Jak dopadlo setkání odborů a studentských organizací v neděli?
Protestující odbory a studentské organizace se sešly v neděli večer v pařížském sídle křesťanských odborů CFTC. Jelikož ministerský předseda řekl, že "neustoupí ani o píď", odboráři a studenti se rozhodli, že o píď neustoupí ani oni. Jednání netrvalo ani hodinu. Organizátoři vyzvali k dalším stávkám a demonstracím na úterý 28. března. Jednota byla naprostá. "Ano, je to ultimátum...," říká prohlášení. Na otázku, zda je to generální stávka, mluvčí odborů Force Ouvrière odpověděl, že "v historii značila generální stávka ozbrojené povstání proti vládě, to snad zatím ne". Zatím jen "grève nationale interprofesionelle", celostátní stávka všech profesních svazů.
Co dělá revoluční levice?
Občané, kteří se hlásí k "revoluční levici" jsou denně v posluchárnách, na schůzích, na ulici, ve stávkových výborech, a ani nemusím zdůrazňovat, že jsou "revoluční". Jsou organizace, které mají slovo "revoluce" v názvu, jako například LCR, Ligue communiste révolutionnaire, a jsou denně v akci. Jsou hnutí a organizace, jako například PRS, Pour la République sociale (Za sociální Republiku), které revoluci v názvu nemají, a jsou také denně "sur le pont", na palubě. Hnutí zamíchalo karty. Na demonstraci v Marseille například několik se mladých a starších socialistů pochodovalo společně a spořádaně mezi odboráři a studenty, a náhle se z jejich řad ozval zpěv... Internacionály! Přítomní "levicoví revolucionáři" padali na znak.
Kolik společného má dnešní situace s rokem 1968?
Právě před 38 lety, 22. března 1968, začalo "pařížské jaro", když 250 studentů obsadilo fakultu v Nanterre na protest proti válce ve Vietnamu. Pařížské jaro sice skončilo porážkou mnoha inspirací, ale jeho přízrak obchází Evropu. Dnes se ovšem začíná vážně mluvit o tom, že jaro 2006 se podobá spíše jaru 1936. Začíná vznikat jakási nová lidová fronta. Ale o tom až jindy, dosti má den svých starostí.
Jaké jsou perspektivy? Jaká je možnost, že de Villepin ustoupí?
De Villepinova vláda ustoupit nemůže, protože nemůže dělat jinou politiku. Svaz zaměstnavatelů (MEDEF), burziáni, akcionáři si ani na okamžik nedokáží představit jinou společnost než tu, ve které bohatí bohatnou a chudí chudnou. Pro privilegované a parazitní vrstvy, které ve Francii vládnou, musí sociální práva ve Francii a v Evropě jednoduše skončit na nule a "jiné cesty není". Pro námezdně pracující a budoucí nezaměstnané Francie je otázkou života a smrti, zda "jinou cestu" prosadí. Francii čeká největší krize od konce války, krize sociální, politická, ústavní, vládní, morální. Francouzská levice, celá levice, všichni levicoví občané se musí urychleně spojit a prosadit alternativní projekt společnosti. Levicoví socialisté o to budou usilovat všemi prostředky.
|