Španělský ministr zahraničí Miguel Angel Moratinos a španělský ambasador v Havaně na konci listopadu oznámili, že "pracují" na odstranění diplomatických sankcí, které jsou podle nich "neúčinné". Diplomatické sankce EU vstoupily v platnost v červnu 2003, vztahují se na omezení návštěv vyšší úrovně a kulturních akcí. Jejich součástí jsou i pozvánky pro disidenty na evropské ambasády. Jejich politika tak přinesla první ovoce.

Kubánský ministr zahraničí Felipe Perez Roque uvedl, že normalizace diplomatických kontaktů s Španělskem je "výsledek procesu započatého Evropskou unii a zejména pak ministrem Moratinosem". Podobnou politiku zaujímá Španělsko i ve vztahu k venezuelskému prezidentovi Hugo Chávezovi. Chávez na své navštívil Madrid na sklonku listopadu, své návštěvy využil k obvinění bývalého španělského premiéra Aznara z podpory puče v dubnu 2002 ve Venezuele.

Přesto však jak EU tak Spojené státy požadují propuštění všech politických vězňů. Někteří disidenti si Castrovu politiku vysvětlují "snahou o zmírnění evropských sankcí, strachem ze skandálu, pokud by nějaký disident zemřel ve vězení".

Washington se staví ostře proti španělské politice a odmítá, že propuštění umožnil nový přístup španělské socialistické vlády. Richard Boucher, mluvčí amerického ministerstva zahraničí, je připsal rozhodnosti a nátlaku některých evropských a latinskoamerických zemí, které stejně jako Spojené státy nutí Kubu k respektování lidských práv. Představitel amerického ministerstva pro záležitosti Latinské Ameriky Roger Noriega se k celé kauze vyjádřil takto: "Všichni se musíme shodnout na tom, že dělat ústupky režimu takovéto povahy je opravdu špatná politika. Kubánský ministr zahraničí Roque mi řekl, že Španělsko přijde na kolenou. Tomu jsem se zasmál, ale myslím, že teď se směje Roque." Dále uvedl, že Castrova taktika odsoudit nevinné a propustit je jen kvůli diplomatickým důvodům je "zlotřilá a cynická". Noriega potvrdil, že Spojené státy chtějí uspíšit pád Castrova režimu, avšak "USA pouze na to nečeká, ale snaží se pro to i něco dělat". Prezident Bush přislíbil, že jakmile Castro nebude již u moci, Bílý dům podpoří politické a ekonomické reformy nové kubánské vlády.

Server Latinreporters uvedl, že některé zdroje se zmiňují i o možném návrhu Španělska, aby Kuba podepsala dohodu z Cotonou. To by z "ostrova svobody" učinilo privilegovaného obchodního partnera EU.

Mezi nejznámější propuštěné disidenty patří zejména Raul Rivero, Edel García a Oscar Espinosa Chepe. Všichni tři se dočkali svobody díky vážným zdravotním problémům, které posloužily jako důvod pro jejich předčasné propuštění.

Edel José García Díaz (59 let) byl zadržen 18.března 2003 v Havaně. Jako zakladatel a ředitel nezávislé tiskové agentury Centro Norte del País byl odsouzen za kolaboraci s USA na patnáct let. Podobně byl uvězněn i Raúl Rivero, který byl odsouzen 4.dubna 2003 na dvacet let za "zločiny proti nezávislosti a teritoriální integritě státu". Od zadržení se jeho zdravotní stav značně zhoršil a Raúl ztratil okolo 40 kilogramů. Stejný den byl propuštěn i novinář Oscar Espinosa Chepe. Oscar se údajně dozvěděl o svém propuštění ve nemocnici.

Rivero po svém propuštění ocenil roli "nové španělské politiky". "Ze zkušenosti vím, že nátlak nemá žádný efekt na kubánské úřady". Tento postoj společně s propuštěním některých vězňů posílí vliv Španělska, jež usiluje o normalizaci vztahů s Kubou, ale zároveň trvá na zlepšení situace v oblasti lidských práv. Španělský přístup podporují i jiné zainteresované země EU jako Velká Británie, Belgie, Řecko a Portugalsko. Noví členové EU a hlavně Česká republika mají však poněkud opatrnější přístup.