozhodnutí Vít Fritzsche, student VŠE. Spolu se svou přítelkyní Pavlou Dvořáčkovou, studentkou Technické univerzity v Liberci, se rozhodli pro známou agenturu, aby předešli zklamání. Někdy se mu člověk ale nevyhne.

GTS nabízí na svých stránkách asistenční služby, které by měly Čechům usnadnit začátek pobytu ve Velké Británii. Cituji z jejích webových stránek o programu Zajištění práce v Anglii pro každého (6090 Kč):

Důležité: Podle zákonů Evropské unie nesmí agentura vybírat za zprostředkování práce v zahraničí od žadatele žádný poplatek. Vybírání takového poplatku je trestným činem. Pozn. red. BL

Realita ale nevypadá přesně tak, jak GTS na svých stránkách popisuje (viz Příběh Víta a Pavly). GTS spolupracuje s anglickými agenturami. "Agentury Meeting Point a English Free Jobs se zabývají zprostředkováním pracovních pohovorů přímo na místě a zajišťují rovněž asistentství a poradenství po dobu v pobytu ve Velké Británii," říká Alexandra Hroncová, tisková mluvčí GTS. Tyto agentury mezi uchazeči o práci v Londýně nemají moc dobrou pověst (viz Francouzské zkušenosti s EFJ).

Jak jsem se ale přesvědčila, výše uvedená mohou být vykládána různě a jsou dost sporná. Vít a Pavla využili asistenčních služeb od GTS, protože očekávali, že se jim tím při nejmenším naskytne mnohem větší šance na trhu práce než těm, kteří jich nevyužili. Ale bohužel, ve výsledku jsou zklamaní.

"Společnost GTS international je zodpovědná za poskytnutí informací před odletem, asistenci, která umožní úspěšné vycestování klienta, v případě zájmu zajišťujeme ubytování v Londýně, než se účastník pracovního programu dostatečně zorientuje v novém prostředí," vysvětluje svou roli Hroncová. První bod (viz výše) neznamená garanci práce ani garanci maximální snahy o to, aby člověk práci sehnal. Znamená to pouze garanci 1 pohovoru se zaměstnavatelem za 10 dní. Na to je třeba dát si pozor, když čteme takto lákavě vypadající nabídku.

Zajištění práce předem

"Našim klientům doporučujeme pracovní programy v zahraničí s již předem zajištěným pracovním místem... Klient tak už před svým odjezdem dostává tzv. umístěnku, tj. už přímo ví, kde a pro koho bude pracovat,", uvádí dále Hroncová. Pracovní programy s předem zajištěnou prací jsou výhodné a seriózní. Člověk si může být jistý, že práci opravdu sežene. Druhá věc ale je, že tyto programy jsou většinou dvakrát dražší než programy podobné "Zajištění práce pro každého" a jsou omezené povinnou účastí v programu alespoň na 12 týdnů. Takové podmínky vyhovují málokomu.

Příběh Víta a Pavly

Projeďme si detailněji body (jejich seznam viz výše), které GTS vyjmenovává na svých webových stránkách jako výhody programu. Zaměříme se na to, jak je prožil ve skutečnosti jeden český pár. Body jsem seřadila podle toho, jak se postupně odehrály ve skutečnosti.

Praktická programová brožura "The London Work and Travel Handbook" je malý sešit o šesti listech formátu A5, kde se můžete dočíst podobné informace jako v materiálech od GTS s tím rozdílem, že jsou v angličtině. Měl by ji dostat každý, kdo se účastní tohoto programu. Ale jsou i výjimky. "Problémy začaly už v pražské pobočce GTS. Ujala se nás slečna, jejíž chování se dá označit za neprofesionální. Nechápala základní otázky, všechno jsme jí museli několikrát opakovat," vzpomíná Vít na počátky spolupráce s GTS. "Z internetu jsme věděli, že máme tuto brožuru obdržet, ale ona tvrdila, že žádná taková neexistuje. Až tady jsme se dozvěděli od jiných Čechů, že jsme ji měli skutečně obdržet," doplňuje Pavla. Mluvčí GTS chybu nepopírá: "Samozřejmě, mohlo dojít a v tomto případě nejspíše došlo k selhání lidského faktoru. Celou záležitostí se budeme zabývat."

