Pokus sjednotit oranžové znovu do jednoho šiku se sice přibližně před měsícem podařil, ale úspěch vydržel jen pár hodin. V oranžovém táboře totiž od počátku neexistovala jednotná představa, jak naložit s vítězstvím. Expremiérka sepsala seznam 3,5 tisíce podniků, které měly být reprivatizovány. Juščenkova skupina měla jiný názor: do současné doby bylo vráceno Fondu národního majetku -- což je eufemismus označující přípravu na privatizaci do jiných, přátelštějších rukou - 160 podniků. Rozpory v oranžovém táboře však nelze chápat jen jako otázku sporu o privatizaci. Prestiž oranžových byla nalomena celým výkonem vlády. V zásadě středová Strana regionů - tedy modrých - poraženého prezidentského kandidáta Viktora Janukovyče, má velmi výhodné postavení. Více než dvanáctiprocentní růst HDP se loni smrskl na 2,6 procenta. Devítiprocentní růst v zemědělství spadl na nulu. Minulý týden ministerstvo ekonomiky ohlásilo, že pro letošek očekává růst 2,8 % a inflaci 11,6 %. Hned po volbách, od 1. dubna, se očekává zdražení plynu o 50 %, začátkem září o dalších 30-45 %. A Turkmenistán hrozí zastavením dodávek plynu, protože Ukrajina neplatí. Na 10. dubna plánují horníci z uhelných šachet stávku. Modří oznamují, že představují změnu. Není divu, že v nedělních volbách by podle výzkumů volebních preferencí, které nabízí přiložená tabulka, měla zvítězit právě Strana regionů. Přípravě voleb je věnována velká domácí i zahraniční péče. Kandiduje 45 stran, které zaregistrovaly celkem 7639 kandidátů. Z nich 1459 (19,1 %) představují ženy. Rozpočet na volby je 700 milionů hryven (hryvna je necelých pět korun). Ze zahraničí je očekáváno 2665 pozorovatelů, a to jak ze západních zemí, tak i ze Společenství nezávislých států a dalších. Dá se očekávat, že postoje přizvaných expertů budou hodně odlišné. Sami Ukrajinci na regulérnost voleb příliš nevěří: podle výzkumů 70 % dotázaných očekává nějaké nepravosti, 75 % z nich je přesvědčeno, že neregulérnosti vážně ovlivní volební výsledek. Už teď se nahlas mluví o některých tazích, které by se mohly na výsledcích podepsat. Překlad ruských jmen do ukrajinštiny by měl podle člena Ústřední volební komise Ruslana Kňazoviče způsobit problémy dvěma milionům lidí. Jen ve městě Kirovograd odhalila kontrola 25 tisíc dvojníků voličů; jde prý většinou o lidi z rohu ulic, o něž usilují dvě volební komise najednou. Z Charkova přichází zpráva, že někteří diskutující oranžoví a modří skončili na chirurgii, ze Lvova útok na sekretariát komunistické strany. A tak by bylo možné pokračovat. Nedělní hlasování skrývá i objektivní problémy. Volební lístek do Nejvyšší rady je jednoduchý -- obsahuje pouze jména stran, nikoli kandidátů. Jenže lístků je více: poprvé půjde o všeobecné volby, tedy nejen o volby poslanců do ústředního parlamentu, ale i do místních zastupitelských orgánů či volbu starosty Kyjeva. Experiment ukázal, že vyplnění hlasovacích lístků bude trvat nejméně 15 minut. Protože se pokusu účastnili studenti vysokých škol, lze u většiny voličů očekávat větší časové nároky -- a tedy i fronty před volebními místnostmi. To by mohlo leckoho odradit a snížit tak slibovanou devadesátiprocentní účast. Konání všeobecných voleb má i kouzlo v podobě kandidatury některých politiků do kyjevské správy a parlamentu. Alexandr Moroz, šéf vládní Socialistické strany Ukrajiny, odpověděl na otázku redaktora deníku Dělo (místní podoby Hospodářských novin), zda nepokládá dvojí kandidaturu některých členů jeho strany za nevhodnou: »Jurij Lučenko je pro Kyjevany známý člověk. Jeho přítomnost v místní radě by Kyjevanům nevadila. Kromě toho, on je ministr.