24. 5. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
24. 5. 2004

Novináři a "novináři"

Tragikomicky směšná diskuze o vyhození jednoho neschopného novináře z deníku, který je (bohužel) názorově determinován myšlenkovým horizontem současného vedení redakce, je ukázkou mlácení prázdné slámy, ve kterém nakonec zástupné argumenty diskutérů překryly původní myšlenku.

Na počátek řeknu provokativní, velmi subjektivní konstatování, rovnající se předpojatosti. Kdybych byl náhodou šéfredaktorem deníku, ve kterém bych našel novináře tak profesionálně i myšlenkově nedostatečného, jako Tomáš Koloc, vydržel by v redakci pouze do té doby, než bych mu stihl napsat výpověď. To je totiž právo každého vedoucího, každého šéfredaktora - personálně řídit redakci. Pokud ale jakýkoliv bývalý redaktor jakýchkoliv novin začne pomlouvat své zaměstnání a bývalé kolegy poté, co dostane výpověď, svědčí to nejen o nedostatku soudnosti a sebekritičnosti, ale ještě i o jeho povaze. Tomáš Koloc přijal zaměstnání v redakci komunistických Haló novin dobrovolně, dobrovolně za to bral peníze a mohl dobrovolně kdykoliv odejít a dobrovolně se živit neméně poctivou prací. To je konstatování číslo jedna. V tom tkví přece svoboda systému, který není komunistický, ale kapitalistický - nebo ne? Koloc neodešel ihned. Nakonec přesto odešel. Sám, dříve, než mohl být odejit. Kterákoliv redakce může se svým zaměstnancem rozvázat pracovní poměr - a zhusta tak činí. Jsou stovky novinářů zaměstnaných, a další stovky nezaměstnaných. To je konstatování číslo dvě. Vše ostatní už je jen a jen žlučovitou reakcí člověka, který neunesl fakt, že o jeho myšlenky na papíře napsané není zájem, neboť kvalitativní nároky jsou v kterýchkoliv novinách větší, než jeho schopnosti. To je konstatování číslo tři. Prootže jinak by práci našel. Konstatování číslo čtyři je pouze povzdechnutí, že bohemista Čulík má slabost pro jiné bohemisty a práh jeho kritičnosti k zaslaným textům je v takovém případě snížen na minimum... Nicméně k liberální editoriální politice Britských listů patří i text Kolocův. Budiž... Proč vlastně ne?

Neznám ale jediného novináře, který by byl byl doopravdy novinářem a měl zdravý rozum, který by svého bývalého zaměstnavatele - ať je jím kdokoliv - mediálně kritizoval způsobem, který zvolil Tomáš Koloc. Tím ale nechci jakkoliv obhajovat kvalitu deníku, který vypadá tak, jak vypadá, i když by mohl vypadat daleko lépe a hlavně jinak. Rozeberme si ale Kolocovu plačtivost a ukřivděnost podrobněji a hledejme příčinu i jinde, než ji nalézá Tomáš Koloc.

Konstatování v úvodu jeho zpovědi o praxi v Haló novinách "jsem prostý český literát" je už samo o sobě varující. Napíše li někdo pár básní, nestane se z něj literát, tím méně spisovatel... Stejně jako se nestane novinářem někdo, kdo samizdatovým způsobem vydává a kolportuje čtvrtletně "vlastenecký" a místy až xenofobní sešitek s názvem České listy s titulkem ve švabachu, ve kterém se mimo jiné dočteme z pera šéfredaktora Patricka Ungermanna třebas toto:

Jako zbavený smyslů, jako potácející se v přeludech jsem si připadal při další televizní zprávě, že cikánští školáci dostali od státu sedm tisíc na školní potřeby. Ne, že bych jim to nepřál, ale rozumějte, to opatření nebylo vedeno sociálním cítěním vládnoucí sociální demokracie. Ty peníze na učebnice nedostali všichni sociálně slabí občané, ale pouze Cikáni. To opatření bylo vedeno snahou, jinak si to neumím vysvětlit, upřednostnit jedno etnikum před druhým.

...

A přesto, ne-li právě proto volám po vzniku činorodé politické strany, která by vedle zprostředkování peněžních zdrojů na českost češtiny, kultury, vědy a podnikání neváhala jít do mocenského boje o voliče, o křesla v zákonodárném sboru a ve vládě. Proč? Protože bez vlastenců v čele státu se nikdy nevybabráme z lhostejnosti "našich" mocných k nám nemocným. Vlastenectví jako čin je způsob, jak nedat svůj domov do služeb rádoby světoobčanského (ve skutečnosti z pozic magnátů svět přezírajícího) Babylónu, kde se lidé všední práce a drobných příjmů pod rouškou posilující pestrobarevnosti kvůli taktice rozděluj a panuj v podstatě nenávidí.

...

"Tabu v sociálních vědách" je poučná čtivá kniha. Je možné ji pokládat za výrazný hlas z tábora těch sociálních vědců, kteří kladou důraz na sílu dědičnosti. Hluboce jsem se nad obsahem knihy zamýšlel a vůbec jej porovnával s vlastními postoji, a to zejména v oblasti etiky. Soudím, že učinit z mnohdy příliš obecných závěrů a doporučení Bakalářova díla šablonu, podle níž bude soustruženo lepší lidstvo, je z hlediska mnohovrstevnatosti pojmu "člověk" stejně bláhové, jako je bláhové Bakalářovy závěry a doporučení pokládat z hlediska jistého dobového vzdělání a vychování za kacířské. Kniha Petra Bakaláře skutečně mnohé soudobé myšlenkové stereotypy narušuje a to úmyslně. Koneckonců v tom tkví značná část jejího bohatství, bohatství, které ve vás namíchá paletu různorodých čtenářských zážitků.

