S koncem Fidelovy éry se Kuba dostává na rozcestí. Kterou ze svých ostrovních verzí Disneylandu si zvolí? Současnou, bez jejího tvůrce i bez jeho mrtvého Mickeyho v těchto dnech množství jiných digitálních hrdinů, anebo předchozí, tu, v jejímž čele stál Fulgencio Batista, onu špinavější versi Disneylandu pro americké turisty, kteří hledají levný sex a kasina?

Socialistická verze by mohla přežít jedině díky Kačeru Donaldovi, ehm, v tomto případě díky barvitému venezuelskému prezidentu Hugo Chavezovi, který Kubu finančně podporuje, po více než deseti letech vážně stagnující ekonomiky, která se dostala do vážných potíží poté, co ji přestal podporovat Sovětský svaz.

Dnešní Kuba není realistický model. Nemůže existovat nezávisle, bez pomoci.

Castrovo stoprocentně gramotné obyvatelstvo sice má nárok na zdravotnictví zadarmo, ale nemůže si koupit automobil, který by fungoval, anebo vymalovat si své rozpadávající se domy. Ani není k dispozici elektrický proud po celý den, a Kubánci nemohou cestovat do zahraničí a nesmějí kritizovat, že nic není k dostání. Je to situace, které jistě mnoho Čechů rozumí. Přesto mnozí z nich si idealizují Castra, tohoto despotického diktátora, protože má pověst vítězného bojovníka proti Zlému americkému impériu. Za tento fetiš pro stoupence levice po celém světě platí Kubánci tím, že musejí žít jako v padesátých letech. Pokaždé, když jedu na Kubu, mám pocit, že jsem se dostal do sci-fi hororu -- na ostrov, kde se zastavil čas.

Je nepopiratelné, že drtivá většina Kubánců má Fidela ráda a nepřeje si, aby bohatí kubánští emigranti a jejich potomci Kubu převzali. Ne, většina Kubánců si nepřeje návrat fundamentalistického kapitalismu. Ale to je právě další důvod, proč je Fidelova vláda železné ruky tak zvrácená -- protože ono ani není zapotřebí věznit, mučit a zabíjet tolik lidí, kteří se odvažují nebýt Fidelovými slepě věřícími stoupenci. Většina Kubánců by hlasovala pro Fidela a jeho vládu, kdyby byli svobodní. A Kubánci milují svou zemi, takže by neodešli do zahraničí navždycky, jen na čas, a pak by se s úsporami vrátili zpět na svůj ostrov.

Venezuela Hugo Chaveze a Bolivia Evo Moralese jsou kapitalistické, otevřené trhy, i když tam vládne určitá míra národního ochranářství, maskovaného jako socialismus. Čína je komunistická jen podle jména. Kuba nemůže přežít, pokud se neotevře modernímu světu.

A Raúl Castro nemá charisma, takže se mu nepodaří přesvědčit Kubánce, aby dál trpěli, i po Fidelově smrti. Fidel je jako dědeček, jehož zvyky a předsudky nám vadí, ale máme ho stejně rádi a tolerujeme jeho vrtochy. Avšak jakmile zmizí ze scény...

Kubánci už nyní nadšeně konzumují prostřednictvím milionů svých příbuzných na Floridě nejrůznější americké nesmysly, od tenisek až po šampón. Většina Kubánců nosí nejrůznější americké značky a výrobky. Jen že se musejí víc snažit, aby k nim získali přístup. Socialistický ideál je na Kubě už stejně mrtvý -- celé obyvatelstvo touží po tom a dělá to, co se jim Fidel a jeho stoupenci po světě snaží odepřít.

Na Kubě zřejmě povládne na pár měsíců prozatímní vláda, když Raúl Castro bude připravovat situaci pro Roqua, ministra zahraničních věcí, který je číslem dvě na Fidelově seznamu. Ale vláda okamžitě přijde o podporu veřejnosti, jakmile se pokusí potlačovat projevy opozice, které se nutně začnou objevovat. A to zřejmě povede k občanské neposlušnosti, hromadným protestům, vojenskému útlaku, ale nakonec zřejmě vznikne situace, kde komunistická strana sice bude hrát větší roli, avšak opozice se bude podílet na moci.

Ovšem tendence proměnit Kubu zase v "zábavní ostrov" je nepotlačitelná. Avšak současná éra a historie tohoto ostrova nedovolí návrat kasin a prostituce (i když prostituce mladých chlapců a dívek je na Kubě svědkem každý, už posledních 15 let). Kuba se promění v jeden další karibský cíl dovolených, kde budou na jídelním lístku doutníky a rum. Turisté začnou navštěvovat neuvěřitelné kubánské pláže a budou chtít vidět poslední zbytky dekadence, vyvolané tím, že tento národ byl padesát let vězněn v prostoru a v čase.