Vít a Pavla měli se zajištěním ubytování opravdu smůlu. "V březnu jsme si objednali dvoulůžkový pokoj v Londýně na 14 dní. Přijedeme a dozvídáme se, že pro nás není místo," vypravuje popříjezdový šok Vít. "Šokovalo nás, když nás dali první den na pokoj o deseti lidech, od kterého nebyl klíč, tudíž jsme se od svých věcí nemohli vzdálit. Navíc nám řekli, že tohle ubytování je jen na jednu noc a že ještě nevědí, co s námi bude další dny," doplňuje ho Pavla. Okamžitě kontaktovali GTS v České republice emailem, aby urychleně vyřešila vzniklé problémy s jejich dvoulůžkovým pokojem. GTS však odpověděla po deseti dnech, kdy už bylo všechno vyřešeno. "Naštěstí jsme se další den mohli přestěhovat do jiného hostelu, kde už jsme dvoulůžkový pokoj dostali."

Jednou z povinností GTS v programu Zajištění práce pro každého bylo zajistit svým klientům ubytování, jaké si zaplatili. "Celá záležitost je pro naši společnost velmi nepříjemná a pokud se na nás tito dva klienti obrátí, budeme se snažit dát celou věc do pořádku. Klienti mají nárok na vrácení peněz podle občanského zákoníku," uvedla mluvčí GTS, A. Hroncová.

Ubytování za supervýhodné ceny, které GTS proklamuje na svých webových stránkách, se neukázalo jako přehnaně výhodné. Naopak během pobytu Vít i Pavla zjistili, že bydlí v dost drahém hostelu (90 liber za týden). "Kdybych měl porovnat kvalitu a cenu, tak si myslím, že za tu cenu je to opravdu nekvalitní," říká Vít.

Na otázku, co pro GTS znamenají "supervýhodné" ceny, odpověděla Hroncová: "Tyto ceny se zpravidla pohybují kolem od 22,- EUR." 22 EUR je v přepočtu cca 660 Kč na den, což vychází na 4620 Kč na týden. Otázkou zůstává, proč GTS označuje svoje ceny za supervýhodné, když je možné sehnat v Londýně ubytování i za 50 liber na týden, tj. 2 100 Kč. "Bohužel jsme se setkali i se stížnostmi. Klienti si v několika případech stěžovali na úroveň ubytování," přiznává Hroncová.

V materiálech, které dostanou klienti GTS před odjezdem do zahraničí, se dále dočteme:

Srovnejme to s realitou Víta a Pavly. Druhý den, po přestěhování do nového hostelu, se měli zúčastnit informační schůzky. "Byla to skupinová schůzka, účastnili se jí s námi ještě další čtyři Češi," popisuje své zážitky Vít. Po přečtení materiálů od GTS čekal osobní přístup.

"Člověk, který se o nás měl starat, se jmenoval Stefano, a během pěti minut nám vysvětlil, jak se máme chovat při pohovoru se zaměstnavatelem (usmívat se, mít bílou košili a černé kalhoty, mluvit nahlas ap.). Každému položil stejnou otázku a určil úroveň jeho angličtiny," pokračuje Pavla. "Poté nám oznámil, že více už pro nás nemůže udělat, dokud si neseženeme anglickou simku. A tím orientační schůzka skončila." Ostatní Češi pomalu odcházeli, kdežto Pavla a Vít se dožadovali informací ohledně bankovního účtu a Home office. "Odmítl nám cokoliv říct." Když se ptali na seznam potencionálních zaměstnavatelů, odkázal je na nástěnku, kde byla adresa McDonald's. "Ať se prý zeptáme tam, že pro nás nic jiného nemá."

Ptala jsem se mluvčí GTS, slečny Hroncové, jak je možné, že orientační schůzka proběhla právě takto, přestože na webových stránkách mají napsaného něco jiného. "Partner nás vždy informuje o tom, že orientační schůzka proběhla. Doposud jsme nezaznamenali v tomto směru žádné problémy. Každopádně našim klientům vždy zdůrazňujeme, aby se na nás obrátili v případě potřeby," uvedla.

