Upřesnění k tomuto článku.

Štěpán Kotrba v reakci na můj sloupek neporozuměl mému argumentu. Samozřejmě, že slušná demokratická společnost poskytne nestranné a spravedlivé soudnictví a právo na vyjádření svého názoru i osobám, kterou jsou či celý život byli odpůrci demokracie, jako například Karel Hoffmann. O tom není žádná diskuse. To, že se to v případě Karla Hoffmanna zjevně neděje, jen dokazuje, že česká společnost dosud není "normálně" demokratická a nemá nezávislé, nestranné soudnictví.

Jde mi ale o něco zcela jiného a lituji, pokud jsem se ve svém sloupku nevyjádřil dostatečně jasně: Zaštiťuje-li se nyní Karel Hoffmann demokratickými principy a vyčítá-li České republice, že v jeho případě tento stát tyto principy nedodržuje, je to pokrytectví a Hoffmann tím neguje celý svůj předchozí život, který zasvětil boji proti demokracii (v jeho pojetí tedy boji proti "imperialismu" či "kapitalismu"; v jehož rámci také dne 21. 8. 1968 nechal vypnout ty vysílače). Pokud to dělá jen proto, aby si zachránil svou kůži, vyplývá z toho, že komunistické ideologii, kterou celý život podporoval a z které žil, zřejmě nevěřil natolik, aby ji neopustil, když jde do tuhého. Nešlo mu tedy zřejmě o podporu komunistické ideologie, ale jen o moc.

Je směšné, když lidé, kteří celý život proti demokracii ("imperialismu") bojovali, její principy najednou volají na pomoc, když se octnou v úzkých. Nepřijde Karlu Hoffmannovi, že zradil svou věc, když nyní požaduje, aby byl Úřad pro vyšetřování zločinů komunismu "politicky nestranný"? Pokud stále ještě věří v komunistickou ideologii, jak byla šířena za jeho režimu, musí vědět, že to, jak se nyní hájí, je z hlediska komunistické ideologie nepřijatelné a pokrytecké. Jak to, že mu najednou přijdou demokratické principy tak užitečné? Že by prozřel? Nebo se jen účelově snaží přijmout jazyk svých úhlavních nepřátel, "imperialistů"?