Máte-li být schopni používat nástrojů, argumentuje Wolpert, musíte věřit v příčinu a v důsledek. Víra v příčinu a důsledek odlišuje lidi od ostatních zvířat a, jak píše Wolpert, měla podstatný vliv na rozvoj lidského mozku. Jakmile si totiž naši předkové, kteří vynalezli nástroje, uvědomili, že následky mají příčiny, začali uvažovat o tom, co způsobuje traumatizující a zdánlivě nevysvětlitelné události jako nemoc, smrt a přírodní katastrofy.Ve snaze tyto věci vysvětlit si lidé vymysleli náboženskou víru.

Potíž je, píše recenzent listu Times, že ve Wolpertově argumentaci jsou slabá místa. Není jasné, zda si myslí, že přesvědčení, že existuje kauzalita, vedlo k tomu, že lidé začali vyrábět nástroje, anebo zda to, že lidé začali vyrábět nástroje, vedlo k vzniku přesvědčení, že existuje kauzalita.

Vážnějším problémem je Wolpertův předpoklad, že ona víra v příčinné souvislosti, které je zapotřebí pro vyrábění nástrojů, může vést k víře v nadpřirozeno. Tyto dvě skutečnosti se však už na první pohled od sebe výrazně odlišují. Neboť vyrábění nástrojů je precizní a spolehlivou činností, kdežto víra v nadpřirozeno je podle Wolperta pouhou představivostí. Avšak tato námitka podceňuje sílu lidské víry, která může být pro věřícího stejně tak precizní a spolehlivá jako vyrábění nástrojů.

Zdá se, že lidský mozek je poháněn určitým "motorem víry", který způsobuje, že chceme přijímat příčinná vysvětlení událostí, bez ohledu na to, zda jsou založena na pravdě. Wolpert pro to poskytuje mnoho příkladů, z historie i ze současnosti.

Asi polovina Američanů věří v astrologii a 72 procent Američanů věří na anděly. Na "štěstí" a na způsoby jak ho přivodit, věří i ti nejinteligentnější lidé. Neils Bohr, fyzik -- nositel Nobelovy ceny, měl na zdi nad svým pracovním stolem přibitou podkovu. Na otázku, zda věří, že mu podkova přináší štěstí, odpověděl: "Vůbec ne. Přece bych nevěřil v takové nesmysly. Nicméně jsem byl informován, že vám podkova bude přinášet štěstí bez ohledu na to, zda v to věříte či ne."

Neurologie zjišťuje, že víra a logika aktivují odlišné části mozku a tam, kde se víra a logika střetávají, lidé si vždycky zvolí víru a přidržují se jí tvrdošíjně bez ohledu na důkazy o opaku. Studenti, jimž se předloží alternativní statistiky, si vždycky vyberou ty z nich, které potvrzují jejich předsudky. Lidé tvrdošíjně věří v celou řadu mýtů týkajících se zdraví. Wolpert tyto pověry neodsuzuje, neboť, jak se zdá, udržují lidi při zdraví bez ohledu na to, zda jsou pravdivé. Experimenty dokazují, že nejrůznější náhražky léků dokáží odstranit nejrůznější typy bolesti, pokud pacient věří, že ho tyto "léky" dokáží vyléčit. Je možné, že důvěřivost zajišťuje přežití lidí efektivněji než logika.

Totéž platí i o náboženské víře. Z průzkumů vyplývá, že nábožensky založení lidé jsou šťastnější, optimističtější, méně často dostávají mrtvici a vysoký tlak, lépe si dokáží poradit se životními problémy a méně se bojí smrti než ateisté. Z toho, jak se zdá, vyplývá, že víra v nadpřirozeno je z hlediska evoluce výhodou. Naše schopnost věřit v nadpřirozeno je zřejmě, dovozuje Wolpert, částečně ovlivněna našimi geny. Nad tím zřejmě budou jásat nábožensky založení lidé, kteří dojdou k závěru, že Bůh nás stvořil takové, abychom v něho věřili. Avšak podle Wolperta není schopnost věřit v nadpřirozeno dílem Božím. Mystické vytržení lze vyvolat i duševní chorobou anebo halucinogeními drogami a z toho také vyplývá, že náboženství závisí na neurologických spojích v mozku, které dokáže aktivovat náhoda anebo chybná funkce.

Někteří neurologové spojují dnes duchovní zážitky s určitými oblastmi mozku. Stimulujeme-li mozek osob elektromagnety, vyvolává to u nich představu, že zažily něco mystického. Hovoří se o tom, že vize sv. Terezy mohly být příznakem epilepsie.

Wolpert však není nepřítelem náboženství. Náklonnost k náboženské víře je pravděpodobně podle jeho názoru základní součástí lidské přirozenosti. Svědčí o tom, že jeho nejmladší syn měl složité dospívání, pak vstoupil do fundamentalistické náboženské sekty a bezpochyby mu to pomohlo.

Wolpert v knize argumentuje skromně a bez emocí. Kniha je prodchnuta krásnou a někdy až uchvacující jasností, jako když autor píše o molekulách bílkovin, které umožnily raným mnohobuněčným organismům se pohybovat a během milionů let se vyvinuly v nervy, ovládající pohyb u měkkýšů a červů. Byli to předchůdci lidského mozku a jejich účelem bylo prostě umožnit svalům, aby se pohybovaly, ve snaze najít potravu anebo se vyhnout dravcům. "Bez svalů by neexistoval mozek. A proto nemají rostliny mozek."

Stejná jasnost a stručnost oživují v této zářivě inteligentní knize mnoho pasáží, uzavírá autor.

Podrobnosti v angličtině ZDE