K návrhům a žádostem občanských iniciativ se připojil a podpořil je Klub zastupitelů KSČM v Zastupitelstvu hl.m. Prahy a poslanecký klub KSČM v Poslanecké sněmovně. Hlavní město Praha vyšlo vstříc těmto žádostem a souhlasilo s novým umístěním sochy Jana Švermy v areálu čestného vojenského pohřebiště na Olšanských hřbitovech. K 25. výročí smrti J. Švermy byla v Praze instalována jeho bronzová socha, jejímž autorem je již zemřelý akad. sochař Antonín Nykl, který se rovněž účastnil protifašistického odboje. Socha byla převedena do majetku Městské části Praha 1. V listopadu 1999 byla odstraněna z nábřeží u Štefánikova (dříve Švermova) mostu a převezena k restaurování. Městská část vyjádřila ochotu poskytnout sochu k nové instalaci mimo oblast památkové rezervace na Praze 1.

Záštitu nad setkáním při obnovení pomníku poslance Národního shromáždění Jana Švermy převzal místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Vojtěch Filip a poslanec Evropského parlamentu a místopředseda GUE/NGL Miloslav Ransdorf.

Jan Šverma jako jediný z poslanců předválečného Národního shromáždění ČSR položil život jako přímý účastník ozbrojeného boje proti fašismu a za osvobození Československa. Narodil se v Mnichově Hradišti 23. března 1901 ve vlastenecky smýšlející rodině. Jeho otec byl známým advokátem a krátce i starostou města. Od svých deseti let žil J. Šverma s rodinou v Praze, maturoval na reálném gymnáziu a začal studovat práva. V roce 1935 byl zvolen poslancem Národního shromáždění. Usiloval o spolupráci všech demokratických sil při obraně republiky a osobně se na vytváření jednotné protifašistické fronty na obranu republiky podílel. Významný byl i jeho podíl na podpoře, kterou poskytli poslanci a senátoři KSČ kandidatuře Edvarda Beneše na úřad prezidenta v roce 1935. V exilu se podílel na pomoci domácímu odboji, působil jako komentátor vysílače "Za národní osvobození" a v redakci "Československých listů". Stal se i jedním z čelných představitelů Všeslovanského výboru, který pomáhal zajišťovat jednotný postup slovanských národů v boji proti fašismu. Po vypuknutí Slovenského národního povstání odešel na Slovensko a zůstal s partyzány i v době jejich ústupu do hor. Zemřel při přechodu Chabence 10. listopadu 1944.