Smutné je i to, že sám Hanák považuje otázku základny za hodnou referenda, přitom rovnou a bez okolků pochybuje o tom, že by se politici v případné dělostřelecké přípravě angažovali tím správným způsobem. Jeho pochyby jsou na místě - někteří politici (ale i komentátoři) už se totiž ve věci angažují, protože pochopili, že se zde opět začíná hrát velmi nefér.

Podobně jako dnes argumentují zastánci americké přítomnosti v Česku, stejně i před časem (a řekl bych, že titíž) podporovali provozování jistého rozhlasu v centru Prahy. Jak výhodné to pro nás bylo a na kolik to přišlo často účelově zmiňované daňové poplatníky, to se nejspíš nedozvíme.

Zatímco na rozhlasovou stanici však hrozil pouhý teroristický útok, s rovněž pouhými několika stovkami mrtvých v tunelech dvou tras pražského metra a v blízkém okolí, pak otázka raketových sil v prostředí české přírody je daleko víc na pováženou.

Ale - pokusme se vyvést pana Hanáka z několika zásadních omylů:

Podle technických parametrů protiraketového deštníku je naprostý nesmysl se domnívat, že antirakety u nás umístěné by nás chránily. Je to technicky vyloučené, nejsou totiž určeny k sestřelování raket v jejich sestupné fázi, tedy nemohou být určené k ničení raket namířených na naše území. To za prvé a za hlavní!

Dalším, ničím nepodloženým a proto i zásadně mylným tvrzením je, že vlastním důvodem pro podobné raketové základny je ochrana tzv. svobodného světa před mezinárodním terorismem. Takové tvrzení je dokonce dvojitou lží, protože jednak nejde o ochranu svobodného světa (mimochodem, ve skutečně svobodném prostředí by stačilo pouhé kvalifikované zjištění, že osmdesát procent obyvatel je proti, k tomu, aby se věc ani dál neřešila), ale jde o ochranu Spojených států, za druhé nejde ani o ochranu před teroristickými raketami, ale před raketami od kohokoliv. V případě budoucích - a dnes nelze vyloučit opravdu nic - konfliktů je nasnadě, že prvním cílem možných útočníků (Indie?, Pákistán?, Čína?, Rusko?, Írán?, Francie?), budou ta místa, kde jsou rozmístěny tzv. antirakety, teprve pak by mohl totiž následovat útok na samotné Spojené státy.

Je mnohokráte ověřenou skutečností, že k rozhodnutí zaútočit na někoho, přispívá z mnoha procent vědomí, případně pocit vlastní bezpečnosti. A o takový (vlastní) pocit se právě snaží ve Spojených státech (bezpečnost Ameriky). Bohužel, zaslepenost podobného počínání je stejně bezbřehá, jako jejich odmítání Kjótského protokolu, jako i spousta dalších pro budoucnost tragických mýlek americké exekutivy, z pověření vyšší moci řízené člověkem s velmi nízkým IQ bodovým ohodnocením.

Ano, v jednom lze souhlasit s Jiřím Hanákem. Svět se změnil a zdá se, že nelze jednoznačně říct, že k lepšímu. Svět se polarizoval, ale nějak divně, pólů je v něm nepřeberně a výpočty vzájemných vztahů, odpuzování a přitahování, jsou nespočitatelné ani s pomocí nejnovějších čipů od Intelu.

Je naivní se domnívat, že na výstavbě a provozu základny bude česká ekonomika nějak profitovat. Úplně nesmyslné je tvrzení, že by americká přítomnost zvýšila zaměstnanost v blízkém regionu. Jen si představte, jak na super hlídanou vojenskou základnu dochází pravidelně každé odpoledne žena z blízké vísky, nedávno ještě nezaměstnaná, aby poklidila hajzlíky v podzemních prostorách. Dokonce mám významné pochybnosti o tom, že by se zvýšily tržby v olomouckých nevěstincích (pokud by se Američané opravdu rozhodli pro Libavou), protože obsluha raket vyžaduje přeci jen kvalitativně a morálně jiný personál než ostraha amerických věznic na Kubě či v Iráku.

Na svém vlastním území vybudovali Američané první podobnou základnu v místech, kde se vyskytuje sotva jeden obyvatel na kilometr čtvereční, ptám se - proč asi?

Apeluji na lidi v této zemi, neaspirujte na stejný styl ohromného řiťolezectví Svobodova typu, který v konečném součtu k míru na planetě nepřispívá. A už jen málo na závěr, takovou myšlenku, kterou ještě ani nikdo nenaznačil.

Jak dlouho asi může trvat výměna antirakety s konvenční či hit-to-kill hlavicí v silu za jinou raketu - s jadernými hlavicemi? V prostředí, kam by česká inspekční noha nesměla vstoupit... Měsíce, týdny, hodiny? Kdo ví, nejsem v tom odborník, nicméně dovolím si české novinářské "experty" odkázat na článek vojenského odborníka Stanislava Kauckého "Cizí protiraketová základna v Česku?". Prosím, přečtěte si ho dříve, než o amerických raketách cokoliv duchaplného vyblábolíte do svých článků. Jsem i přesvědčen, že relativní snadnost přeměny antiraketové základny za raketovou by mohla mít vážnost při rozhodování jaderných mocností o tom, na jaké cíle naprogramovat svůj štěpný potenciál. A že by to měly být české lesy, se mi pranic nelíbí.

Na rozdíl od Jiřího Hanáka se domnívám, že nevystoupit proti základně a tiše souhlasit, by přesně znamenalo naplnit význam onoho autorem zmíněného rčení, já nic, já muzikant.