Spisovatel je sice od života odtržen, ale tuší, že právě to by se ale vůbec nikomu nehodilo, protože války jsou mnohem lepší kšeft a cena nafty daleko lépe stoupá a jestli někdo kašle na běžné Palestince a Libanonce, jsou to právě jejich islámští bratři.

Zábavné je také sledovat, jak tolik pisatelů pociťuje před svou razantní kritikou postupu Izraele (aniž by mu samozřejmě poradili, jak by to měl dělat lépe, aniž by zanikl) potřebu zdůraznit, že jsou jenom antisionisté, ne však proboha antisemité. Jistě by jim bylo líto, kdyby se pár set tisíc obyvatel Izraele stalo obětí reálného antisionismu Hizbolláhu či prezidenta Ahmadíneřáda, spočívajícího v myšlence zahnání židů do moře, ale rozhodně by v tom nebylo nic antisemitistického.

Nedávno jsem si přečetl v Pamětech prof.Václava Černého, díl IV. , jak se před Očistnou komisí Syndikátu spisovatelů hájil Václav Renč, obviněný podobně jako řada dalších katolických autorů z antisemitismu -- tvrdil prý, že není antisemita, nýbrž asemita. Není to špatná výmluva, ale jak říká Shakespeare, co zváno růží, jmenováno jinak, vonělo by stejně.

Někdy vono to holt vyjde nastejno, jak říkala zase moje prababička. Také říkala, že válka je vždycky svinstvo a kdo seje vítr, sklízí bouři.