« Slibovaná účast i ostrost kampaně naznačují, že se bude rozhodovat o mnohém. Kompromis před třetím kolem prezidentských voleb, který vynesl k moci Juščenka, změnil prezidentskou republiku na parlamentní: poslanci vyberou vůbec poprvé premiéra, na něhož (a na parlament) se přesune celá řada pravomocí, které má v současnosti prezident. Však také Juščenko dává najevo, že by si přál novu ústavu, která by mu pravomoci vrátila. Nic nenasvědčuje tomu, že by mu sílu k této změně mohl dodat v neděli zvolený parlament. A tak veřejně uvažuje o možnosti vypsání referenda. Poslanec Taras Černovin, syn zakladatele ukrajinské nacionalistické organizace Ruch, kandiduje za Stranu regionů, tedy modré. Podle jeho slov probíhají jednání o povolební koalici mezi všemi stranami. Ovšem nikoli na nejvyšší úrovni, protože vedení stran se v předvolební kampani nemohou kompromitovat. Za nejpravděpodobnější pokládá vznik centristické koalice vedené modrými na čele s Janukovyčem. Na druhém místě pravděpodobnosti je prý vznik velké koalice modré Strany regionů a bloku oranžových Naše Ukrajina s premiérem Aleksejem Jacenjukem, současným ministrem ekonomiky. Nevýhodou velké koalice by bylo, že by neměla jednotnou koncepci ekonomického rozvoje. Výhoda by spočívala v tom, že by nevzniklo jinak očekávané napětí mezi prezidentem a parlamentem. Zároveň by pravděpodobně prezident zmírnil své útoky na ústavu. Poslanec Oleksandr Zadorožnij připomíná, že ať dopadnou volby jakkoliv, ukrajinská opozice bude mít zájem na ekonomickém úspěchu -- »všichni poslanci jsou přece podnikatelé«. Referendum o změně ústavy pokládá za nesmysl. Za nejpravděpodobnější pokládá vytvoření levicové koalice vedené modrými. Podle expremiérky Julie Tymošenkové existují tři témata, která údajně štěpí Stranu regionů a její blok: status ruštiny, vstup do NATO a vztahy s Ruskem. »Naše politické síly se liší něčím zcela odlišným - osm let se snažím rozdělit siamská dvojčata - kapitál a moc. Strana regionů, to je klasický příklad korporace se svou infrastrukturou a s miniarmádou!« To jsou věty političky, nazývané »plynová princezna« - s narážkou na to, jak vznikl majetek nejbohatší ženy na Ukrajině. Tymošenková by ale podle pozorovatelů našla řeč s Ruskem snadněji než prezident. Během úřadování na postu premiérky nebyla ani jednou v Bruselu a hned po odvolání zamířila do Moskvy. Přitom téma zahraniční politiky hýbe ukrajinskými volbami. Poslanec Černovin na přímou otázku, co se v případě příchodu modrých k moci změní na zahraniční politice Ukrajiny, odpovídá, že nic -- pouze odpadne snaha vstoupit do NATO. Zadorožnij pokládá za nesmysl, že ministr zahraničí už dnes proklamuje, že za dvanáct let Ukrajina neprodlouží Rusku smlouvu o pronájmu Sevastopolu. Jako vzor pokládá čínské jednání o ukončené britské koloniální správy nad Hongkongem či Fidelovo trpělivé čekání na konec smlouvy o pronájmu Guantanáma USA. Na konferenci o povolební koalici a zahraniční politice, kterou pořádal minulý čtvrtek ukrajinský Ústav zahraniční politiky a Diplomatická akademie Ukrajiny, byly volby chápany jako výběr mezi východní a západní orientací Ukrajiny. Přičemž řečníci jednoznačně upřednostňovali západní vektor, tedy vstup do NATO a EU. Z úst ředitelů nejrůznějších ústavů strategického výzkumu padaly návrhy na zestátnění ruského Lukoilu, tvrdá slova o ruské koloniální politice v případě konfliktu kolem prodeje mléka, o ruském vydírání v době jednání o ceně plynu a podobně. Navíc si řečníci stěžovali, že politické strany ve volebních kampaních neprosazují vstup do NATO. Sami však připomínali výzkumy, podle nichž je více než 60 % Ukrajinců v této otázce proti. Pro je mírně přes 30 %. Na konferenci byl patrný jev známý z USA: společenskovědní pracovníci byli plni emocí, návrhů na ideologicky jednoznačná řešení, kdežto kádroví diplomaté vyzývali k opatrnosti a ke kompromisním řešením. Symbolem zápasu o zahraničněpolitickou orientaci je spor o ruštinu. Podle slov Grigoreije Perepelici, ředitele kyjevského Ústavu zahraniční politiky, je zcela nepřípustné »quebecké« řešení ukrajinského problému -- dvojjazyčnost kanadského typu by znamenala překlad hymny do ruštiny a ohrozila by celistvost země. Jenže v předvečer voleb v Charkově místní rada odhlasovala, že ve městě bude míst ruština statut druhého oficiálního jazyka. Nejvyšší rada Krymské autonomní republiky přijala usnesení o konání referenda o přisouzení ruštině statusu druhého oficiálního jazyka na Krymu, které by se mělo uskutečnit v den voleb parlamentu. Až rozhodnutí ministerstva