To byla chyba, které se Vít a Pavla dopustili. Na místě si nikomu nestěžovali. Pokud nepočítáme email, kterým se dožadovali vyřešení problému ohledně ubytování. Nicméně jsou připraveni se bránit nyní, v České republice, již kontaktovali mluvčí GTS. "Nejvíce nás mrzí to, že GTS slibovala, jak si s námi pracovník agentury sedne, pomůže nám, poradí, zeptá se na naše přání a požadavky ohledně práce a podle toho se bude snažit najít nám nějakého vhodného zaměstnavatele. To by byly opravdu cenné služby," dodává Vít.

Za první dva týdny, které strávili Pavla a Vít sháněním práce na vlastní pěst, jim agentura domluvila každému po jednom pohovoru se zaměstnavatelem. To sice odpovídá tomu, co agentura slibuje, přesto by člověk čekal víc...

"Můj první a v zásadě jediný pohovor od agentury proběhl třetí den našeho pobytu na opačné straně Londýna, než jsme bydleli. Byl to konkurz na servírku a účastnilo se ho ještě dalších 12 holek. Požadovali po mně plynulou italštinu. Musela bych tam pracovat do dvou do rána, kdy už pak nejede metro a těžko bych se dostávala na místo mého bydliště. Musela jsem odmítnout. Byla to ztráta celého odpoledne, které jsme mohli využít sháněním práce..," vysvětluje Pavla svůj první neúspěch. Něco podobného se stalo i Vítovi čtvrtý den. "Byl to konkurz na číšníka - s tím rozdílem, že tam se mnou bylo 40 lidí, z toho tak 20 Angličanů, kteří vypadali na profesionály, už s tím měli zkušenosti a hotelové školy, takže nebyla šance se mezi nimi prosadit. A zase nám to zabralo celý den," říká smutně Vít.

Ani jednomu už od té doby z agentury nikdo nezavolal. Oni se ale rozhodli nezávisle na tom shánět práci na sami. "Nejdříve jsme začali obcházet bary, pak továrny, sklady, supermarkety, benzinky, fast foody... Ale všude to bylo stejné -- řekli, že nikoho nepotřebují, ale pokud jim dáme životopisy, tak zavolají. Ale nikdo už nám nezavolal," vypravuje Pavla. Zpočátku věřili, že práci najdou, ale postupem času se jejich nejen psychická, ale i finanční situace zhoršovala. "Bylo těžké být neustále odmítáni," svěřila se Pavla.

Druhý týden neustále zkoušeli další a další zaměstnavatele, ale neúspěšně. Rozhodli se tedy pro svůj záložní plán -- farmy se sběrem ovoce nebo zeleniny. "Obvolali jsme asi stovku farem v celé Anglii, ale neuvědomili jsme si, že v polovině července budou už všechny farmy přeplněné." Nezbývalo tedy než odjet zpátky domů.

Kdy tedy přijet?

Zaměstnanec English Free Jobs, který měl Pavlu s Vítem na starosti, se jmenoval Stefano Firelzi. Byl to sympatický, pohledný Ital, který měl ale neustále spoustu klientů za dveřmi. Povídala jsem si s ním o shánění práce v Londýně. "Nejlepší je přijet na začátku června nebo až v září, to se vám můžeme věnovat, sjednáme vám klidně tři pohovory za den. Ale začátkem července sem vždycky přijede spousta studentů z celé Evropy a všichni si myslí, že seženou práci. Navíc je téměř zbytečné jezdit sem bez dobré angličtiny a bez zkušeností."

S tím souhlasím, když je velká konkurence a nabídka pracovních sil obrovská, vybírají se jen ti nejlepší. Jeho názor je ale v rozporu s tím, co tvrdí mluvčí GTS, A. Hroncová: "Po klientech není požadována zkušenost v daném oboru, pouze minimální jazyková znalost na komunikativní úrovni."

Stefano uvádí další zajímavosti:"Celkově lze říct, že Češi i celá východní Evropa tu hůře shánějí práci. Je tu spousta italských, španělských a francouzských restaurací a kaváren, kde vyžadují znalost jazyků zemí, odkud majitelé podniků pocházejí. To je potom pro Čechy problém." S tím se setkala i Pavla, když na ní vyžadovali při prvním pohovoru od agentury plynulou italštinu.

