Těmito nesystematickými ústupky ale redakce internetových serverů v podstatě samy sebe usvědčují z chybného přístupu k tomuto mediálně etickému fenoménu. Britské listy už několikrát upozorňovaly na to, že se na diskusních fórech pod články objevují často i velmi žalostné a násilnické výkřiky ZDE či ZDE .

Nemoderovaná internetová fóra jsou ideálním prostředím pro jakousi autoterapii, při níž dochází k ventilování uvnitř potlačovaných sklonů ke xenofobnímu primitivizmu všeho druhu. Svým způsobem je možná dobře, že existuje prostor, v němž se mohou lidé, kteří to zjevně potřebují (naprosté minimum těchto aktů se odehrává jako účelná provokace nebo pokus o recesi), zbavit svých sociopatických a psychopatických sedimentů. Internet skutečně dobře slouží k těmto účelům a je nezbytné, aby tato oblast lidské komunikace stále zůstávala těmto potřebám otevřená, protože právě tato aktivita dokáže velkou část těchto lidí fixovat a v podstatě i neutralizovat. Taková aktivita může sice vzbuzovat obavy, ale v sebevědomě demokratické společnosti, jakou jistě chceme být, je daleko více prospěšná právě svým terapeutickým účinkem.

To ale samozřejmě neplatí pro informační servery, které chtějí být považovány za seriózní a které proto nutně potřebují integrovat jasná etická pravidla pro své mediální působení. Je sice "dobrým" zvykem redakcí těchto serverů upozorňovat na to, že nenesou odpovědnost za jimi neredigované internetové prostory, tedy hlavně diskusní fóra, ale tím se samozřejmě z této odpovědnosti nemohou vyvléct, snad ani samy před sebou. Jestliže je diskusní fórum nějakého serveru infikováno něčím, co jde proti etickému kodexu daného média, nese za to redakce stejnou odpovědnost, jakoby to bylo přímo součástí redakční práce. Přece není možné tvrdit, že se v určitém prostoru komunikace zbavím odpovědnosti, ačkoliv mám nad tímto prostorem svrchovanou správu? Pokud ano, nezbavuji se odpovědnosti objektivně, ale pouze subjektivně, tzv. si "myji ruce".

Jak je vidět, jsou etické prahy, na jejichž podráždění jsou internetové servery velmi citlivé. Asi ale ne vždy a všude. Když zemřel Rudolf Slánský, syn bývalého vedoucího představitele KSČ, který se stal obětí vnitrostranického spiknutí, server iDNES.cz ponechal bez povšimnutí diskusi, v níž je také vulgárním způsobem napaden zesnulý člověk, aniž by to mělo nějakou hlubší souvislost s jeho vlastním působením. Výroky jako "hmm, žid, no a co?" nebo "stejná mrcha jako jeho otec" nechávají editory serveru, který zrušil diskusi pod článkem o smrti prezidentovy matky, úplně klidné a netečné.

Ale není nutné mluvit pouze o případech, kdy se jedná o úmrtí. Diskusní fóra jsou plná pitomostí, análních perverzí, jejichž prostředkem k uspokojení se stávají živí lidé. Ačkoli zde suverénně tato část "názorů" převažuje, redakce internetových serverů to nepovažují za eticky rozporné s jejich vlastní ediční činností.

Zdá se, že tato ambivalence je způsobena poněkud pokřiveným pohledem na to, co je pro seriózní médium eticky přijatelné a co už ne. není žádným tajemstvím, že osobní předpojatá zášť novinářů k určitým politikům zasahuje do jejich profesního uvažování a silně jej ovlivňuje.

Typickým příkladem byl Miloš Zeman, který se o novinářích vyjadřoval s velkým opovržením a nějž novináři často reagovali infantilně, bez nadhledu, neprofesionálně. Místo toho, aby se snažili Zemana usvědčit z velkého omylu (jakým jistě je paušální odsuzování všech českých novinářů), mstili se mu podobným způsobem. Pro Zemanovu éru bylo například velmi typické, že pokud byla někde v tisku jeho fotografie, často byla prvoplánově zesměšňující.

V současnosti vede otevřený boj s některými médii Jiří Paroubek. Politici si v tomto případě asi neuvědomují, že tuto válku nikdy nemohou vyhrát a Paroubek je toho typickým příkladem. V současnosti už nemá jinou možnost než dále válčit, ovšem každé médium, které napadne, mu to může několikanásobně vrátit. Že se tak seriozní média nechovají? Stačí se podívat na to, jak osobu premiéra Paroubka "ošetřuje" MF Dnes nebo Lidové noviny, případně další vyhraněný pravicový tisk.

Je to samozřejmě neprofesionální. Velmi dobře se dá tento postoj některých českých novinářů (nezávisle na tom, zda je terčem Paroubek nebo někdo jiný) znázornit na textu, který Paroubka paradoxně nenapadá, ale na základě televizní debaty Paroubka s Topolánkem dost tvrdě kritizuje jeho konkurenta.

Tento text vyšel v Reflexu, který jednoznačně inklinuje k pravicovému vidění světa. Autor jej začíná touto větou: "Nenávidím se za to, ale musím přiznat: vítězem nedělních Otázek Václava Moravce, jestli lze v současné totální destrukci bez pravidel o něčem takovém hovořit, byl Jiří Paroubek." Je zajímavé, že se autor musí nenávidět, aby mohl konstatovat, že Paroubek byl vítězem debaty.

Se vší nadsázkou, která v tomto výrazu jistě je, je z této formulace evidentní názor, že Paroubkovi se zde přiznává něco, na co podle autora nemá právo. Jen proto se musí autor "nenávidět", protože "musí" konstatovat nějakou nominální, bezhodnotovou pravdu, což je mu krajně nepříjemné a musí s e s tím tedy nějak vypořádat. Ostatně dále v článku je ta formulace rozvedena, když je Paroubek popisován tak, že se při debatě "samolibě rozvaloval" a svého soupeře "vypupkoval", zatímco Topolánkovi je "spíláno" kvůli jeho naivní víře v politickou morálku a etiku. Takže zatímco v Paroubkově vítězství je zobrazováno něco negativního, v Topolánkově prohře je naopak předkládána jeho "nešťastná" morální naivita, která škodí pragmatismu, s nímž by jako vítěz voleb měl jednat...Vypadá to skoro jako rada skalního fotbalového fanouška "svému" týmu, ale má to být seriozní žurnalistika. Pokud jsou ale v takovém prostředí provozovány internetové diskuse , lze se vůbec divit tomu, že jim redakce ponechávají volný průběh? Vždyť často je to jen velmi hrubé a zjednodušující pojetí redakční práce. Takže pokud se zase nějaká internetová redakce zhrozí nad tím, jaká snůška ubohostí se jim na nějakém fóru hromadí, měla by se nad tímto tématem zamyslet z trochu širšího hlediska. Třebaže se za to bude muset nenávidět...:)