Nejvíce nás znepokojuje, jaký bude Bushův postoj vůči mírovému procesu na Blízkém východě. Řekl bych, že normálně by se prezident na začátku druhého funkčního období, který se nemusí obávat voleb, mohl chovat odvážněji a iniciovat mírový proces na Blízkém východě, protože se nemusí obávat, že si rozhněvá lobbistické skupiny v USA.

Avšak tento konkrétní prezident Bush dal jasně najevo, že nemá zájem o obnovu mírového procesu na Blízkém východě. Velmi o to stojí evropští politikové, včetně Tonyho Blaira. Blair se o tom zmínil ve svém projevu na letošním labouristickém sjezdu, že si přeje obnovení mírového procesu na Blízkém východě. Je velmi nepravděpodobné, že k tomu za Bushe dojde.

Další neznámou je to, že všichni očekáváme, že bude nahrazen Colin Powell. Pokud jde o evropské vlády, Colin Powell nebyl problémem, byl naopak přijatelnou tváří Bushovy vlády. Takže i zde existuje oblast nervozity, kým bude Powell nahrazen.

Tony Blair se v každém případě dostává do velmi nezáviděníhodného postavení, míní Portillo. Kdyby Bush dnes prohrál, bylo by to jako nůž, krájící salám, který se přibližuje k Blairovi, protože by byl jedním z posledních vedoucích představitelů válečné koalice. Na druhé straně, to, že Bush vyhrál, znamená, že Tony Blair bude muset před příštími britskými všeobecnými volbami, které se budou konat příští rok, jezdit do Bílého domu a postavit se vedle George Bushe. Což bude lidem v Británii mocně připomínat, jak silně Blair Bushe podporoval. To je ovšem v Británii nesmírně nepopulární v Labouristické straně a relativně hodně nepopulární v celém britském obyvatelstvu. Takže pro Blaira pokračuje agonie.

V americké vládě kromě toho zasedá mnoho osob, které mají už Blaira hodně plné zuby. Američané kvůli němu udělali spoustu ústupků, například veškerý ten čas, který z jejich hlediska byl kvůli Blairovi promarněn pokusy v OSN získat druhou rezoluci. Takže tito američtí politikové už mají Blaira dost. Myslím, že toto funkční období bude pro britského premiéra značně složité.

Bushova vláda ovšem nemá ráda ani šéfa britských konzervativců Michaela Howarda. Poté, co Howard řekl, že by nehlasoval pro válku v Iráku, kdyby tehdy věděl, co ví teď, američtí Republikáni to interpretovali jako nepřátelský čin a Howarda odmítl přijmout George Bush. John Kerry v posledních měsících volební kampaně vedl ohledně Iráku velmi dobrou kampaň, obviňoval Bushe právem a účinně z nekompetence a je velmi dobře možné, že šéf britských konzervativců Michael Howard se tím bude ve svých postojích vůči Bushovi inspirovat.