S humorem a ušetřenými penězi jde všechno lépe

S nepříliš velkým zájmem ze strany anglické agentury se setkal i Martin Dalllinger. Přijel do Londýna hned po ukončení magisterského studia v Plzni. Na rozdíl od Pavly s Vítem měl mnohonásobně víc peněz (1200 liber), a tak byl na život v Londýně připraven lépe než kdokoliv jiný. "První dojmy z agentury byly vyděšení, strašný zmatek, naprosto nezvládnutá organizace práce. Na druhou stranu si myslím, že se v rámci možností snaží svým klientům pomoci." Její přístup ho ale také zklamal. "Očekával jsem profesionální přístup, to, co oni provozují, je amatérská hra."

Martinův příběh je ale úplně odlišný, vzhledem k jeho dobré finanční situaci bere celou záležitost s humorem a agentuře dává neustále nové a nové šance. 1. pohovor (na pozici pomocníka v kuchyni) mu agentura sjednala až po dvou týdnech. Jeho postoj ke shánění práce je ale úplně jiný: "Ze začátku jsem se zkoušel osobně ptát po práci, ale poté, co na mě z neznámých důvodů v KFC poslali policii, řekl jsem si, že tohle nemám zapotřebí. Buď mi práci najde agentura nebo ze mě bude na měsíc turista na plný úvazek," směje se Martin.

Podle svých slov si ale také prožil deprese ze zklamání, že nesežene práci. "Když jsem ji ale překonal, řekl jsem si, že si nebudu kazit náladu. Buď z toho budou prázdniny nebo práce." Jeho přístup je obdivuhodný a u nikoho, s kým jsem si v Anglii povídala, jsem ho neobjevila. Ne nadarmo se říká, že s úsměvem jde všechno lépe.

Francouzské zkušenosti s English Free Jobs

Hostel, ve kterém bydleli Pavla, Vít i Martin, se jmenoval Stannard Hall. Nebudu se teď zabývat tím, že je to úplně jiný hostel, než ve kterém měli účastníci programu GTS bydlet. Byl plný klientů English Free Jobs (EFJ), a to italské, španělské, francouzské, belgické a jistě i dalších národností. Rozhovor mi poskytli dva Francouzi a jedna Francouzka.

Jérémy Abdilla (20) přijel do Londýna z Francie také kvůli angličtině. Práci mu měla zprostředkovat agentura London Jobs, která má ale smlouvy s EFJ (stejně jako např. GTS). Měl štěstí, agentura mu sjednala dokonce tři pohovory během jednoho týdne, ale ani u jednoho neuspěl. "Na prvním pohovoru jsem se dozvěděl, že nikoho nepotřebují. Nechápu, proč mě na takový pohovor posílali.

Druhý pohovor byl v restauraci na velmi vysoké úrovni, kde vyžadovali vynikající angličtinu a hodně zkušeností. A třetí pohovor byl ve fast foodu, kde jsem vyplnil application form, a od té doby se neozvali," kroutí smutně hlavou Jérémy.

V EFJ se o Francouze stará přímo francouzsky mluvící zaměstnankyně, přesto není spokojený. "Jsem velmi zklamaný přístupem EFJ, nepomáhá a navíc vyžaduje po svých klientech, aby lhali." To se dozvěděli i Češi na orientační schůzce -- je třeba zalhat budoucímu zaměstnavateli, že v Anglii zůstáváte na rok, jinak vás nikam nevezmou.

Jérémy si dokonce stěžoval na francouzské ambasádě v Londýně, kde mu řekli, že se zkontaktují s EFJ a budou situaci řešit. "Rád bych varoval ostatní, kteří chtějí přijet do Londýna pracovat. Nemá to smysl. Když si člověk chce přečíst na internetu o práci v Londýně, je tam spousta krásných slov, ale realita je jiná. "

Amadis Echarte je mladý Francouz, který si také chtěl zlepšit angličtinu a trochu se osamostatnit. Jeho příběh je podobný jako všechny předchozí. V Londýně se o něj měla starat EFJ. Sjednala mu dva pohovory. "Na prvním mi manager řekl, že nikoho nehledají. Na druhém pohovoru mi řekli, že shánějí dívku. Stěžoval jsem si v agentuře, proč mě na takové pohovory poslali, ale nikoho to nezajímalo."