spravedlnosti a Ústřední volební komise konání referenda zakázalo. Představa, že je snad Ukrajina rozdělená na dvě části, na Rusy a Ukrajince, není zcela přesná. Na Ukrajině lze z hlediska etnicko-jazykového nalézt tři skupiny lidí. Ukrajince hovořící pouze či převážně ukrajinsky, Rusy hovořící pouze rusky a Ukrajince hovořící převážně rusky. Výsledkem této směsice je, že běžně můžete vidět v ukrajinské televizi rozhovor s politikem, umělcem či sportovcem, kdy moderátor důsledně klade otázky v ukrajinštině a tázaný odpovídá rusky. A ruské kanály, přijímané v Kyjevě, mají program rusky a reklamu ukrajinsky. Cvičný požární poplach, který v pátek vyhlásily v moderní kyjevské budově, v níž sídlí redakce Děla, byl v ruštině a angličtině. Na Chresčatiku, ústředním bulváru Kyjeva, se minulou sobotu konal mítink kandidáta na kyjevského primátora Vitalije Klička. Tento populární bývalý mistr světa v boxu patřil k architektům Juščenkova vítězství v zápase s modrými. V předvolební brožurce najdete jeho fotografii s Juščenkem, Billem Clintonem, Muhamadem Alim a podobně. Jakýkoli snímek s ruským politikem či sportovcem, chybí. Předvolební Kličkovo vystoupení bylo bojovné: pětina Ukrajinců pracuje v zahraničí, nikdo nechce přijít na stůl hladového chirurga, který bere měsíčně pouze 800 hryven, tajný městský rozpočet skrývá jak oficiální, tak stejně velké peníze v šedé zóně, korupce je všudypřítomná. Kličko mluví bez papíru a se zápalem. Prostě lev v ulicích. A mluví rusky. Největší omyl ukrajinské politiky je hledání čistého, konečného řešení jazykové a zahraničněpolitické orientace. Usilovat o jednosměrnou politiku pro zemi, která hraničí s Evropskou unii a zároveň má více než 1500 kilometrů hranic s Ruskem, je nesmysl. Hranici, která bývala administrativní a umělá: není zlovůlí ukrajinských Rusů, že jsou Rusy. Vždyť Krym byl připojen k Ukrajině až v polovině 50. let minulého století. Tedy v době, kdy generálním tajemníkem komunistické strany Sovětského svazu byl Ukrajinec Nikita Chruščov. Romano Prodi ještě ve funkci předsedy Evropské komise v jednom z projevů připomněl, že »genius zakladatelů (Unie) spočíval v přetváření mimořádně vypjatých politických ambicí (...) do celé řady konkrétnějších, téměř technických rozhodnutí«. Kdyby dnes v Bruselu seděly osobnosti formátu zakladatelů Unie, jistě by kyjevské vyjednavače upozornily, že snaha o členství v EU vyžaduje, aby se také snažili o něco podobného. A to především v politice vnitřní. V geografické poloze i dvojjazyčnosti Ukrajiny je nutné hledat výhodu, ne důvod sváru. Článek vyjde ve čtvrtek v českém týdeníku Ekonom a slovenském týdeníku Slovo Preference hlavních politických stran a bloků na Ukrajině
(a) Fond Demokratické iniciativy a firma Ukraine sociological service; (b) Centr Razumkova; (c) Korea Management Information Systems; (d) Centrum Sociální monitoring; (e) Raiffeisen Research Report Pramen: Dělo, 10. března 2006 a Kyiv Post, 9. března 2006. |
Ukrajina | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
22. 3. 2006 | Ukrajina: Vášně na ulici, chladné počty v zákulisí | Oskar Krejčí | |
10. 1. 2006 | Ukrajinský parlament se rozhodl odvolat vládu | ||
6. 12. 2005 | Je jasné, proč Ukrajinci nechtějí do EU | Kamil Abbid | |
14. 9. 2005 | Oranžová přestává být módní | Oskar Krejčí | |
9. 9. 2005 | Ukrajina: Juščenko odvolal celou svou vládu | ||
26. 4. 2005 | "Barevné" revoluce s dolarovým pozadím | Jiří G. Müller | |
28. 1. 2005 | Na Ukrajině to Západ udělal správně, v Iráku špatně. Jak to dopadne s Íránem? | ||
5. 1. 2005 | Ukrajinská politická šachovnice | Oskar Krejčí | |
4. 1. 2005 | BHHRG Watch: "Třetí kolo ukrajinských voleb bylo zmanipulované" | ||
31. 12. 2004 | Je nutno vznést vážné otázky týkající se amerického vlivu na Ukrajině | ||
30. 12. 2004 | Ukrajina: Premiér Janukovyč odchází z funkce | ||
27. 12. 2004 | UKRAJINA: Kdokoliv se nyní chopí moci, bude čelit jiným lidem | ||
27. 12. 2004 | Rusko nemá právo na impérium | ||
26. 12. 2004 | Ukrajina: Juščenko vítězem | ||
22. 12. 2004 | Kam kráčíš, Ukrajino? | Oskar Krejčí |