Proč například není zcela jasně stanoveno do kdy, jakým způsobem a na jak přijatelnou úroveň se chce vláda vypořádat s nezaměstnaností v rizikovém severomoravském a severočeském regionu? Bojí se říci, že nezaměstnanost v těchto oblastech klesne minimálně o 5 procent ? Nevěří si? K čemu jsou obecné proslovy o rovné příležitosti pro muže a ženy, jestliže dnes víme, jaké jsou přístupy jednotlivých institucí, firem i samotných politiků. Nic neříkající je formulace o podpoře vědy a výzkumu, víme-li, že dnes jde do oblasti základního i aplikovaného výzkumu podstatně menší podíl z hrubého domácího produktu než v rozvinutých ekonomikách.

Navíc v tomto případě jsou cíle stanoveny do roku 2010, ačkoliv mandát této vlády jsou pouhé dva roky. Za komické je možno považovat prohlášení o podpoře podnikání, proklamace o dostupnosti úvěrů pro malé a střední firmy. Problém podnikatelů dosáhnout na potřebné peníze je všeobecně známý a o opatrnosti bank ani nemluvím.

Snižování počtu vládních úředníků o 2 procenta ročně budí spíše úsměv na tváři. Přitom z dostupných faktů je víc než patrno, že administrativa narostla především od dob vládnutí Miloše Zemana, složitá je dnes komunikace se státní správou, komplikovaná je řada formulářů.

Příklady z fungujících ekonomik přitom jasně ukazují, že hlavní síla rychleji se rozvíjejících ekonomik je v jednoduchosti jejich systémů.

Samostatnou kapitolou je sociální oblast. Téměř každý méně znalý ví, v jaké dluhové pasti se zmítá české zdravotnictví -- přesto s tím nikdo z kompetentních lidí nic nedělá, jen diskutuje. Téměř šlágrem - ohranou písničkou je vždy po dvou letech hledání peněz na oddlužení zdravotnictví ve státní kase.

Na nesystémové přístupy v hospodaření doplácí poplatníci i v případě českého školství.

Stále se vymýšlejí nové a nové způsoby jak pomoci mladým lidem s bytovou výstavbou, přitom ale poslední šetření potvrdila jen v Praze 54 tisíc neobydlených bytů, v řadě případů zneužitých k černým pronájmům. Takto by se dalo pokračovat. Jednoduchá řešení, která nás daňové poplatníky nebudou mnoho stát, však staronová vláda nenabízí.

Za nepřijatelné je pak rozjetí důchodové reformy, ohledně které není shoda napříč politickým spektrem. Neumím si představit, co bude s případným důchodovým "paskvilem" z dílny socialistů dělat nová vláda po dalších volbách. Důchodová reforma se totiž nedělá na pouhé dva roky, ale minimálně na několik desítek let.

Z většiny bodů programového prohlášení má tak člověk pocit, že úkoly jsou napsány především tak, aby premiér Gross již nyní mohl říci že: "... vše, co jsme slíbili, jsme splnili". Diplomaticky řečeno, byl učiněn první předvolební krok.