Podle jednoho ze zákonů profesora Parkinsona je člověk povyšován tak dlouho, až doroste do funkce, na kterou nestačí. Dnes je ale v Česku možné stoupat ještě výše. Když je někdo odvolán z funkce premiéra se zdůvodněním, že na práci nestačí, může být ještě povýšen na eurokomisaře. Třeba proto, aby ten stávající pochopil, že s pány se na led nechodí - když padne Vladimír Špidla, zláme si nohu Pavel Telička.

Měsíc trvalo Stanislavu Grossovi, než po převzetí moci v sociální demokracii mohl oznámit prezidentovi Václavu Klausovi, že se mu podařilo zajistit si většinu pro svou staronovou koaliční vládu. Jisté je, že tímto čtyřtýdenním obdobím prošel bez zaváhání. Postupové kroky byly zvoleny správně a byly dodrženy. Gross se stal symbolem určitého typu politického profesionalismu mladé generace, která nastoupila na kolbiště po listopadu 1989.

DISKUSE NAD Grossovým úspěchem zdůrazňují dvě odlišné interpretace toho, co se vlastně během uplynulého měsíce událo. První, obdivný výklad zdůrazňuje, že se objevil mistr kompromisu. Druhé - kritické - vysvětlení říká, že se nastoupil politik bez názoru.

• Grossovy kompromisy jsou postaveny na odvaze mluvit bez předsudků s kýmkoliv a na optimistickém přesvědčení, že s každým se dá dohodnout. Protože během cesty vzhůru dokázal, že umí nejen nabízet, ale i dávat, mnozí mu věří. To v případě politických ambicí především znamená umisťovat lidi do pozic tak, aby se v zásadě cítili spokojení a šli s proudem. Také v uplynulých týdnech Gross sliboval nalevo i napravo. O všem je možné se dohodnout - od Bruselu po Vysočinu, všem je možné nabídnout ruku - do občanských demokratů po komunisty. Složení vlády a jejího zázemí je nejdůležitějším - a možná též jediným - projevem změny.
• O Grossově bezhodnotové politice se diskutuje proto, že nelze vůbec říci, jaký má názor na tu či onu věc - má jej zpravidla takový, jaký se v dané chvíli očekává. Změní-li se chvíle, změní se i názor. Jak píše Kurt Vonnegut v románu Galapágy, "*Andrew MacIntosh si nikdy nedělal vrásky s tím, jestli to, co říká, je pravda, nebo ne - a tak dokázal vystupovat úžasně přesvědčivě." Program je samozřejmě důležitý, ne však proto, že určuje cíle a strategii, ale proto, že je v kraji zvykem mít program. V programovém prohlášení koaliční vlády nejde o vyvážení názorových rozdílů, ale o přidělení hesel, které budou vydávána jako majetek té které strany. Čím silnější strana, tím více hesel.

MOŽNÁ JSOU pravdivé obě interpretace. Možná Česko vstoupilo do etapy dějin, kdy obsah v politice přestává být důležitý a nejdůležitější se stává, jak se politik jeví. Skončila doba hrdinů, kteří vyvraceli a stavěli nový systém - teď nastupují údržbáři, kteří musí musejí systém udržet v chodu. A je zbytečné mluvit o první či třetí cestě, když se nikam nejde. Vždyť co je to česká politika, když máme Brusel, MMF, WTO a Coca-Colu? Je asi nemožné oživit ekonomiku Česka ve chvíli, kdy v Německu je stagnace - vždyť loni z Německa k nám mířilo 32,6 % našeho dovozu a do Německa směřovalo 37,0 % našeho vývozu.

Nejsou důležití experti na ekonomiku či zahraniční politiku, důležití jsou mediální kouzelníci. Tak v roce 1999 řešil problémy britský premiér Tony Blair, když se válečná operace NATO v Jugoslávii dostala do krize - neposlal na Balkán nová letadla či tanky, ale poslal do Bruselu svého předvolebního stratéga, aby místním pomohl s propagací. Když se dobře mluví, je možné dělat cokoliv.

POZORUHODNÉ JE, že veřejnost tuto proměnu cítí lépe než mnozí politologové a komentátoři. Výzkumu CVVM, který byl zveřejněn minulý týden, zjišťoval, co lidé pokládají za nejdůležitější událost poslední doby. Podle výsledků tohoto výzkumu pokládá rezignaci Vladimíra Špidly a demisi vlády za nedůležitější událost dvakrát méně lidí než je počet těch, kteří pokládají za nejdůležitější vstup česko do Evropské unie. A volby do Evropského parlamentu pokládá za nejdůležitější 3,7krát více lidí, než zmíněný pád Špidly a demisi vlády. Mají svým způsobem pravdu - více se změní výklad vládní politiky, ne politika sama.

Snad ale existují hranice, za nimiž moc nad politickým jednáním veřejnosti ztrácejí reklamní agenti a přebírá jí životní zkušenost. Již zmiňovaný výzkum CVVM zjišťoval, které problémy pokládají obyvatelé Česka za nejdůležitější. Dotázaní nejčastěji uváděli nezaměstnanost (43 %), hospodářskou či obecnou kriminalitu (28 %), korupci (23 %), zadluženost státu a reformu veřejných financí (14 %), rozháranost politické scény (13 %), nestabilita vlády, respektive probíhající vládní krizi (12 %), problémy resortu zdravotnictví (11 %); dále již následovaly problémy, které za nejdůležitější pokládalo méně než deset procent dotázaných. Mediální odborníci jistě poradí těm, kdo budou tvořit programové prohlášení nové vlády, aby v duchu takovýchto výzkumů vybrali odpovídající hesla kladoucí důraz na boj proti nezaměstnanosti, kriminalitě, korupci a za reformu veřejných financí.

BARIÉRY MEDIÁLNÍ POLITIKY stanoví až čas. Blair již pravděpodobně nikdy nedokáže slovy napravit to, co si na své reputaci pokazil u většiny britské veřejnosti válkou v Iráku. A obdobné to může být i ve středu Evropy. Podle výzkumu CVVM si pouze tři procenta dotázaných myslí, že si sociální demokracie dokáže nejlépe poradit se zmíněnými čtyřmi největšími problémy, dvě procenta si to myslí o lidovcích. Naopak 17 % repondentů je tohoto názoru, že nejlepší lék na tento koš problémů představuje ODS, pokud jde o komunisty domnívá se tak 10 % dotázaných. Dokonce i v případě boje proti nezaměstnanosti, což je ústřední téma sociálnědemokratických programů v Evropě, má ČSSD důvěru pouze jednoho docenta dotázaných, zatímco ODS 12 % a KSČM 10 % respondentů.

Tato čísla ale nelze chápat jako kritiku nastupující vlády. Pouze jsou součástí charakteristiky výchozí situace. Dnes je namístě poblahopřát Stanislavu Grossovi k jeho dosavadnímu úspěchu. A připomenout, že má právo na sto dní hájení, během nichž musí prokázat, že je hoden premiérského křesla. Kontrast mezi starým a novým premiérem je výrazný. Místo rozpaků nastupuje odhodlání, místo otazníků vykřičníky. Gross je pln úsměvů tam, kdy jiní propadají beznaději. Je velmistrem dohod a uspokojování i skrytých přání. Zatím jen politiků ve svém okolí. Důležitější ale bude, zda nový premiér naplní přání i občanů této země.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom