Snad z věcných snad z politických důvodů se hodně mluví o Evropské ústavě, Evropské unii. Nejsem politik a vzhledem ke svému věku se svojí intelektuální kapacitou už musím nakládat uvážlivě, míní Petr Wagner. Proto jí většinou rezervuji pro svoje profesní témata. Nicméně o Evropě přemýšlím.

Co mně překvapuje, je, jak mnoho se směr mých úvah liší od mediálně-politických, prezentovaných v ČR. Evropa je zvláštní kontinent. Rozmazlený i týraný, rozparcelovaný i jednotný, válčiště světa i místo uzavírání mírových smluv, rodiště nejskvělejších myšlenek i pustého primitivismu. Co je historie psána hledají klany, tlupy, rody, kmeny i státy způsob jak potlačit druhé nebo alespoň spolu žít v míru. Válčení je v Evropě forma existence hmoty.... To co na Evropské unii vidím jako zásadní, je hledání cesty jak spolu žít. Jak spolu neválčit v tomto omezeném prostoru tak přeplněném zájmy a "zájmy". Jak spolu mluvit, obchodovat, poznávat své jedinečné a přesto tak podobné kultury. Ano chápu, že je jednoduché vytahovat národní záležitosti, nabubřelost byrokratů a přebujelost "evropských" úřadů, ale není tak dávno co jeden chytrý pán /tehdy ministr financí/ říkal, že je potřeba vážit, zvažovat a porovnávat. Zisky a ztráty. Přínos a škodlivost. Možnosti a realitu. Pokud se nám podaří alespoň v Evropě spolu neválčit, ty stovky kanceláří po Bruselu a Strasbourgu za to stály. Pokud se podaří něco navíc tím líp. Ale nemusím to mít včera, stačí zítra. petr wagner