Snažil se i sám, ale opět se potvrdila známá věc -- všude si jen vezmou životopis (snad ze slušnosti) a už nikdy nezavolají. Své neúspěchy nepřipisuje sobě. "Moje angličtina je dobrá, ale je pravda, že mám málo pracovních zkušeností. Od toho je tu ale agentura, aby mi našla zaměstnání," říká Amadis, který se mi svěřil, že se pokusí o navrácení poplatků od agentury ve Francii. Podobně jako většina obyvatel Stannard Hallu odjede nejspíš příští týden domů, protože už tu utratil všechny peníze za bydlení, dopravu a stravu.

Aurélie Bentz přijela z Francie z úplně jiného důvodu. Na křižovatce života se rozhodla, že začne v Londýně nový život a najde si práci jako módní návrhářka. "Jsem připravená dělat ze začátku nějakou podřadnější práci, než si zlepším angličtinu natolik, abych mohla začít dělat to, po čem opravdu toužím." Aurélii nevadí, že jí agentura nesjednala ještě žádný pohovor a nemůže najít zaměstnání, dokonce vyjadřuje určitý soucit s agenturou. Má štěstí, finančně jí z Francie vypomáhá tatínek, takže je připravená být tu tak dlouho, dokud nějakou práci nenajde.

Anglická agentura English Free Jobs tedy neposkytuje svým klientům kvalitní služby. Její zaměstnanci je posílají na pohovory se zaměstnavateli, aniž by se před tím ujistili, zda požadavkům zaměstnavatele jejich schopnosti skutečně odpovídají. Jak by bylo jinak možné, že Amadis přišel na pohovor, kde potřebovali zaměstnat dívku, nebo kde dokonce nepotřebovali nikoho. Nebo že Pavla přišla na pohovor, kde vyžadovali plynulou italštinu.

Není to přímo GTS international, která nese vinu na příbězích Čechů, ale spoluprácí s anglickou agenturou se do problémů dostává také. I když na příběhu Víta a Pavly můžeme vidět, že i agentura s tak dobrým jménem nejen v České republice může svým klientům způsobit řadu problémů.

Z mého článku vyplývá, že ne všechno, co je napsáno na webových stránkách, je jednoznačné. Důležité je důkladně si vše pročíst a případně se informovat i telefonicky. Rozhodně je lepší věnovat tomu více času, než pak jen hořce litovat. Ne každý má to štěstí, aby v Londýně práci našel, a je třeba s tím počítat. Na konec jsem připojila několik rad, které můžete zužitkovat při cestě za prací do Londýna.

Čemu se nevyhnete:

• registrace Home office -- činí 70 GBP, 2 fotografie, doklad totožnosti (podrobnosti se dozvíte na mnou doporučených stránkách níže)
• zažádat si o National Insurance Number (je nutné hned, jak nastoupíte do práce, obvykle s tím pomáhá zaměstnavatel)
• založení bankovního účtu

Výdaje, se kterými byste měli počítat:

• doprava v Londýně v 1. a 2.zóně stojí 5 liber jednodenní jízdenka, 22 GBP Oester karta na týden (pro metro i autobusy), ale lze si koupit i měsíční, bude to rozhodně výhodnější. Pokud určitě víte, že zůstanete aspoň týden, kupte si hned Oester card za 22 GBP.
• Jídlo je v Londýně také dost drahé, ale pokud nejste zrovna labužníci, je možné vyjít s 15 GBP na týden. Nejlevnější jsou potraviny vyráběné přímo velkými supermarkety -- Tesco, Sainsbury ap.
• největší položkou je ubytování, lze ho ale sehnat i levněji, než nabízí agentura (podrobněji o něm na mnou doporučených stránkách níže)

Pokud chcete jet na vlastní pěst:

Pokud chcete přijet s agenturou:

• vyberte si pracovní program, při kterém už v ČR budete vědět, kde a pro koho budete v Anglii pracovat, tyto programy jsou dražší
• pokud si přeci jen vyberete program podobný "Zajištění práce v Anglii pro každého", počítejte předem s tím, že práci si budete shánět sami a asistenční služby agentury jsou v sezóně minimální