Pan Kühnl, takto dosavadní ministr obrany ČR v retrospektivním přehledu nedávných výroků různých osobností uvolnil pro veřejnost informaci o pravděpodobném počtu amerických vojáků, kteří by sloužili na základně. Dle jeho názoru, jednalo by se o stovky osob. Ha, ha, ha. Kdo by to byl řekl, že několik raket nebude obsluhovat ani několik desítek, ani několik tisíc lidí? Čili, pan ministr z logiky prošel.

Dalším v řadě předvedených byl pan generál Štefka. On by se nějakého teroristického útoku v souvislosti se základnou neobával, zejména proto, že by to znamenalo mohutnou odvetu, následující logicky po napadení kteréhokoliv státu, jenž je členem NATO.

Ha, ha, ha. Tento článek v úmluvě členských států NATO snad platí (a je to jistě dobře) v případě napadení některého z členů JINOU zemí. Jinak by totiž po různých teroristických akcích posledních let muselo následovat masivní znetvoření povícero států světa -- mezi nejzajímavější z nich by patřila Saúdská Arábie, po "jedenáctém září" ale interesantní by také byla rozhodnutí, koho vlastně napadnout po "Madridu" a "Londýnu".

Z diskutujících ve studiu mne spíše příjemně překvapil pan Zaorálek, i když, ke konci už to bylo zase jinak, rozhodně je to zvláštní člověk, který u mne má z posledních let několik významných plus i minus, asi jako pan prezident Klaus, ale to už by byl článek o něčem jiném.

Ve stručnosti k panu Zaorálkovi. Ten muž si je prostě vědom, že lidi v České republice budou proti a zcela pragmaticky začal sbírat body pro sebe i sociální demokracii. Na rozdíl od pana (dosavadního) ministra zahraničí, Cyrila Svobody i jeho možného nástupce ve funkci, Alexandra Vondry, kteří asi do pokladnice voličských preferencí svých stran v neděli nepřispěli, zejména proto, že totéž, co pochopil Zaorálek, oni ještě ne.

Ve skutečnosti to ale je poněkud jinak. Současný ministr to myslím nepochopí nikdy, nemá na to. Odzbrojující byl jeho výklad -- rukama nohama -- jak asi funguje systém protiraketové základny, což navíc bylo v rozporu s jeho tvrzením, že zatím nevíme nic bližšího. Krucinál, tak víme, nebo nevíme? Fakticky po víceletých utajovaných technických konzultacích na úrovni ministerstev obrany nevíme nic? No není to na pováženou? Ale co se vlastně divím, jako by to nebylo u pana Svobody normální, umět se popírat i potvrzovat v jedné a té samé větě či souvětí zároveň.

A co na to vše Saša (Alexandr Vondra)? To je jinačí psychoanalýza, rozebrat se v něm bez mýlky. V každém případě nezklamal. Určitě nezklamal ani své sympatizanty ani odpůrce. Zůstal konzistentním člověkem, mužem s ručením i myšlením omezeným svou neúnavnou obhajobou zájmů Spojených států Ameriky v Česku. Mlžil velmi umně. Do rozpaků ho přivedla až jedna z posledních otázek, to když se moderátor ptal na to, jaké podmínky, zejména právní, by pak byly nastoleny a dojednány. Výklad, že americké základny existují v mnoha zemích světa, mne neuspokojil, promiňte Sašo. Věřím samozřejmě, že objasnit svoje postoje a přání, když ještě netuším na které straně stolu při jednáních zasednu, je navýsost problematické. Pan Vondra se také pustil do apriorních odmítačů základny, prý používají úplně mylné předpoklady ke své argumentaci PROTI.

A proto malá odbočka, aby předpokladů bylo víc a byly pokud možno nemylné.

Ve vesmíru se na oběžné dráze kolem naší planety vyskytují dnes již statisíce, snad miliony drobných i větších částic, úlomků a zlomků, pozůstatků umělých družic země. Jsou výsledkem různých destrukcí a sebedestrukcí, záměrných i nezáměrných srážek a výbuchů všelijakých lidských výtvorů, ke kterým na oběžné dráze dosud došlo.

Desetitisíce těch největších a nejnebezpečnějších jsou permanentně a nákladně sledovány kosmickými sledovacími centry, neustále jsou vyhodnocovány trajektorie jejich poutí vesmírem a konzultovány s tím, kudy poletí v nejbližších hodinách jejich dosud funkční a tedy šťastnější sourozenci, tj. mezinárodní kosmická stanice, raketoplán, různé satelity a podobně. Ona totiž i srážka s malinkou kuličkou, letící pro normálního člověka nepředstavitelnou rychlostí mnoha kilometrů za vteřinu, by mohla být za určitých okolnosti tragická. Vězme tak, že každý, i kdyby jen cvičný, pokus o sestřelení něčeho ve vesmíru, dokonce i za předpokladu, že nepůjde o užití jádra, je už dnes útokem proti lidstvu, protože do vesmíru na dlouhou dobu rozprašuje další (netříditelný) odpad. Věřím, že se v nadcházející debatě třeba i naši rozpolcení zelení v tomto zhlédnou a postaví se na stranu odmítajících.

Kdyby věc okolo základny a věcí souvisejících nebyla tak vážná, jak doopravdy je, snad bych se i zasmál. Ale nesměji se. Protože nebezpečí schválení americké základny v České republice pouze parlamentem je reálné.

Vysvětlení pod čarou: Pře nedávnými léty, jakoby mávnutím kouzelným proutkem, začala v jeden den československá media nahrazovat slovní spojení Německá spolková republika přesnějším překladem, známým dnes jako Spolková republika Německo, nic zvláštního, jen to SRN mi moc neznělo a taky tvrdím, že významový rozdíl obou překladů byl minimální. Úplně jinak je tomu s naprosto významově nesprávným překladem oficiálního anglického názvu severoamerické velmoci. Prosím ty, kdož jsou se mnou zajedno v náhledu na problematiku překladu, aby mi pomohli prorazit s tím, aby jediným správným, a posléze v oficiálních dokumentech ČR používaným překladem bylo slovní spojení SPOJENÉ STÁTY AMERIKY, protože tak to prostě je.