Kdyby se náhodou někdo chtěl na nějaké téma soustředit, v podstatě ani nemůže. Probliká šest sedm obrázků obsahujících omšelá klišé a je tu další zpravodajský "druhák", tedy lógr zalitý horkou vodou.

Ve snaze o zatraktivnění se v tomto pořadu vytrácí jakýkoliv smysl toho, co by zpravodajství mělo splňovat. Možná, že lépe než o atraktivitě se dá spíše mluvit o podlézavosti lidskému zlozvyku. Ačkoli se to někdy nezdá být pravděpodobné, člověk je ve své podstatě dost zvídavý tvor, který jeví o své okolí značný zájem.

Na základě přísunu informací tvoří své vědomí a informace dokonce (někdy) cíleně vyhledává. Stejně jako každý jiný živočich je ale i člověk náchylný k lenivosti. Když je tedy běžnému televiznímu divákovi nabízena jednodušší a přitom zdánlivě lákavější možnost kontaktu s "nejá", tedy s okolním světem, milerád na to přistoupí a po určité době už nedokáže přijímat informace v jiném, třeba náročnějším formátu.

K podpoře mentální lenivosti přispívá, pokud se podaří jednoduchost, nenáročnost a lákavost ještě "obohatit" o další marketingovou cestu k zákazníkovi -- zákazníkovi se nejvíce líbí, když se mu říká to, co chce slyšet.

Pokud mu odpovíte na všechno ještě před tím, než má vůbec možnost se něco zeptat, má to za následek jeho pasivitu a spokojenost. Člověk zůstává při svém a žádné otázky už pokládat nemusí.

V pořadu Střepiny (ten název je velmi upřímný) se drží marketingových příruček zuby nehty. Je to takový dort od Pejska a Kočičky, kde se mohou v hrnci vedle sebe ocitnout slavná česká sportovní vítězství a události globálního dosahu.

Tvůrci jsou dokonce ochotni interwievovat k náročnějším tématům různé odborníky. Ti ale nemají za úkol obohatit divákův rozhled -- jde pouze o to, aby banalitu nepronášel bezejmenný hlas televizního fachidiota, ale člověk, který se může honosit danou odborností (nejlépe s titulem), protože banalita tak získává punc něčeho zajímavého a "vědeckého".

Žel, nejde jen o kýč a bezduché plácání. V některých ohledech si pořad Střepiny nezadá s propagandou, jakou vytvářejí pomocí médií totalitní vlády. Cílem mediální propagandy je ovlivnit myšlení a uvažování lidí a usměrnit ho do patřičných mezí.

Jediný rozdíl mezi totalitním zpravodajstvím a pořadem Střepiny spočívá v tom, že totalitní zpravodajství jedná na zakázku usurpátora moci, kdežto Střepiny se orientují na to, co by tak asi milý divák chtěl vidět.

Pravda je, že z hlediska témat nejsou na rozdíl od totalitní propagandy daná žádná pevná tabu, ovšem výběr témat je přesto značně omezen a orientuje se pouze na to, od čeho očekává zájem diváků. Jejich deformace je pak téměř totožná.

Ve Střepinách se to dá nejlépe dokumentovat na závěrečném sledu "nej" událostí jednotlivých dnů v uplynulém týdnu, v poměru jeden den -- jedna událost. Každá událost je uvedena jednou, dvěmi větami a ke každé je přiřazena jakási glosa nebo poznámka, která má patrně události trefně a vtipně komentovat. Události všedních dní z posledního vydání pořadu si už nevybavím, ale vím, že víkend byl na Nově ve znamení těchto událostí:

• v sobotu vyhrál český sportovec Jakub Janda světový pohár ve skocích na lyžích. Vedle toho, že se ten den neudálo nic důležitějšího, se podle Novy skokan Janda nesmazatelně zapsal do historie. No jistě, u historie vždy záleží pouze na tom, kdo a jak ji píše, takže se s tím budeme muset smířit. Výhodou této historie je její jepičí život. Je to symptom malého kulturního sebevědomí a zoufalého nedostatku heroických vzorů současné společnosti a asi se s tím nedá nic dělat.
• jak utvrzovat malé české já v jeho bohorovnosti ukázali nováčtí zpravodajové v neděli. Ve Francii stávkovaly statisíce lidí kvůli novému zákonu, který umožňuje tamním zaměstnavatelům, aby propustili přijatého absolventa (zaměstnance v jeho prvním zaměstnání) během prvních dvou let trvání pracovního vztahu bez udání důvodů. Fakt, že se jedná o jakousi dvouletou zkušební lhůtu nebyl vůbec zmíněn. Místo toho se v krátkém prostřihu objevily pouliční nepokoje. Zpracování události se omezilo na výkřik "ve Francii dělají mladí nespokojenci v ulicích bordel". Korunu tomu nasadila ignorantská a tupá glosa následujícího znění:

  "Ono se někdy špatně vysvětluje, že zlé může být i k něčemu dobré."

Pro mě je to neuvěřitelné. Jakým právem si parta neznalých a neinformovaných dělníků potrhlé novácké zábavy osobuje právo vydávat takové soudy? Čím je opodstatněné to hloupoučké zjednodušení na úroveň "my zkušení víme všechno nelépe"? A jak se potom vlastně takové "zpravodajství" liší od toho, co předváděla československá komunistická televize, která informovala o demonstracích namířených proti totalitě jako o akcích zoufalých asociálů podporovaných ze strany prohnilého kapitalismu?

Ono se někdy špatně vysvětluje, že zlé může být i k něčemu dobré...Přeloženo do řeči průměrného českého nováka, drž hubu a krok, vdyť jde o tvoje dobro! Existuje už nějaký paragraf na podporu a propagaci veřejné blbosti?