Po zinscenovaném procesu, jak tvrdí ruský tisk, putuje do pracovního tábora i Chodorkovského kolegyně z JUKOSU Světlana Bachminová. Soud prý vzal v úvahu, že má dvě malé děti, proto původně devítiletý trest snížil na pouhých sedm roků.

S kněžskou hodností se pro změnu musel rozloučit pravoslavný kněz, který si dovolit označit Chodorkovského za politického vězně.

Můžeme hovořit i o Putinově tažení proti nevládním organizacím, o zvláštnostech ruského angažmá v Čečensku, či o skutečnosti, že zemi kvůli úřední "buzeraci" opouští stále více příslušníků střední a vyšší podnikatelské vrstvy. Západním standardům demokracie je zkrátka současný ruský režim na hony vzdálen.

Na druhou stranu nutno vzít v úvahu námitku, že Rusko s demokracií nemá téměř žádnou historickou zkušenost a silného vládce prostě potřebuje.

V poslední době si ale můžeme s Moskvou spojovat i jiný fenomén, který by všímavému pozorovateli vrásky na čele určitě dělat měl. Je to ruská, navenek nenápadná, ale o to tvrdší imperiální politika ve své tradiční sféře vlivu.

Němci a Angličané si během zimní plynové krize mohli "pouze" uvědomit, co je třeba čeká za nějakých dvacet let, pokud něco nepodniknou se svou energetickou politikou. Ukrajinu už hrátky s cenami plynu ruského Gazpromu zasáhly citelněji. A Moldávie s Gruzií po lednovém přerušení dodávek klíčového energetického zdroje málem zkolabovaly. "Zvolili jste si prozápadní, tržní orientaci, tak tady jo máte mít," zněl vzkaz z Kremlu těmto proevropským zemím. Není bez zajímavosti, že vůči Rusku kamarádské Bělorusko si může v původním cenovém ráji hovět i nadále.

Ještě zákeřnějším způsobem ale Putin vytrestal neposlušnou Gruzii a nejchudší evropskou zemi Moldávii. Na konci března učinili moskevští stratégové zadost klíčovému zdroji příjmů obou zemí - vínu. Jinak než politicky totiž nelze vykládat rozhodnutí hlavního ruského hygienika Gennadije Oniščenka zakázat dovoz v Rusku oblíbených moldavských a gruzínských vín kvůli údajné přítomnosti pesticidů. Tato vína přitom ovládají ruský trh již deset let s nezměněným certifikátem, aniž by si kdokoli na cokoli stěžoval. A gruzínský ministr zemědělství Michail Svimonišvili k tomu prohlásil: "Gruzie vyváží víno do 35 zemí včetně EU, USA, Japonska či Kanady a nikdy neměla sebemenší problémy s údajnými pesticidy či těžkými kovy." Rusko odebírá 80% vinné produkce z postižených zemí, proto tento krok mnoho tamních firem zřejmě zcela položí a výrazně poškodí hospodářství obou států.

Závěrem musíme zdůraznit, že by se mělo na Putinovy autoritářské tendence a snahu ovládnout sousedy vytrvale poukazovat. Jen bychom přitom neměli zapomenout vytáhnout své nové přátele z bryndy, do které se kvůli nám dostali.

Evropa totiž umí velmi dobře verbálně podpořit demokratický vývoj ve své východní části. Slovy chvály při ukrajinské Oranžové a gruzínské Růžové revoluci nešetřila. Dokáže však také učinit rozhodný krok? Sníží dotace vlastních vín a vysoká cla, která znemožňují proniknout moldavským a gruzínským značkám na evropský trh? Nebo nechá churavějící postsovětské republiky na milost a nemilost ruskému obru?

Kolik stojí demokracie? A kdo za ní platí?