Letní deště

7. 8. 2006 / Daniel Veselý

Existence a politika Izraele bývá takto vykreslována západními médii hlavně ve Spojených státech, kde existují silné proizraelské skupiny, například AIPAC. Tyto ideologické skupiny mají obrovský vliv na americké vládní orgány, které pak ve velké míře poskytují Izraeli politickou a vojenskou podporu již více než třicet let.

Události posledních týdnů a měsíců na Blízkém východě jsou médii líčeny jako obvykle: Izraelská demokracie je napadena islámskými hordami, členy "radikálního" hnutí Hamás a libanonským Hizballáhem.

Zprávy vládních a nevládních organizací i médií operujících na Blízkém východě však předkládají veřejnosti diametrálně odlišný pohled na současnou krizi a události, které jí předcházely.

Vítězství Hamásu v lednových demokratických volbách na okupovaných palestinských územích pobouřilo celý "demokratický" svět. Z pohledu obyčejného Palestince byla ale tato volba naprosto přirozenou věcí. Vládnoucí Fatáh fungoval jako prodloužená ruka izraelské okupační politiky a byl značně zkorumpovaný. Během jeho vlády pokračoval na okupovaných územích zábor orné půdy, zdrojů pitné vody, pokračovalo ničení domů, zahrad, vinic, izolace palestinských osad, zhoršila se ekonomická situace. Na Západním břehu tato izraelská politika i nadále pokračuje. Z Gazy byli minulý rok vystěhováni ilegální osadníci. Pásmo je od té doby neprodyšně uzavřeno a izolováno od Západního břehu a zůstává pod vojenskou a politickou kontrolou Izraele.

Po "špatné volbě" Palestinců v lednu tohoto roku následoval trest - Palestinská samospráva byla zbavena finanční pomoci ze zahraničí, již jí poskytovala EU a částečně USA. Odříznutí zahraniční pomoci postihlo hlavně civilní obyvatelstvo.

Podle studie Světové banky žije polovina obyvatel Západního břehu pod hranicí chudoby a nezaměstnanost postihla třetinu ekonomicky činného obyvatelstva. Situace v Gaze je mnohem závažnější a neustále se zhoršuje.

Izraelské raketové a dělostřelecké útoky na Gazu nabyly na intenzitě po zvolení Hamásu, ačkoli ten se zavázal k dlouhodobému zastavení palby, které dodržoval a distancoval se od útoků palestinských radikálů, kteří odpalovali domácky vyráběné rakety na Izrael. Tyto útoky působily spíše zastrašovacím dojmem na obyvatele severního Izraele, než aby způsobily vážné škody.

Naopak útoky ze strany Izraele sílily a jen během června byly v Gaze zabity desítky civilistů. Dne 24. června unesli izraelští vojáci dva civilisty z Gazy a následující den byl Palestinci unesen izraelský voják Gilad Shalit. Následoval tvrdý izraelský útok, který zničil jedinou elektrárnu v Gaze, tři mosty a některé vládní budovy. Izraelská armáda (IDF) vzala do zajetí mnoho palestinských politických činitelů. Při útoku přišlo o život několik desítek civilistů.

Palestinští únosci požadovali výměnu Shalita za zajaté Palestince (jichž je v Izraeli 10 000, velká část z nich je zadržována protiprávně), ale izraelská strana odmítla vyjednávat a pokračovala ve vojenské agresi v Gaze.

Libanon má své zkušenosti s izraelskými vpády, které se uskutečnily v letech 1978, 1982 a 1985. Krvavá izraelská invaze do jižního Libanonu v roce 1982, jejímž cílem byla likvidace hnutí OOP, si vyžádala 20 000 obětí, převážně civilistů. Podle libanonských zdrojů si následná izraelská okupace, která trvala 18 let, vyžádala dalších 25 000 životů.

V první polovině července unesli ozbrojenci z hnutí Hizballáh dva izraelské vojáky a dalších osm vojáků zabili. Odpověď izraelské armády byla nekompromisní. Hizballáh reagoval na izraelské pozemní a letecké útoky ostřelováním vesnic a měst v severním Izraeli. Destrukce v Izraeli byla minimální ve srovnání s Libanonem. V zemi, kde žijí tři milióny lidí, včetně velké palestinské populace, se konflikt dotkl zhruba jednoho miliónu lidí; stovky civilistů byly zabity při izraelských náletech, 500 000 lidí bylo vyhnáno z domovů. Země trpí nedostatkem základních potravin, léčiv a dalších nutných komodit.

Důvody, které vedly Hizballáh k únosu, mohly mít logické vysvětlení. V izraelských věznicích jsou podle neoficiálních zdrojů protiprávně drženy stovky Libanonců. Únosci chtějí vyměnit zajaté vojáky za unesené Libanonce, ale izraelská strana stále odmítá vyjednávat. Atak na Gazu mohl být oním spouštěcím mechanismem, který vedl Hizballáh k odpálení raket na Izrael; mohlo jít o otevření druhé fronty a gesto solidarity s Gazany, jak bylo uvedeno v deníku Financial Times.

Aby byl celý obraz současných událostí úplný, je třeba zmínit ještě další skutečnosti, které mohly Hizballáh vyprovokovat k útoku. Více než měsíc před vypuknutím bojů v jižním Libanonu pořádala izraelská armáda (IDF) vojenské manévry poblíž hranic s Libanonem, během nichž bylo "omylem" zabito několik libanonských pastevců. Na jihu Libanonu jsou ještě minová pole z doby izraelské okupace, která stále zabíjejí.

Pravým záměrem izraelské vojenské akce v Gaze bylo potrestání civilního obyvatelstva za to, že ve svobodných volbách zvolilo hnutí Hamás namísto proizraelského Fatáhu. Operace "Letní deště", jak Izrael eufemisticky nazval agresi proti obyvatelům Gazy, a následná eskalace konfliktu v Libanonu může trvat několik týdnů i měsíců. Doufejme však, že nenastanou "deště tropické".

 

Vytisknout