Ungermanna ne nadarmo cituje server politické strany Národního sjednocení, jejíž heslem je oblíbený pokřik českých neonacistů Nic než národ, byť vycházející ze slov Františka Palackého. Moje babička vždycky říkávala, že rovný rovného si hledá... Tomáš Koloc nepokrytě fandí kladnému hodnocení Bakalářova spisku Tabu v sociálních vědách, a na základě tohoto postoje i píše. Na papíře tak sděluje své názory na svět, viděný Bakalářovými termíny:

Vy se narodíte a jen co stačíte rozum brát, vidíte svět jako ciferník plný svižně se otáčejících koleček. Bydlíte v paneláku s betonovými schody, chodíte každý den ve stejnou dobu do školy a tam vám učitelé vypráví, jak se to má se světem. Proč mám hnědé oči? ptáte se jich. DNA, odpoví. A proč jsem se narodil právě v téhle zemi? ptáte se dál. Na to vám už ale nikdo neodpoví... Chcete se na to zeptat tatínka nebo maminky, ale ti vám nemohou odpovědět, protože jsou v práci. Jsou přece pokročilí K-stratégové, přesně takoví, jak je definuje Nový Pan Prezident. Zvyšují hrubý národní produkt země. Zvyšují životní úroveň rodiny. Pracují šestnáct hodin denně. Vy jste ale žáček první třídy, který má otázek na dalších šestnáct hodin denně. A nejen otázek, je vám v betonové škole mezi spolužáky s walkmany smutno. Chcete se dát večer obejmout a chcete někoho objímat. Místo toho se koukáte na televizi, která vám řekne na co si vydělat a co si pak koupit. A tak se z vás časem vyvine pokročilý K-stratég.

...

Co z toho mám, že ze mě nakonec bude přece jen K-stratég? Budu naštvaný z toho, že mám být šestnáct hodin v práci, nebudu mít čas na své děti a stejně nevydělám tolik, abych je mohl poslat někam, kde se budou alespoň na čas radovat ze života vně hodinového strojku civilizace. Ale v tu chvíli už vám malý synáček toho strojku, v němž se pohybujete, skřípe v hlavě a vyrábí další otázky: Co je skutečný smysl života? Pokrok? Ale k čemu? Ke stoprocentní civilizaci? Ke strojům, které nás poškrábou i na zádech? Abychom měli dost peněz si je koupit? Pro radost ze života? A vzpomínáte na přátele, kterým jejich pokročilá K-strategie užírá z jídla, pití, spánku, dechu, zdraví... Cítíte, že logika vašeho života vás má k tomu, aby vaše cesta vedla jinudy. Vaše nároky jsou ještě o stupeň nižší než nároky té nejnižší třídy země; přírodě ani státu neuberete víc, než je nutné k přežití.

Konstatování Tomáše Koloce v článku v BL o tom, že je jat "fixní ideou psát a publikovat" má v sobě kapku jiskřivého prozření. Jenže idea fixa není předpoklad žurnalistiky, ale diagnóza. V onom sešitku který si přivlastňuje jako svůj vlastní - České listy - napsal mimo jiné intimní zpovědi i tento odstavec:

Někteří přátelé mi říkají, že jsem nezařaditelný do společnosti. Dělám totiž jen to, o čem jsem přesvědčen, že to má smysl, a vydělávání peněz činností beze smyslu považuji za nesmyslné. Bohužel peníze a smysl jsou v dnešní společnosti téměř zákonem odděleny. Jsem naprosto přesvědčen, že naše západní společnost umírá na přebytek věcí a na nedostatek smyslu, a svou pravdu jsem schopen logicky vysvět­lit. Ideální počet věcí byl (kromě zdra­votního, ekologického a kultur­ního zboží), podle mě, na našem trhu přibližně v roce 1960.

Koloc má pravdu. JE nezařaditelný do normální, slušné společnosti, o médiích nemluvě. Je nezařaditelný do společnosti lidí, kteří nevyznávají extrémní, xenofobní a ultranacionalistické názory a živí se prací, nikoliv přebíháním z jedné katedry bohemistiky či slavistiky na druhou. Pokud ho jakákoliv redakce zaměstná, musí počítat se všemi zákruty jeho složité osobnosti, rozvíjející se svobodně na stránkách Českých listů. A ne každá redakce má na to nervy a čas. Deníky nejsou většinou psychoterapeutické komunity s odborným vedením psychologa, foukající bolístky a léčící civilizační traumata. Na Kolocovu provokativní a takřka prosebnou otázku, zda je lepší dělat v Haló novinách nebo být nezaměstnaný, se dá odpovědět různě. Třeba tak, že schopní novináři i po odchodu z redakce Haló novin získali bez problémů práci jinde - třebas v Ekonomu. Ti neschopní jsou nezaměstnaní.

                 
Obsah vydání       24. 5. 2004
24. 5. 2004 O lidech, kteří záhadně zahynuli v americkém vězení
23. 5. 2004 Britská vláda je znepokojena agresivním jednáním Američanů v Iráku
23. 5. 2004 Iráčané nebudou smět žalovat západní vojáky pro válečné zločiny
23. 5. 2004 Nevysvětlené "podivnosti" v případě popraveného Nicka Berga
24. 5. 2004 Další praskliny v budově pařížského letiště
24. 5. 2004 Novináři a "novináři" Štěpán  Kotrba
24. 5. 2004 Výzva naší schopnosti tolerovat odlišnost Štefan  Švec
24. 5. 2004 ČT, Nova a Prima se dohodly na společném postupu při zavádění digitální televize
23. 5. 2004 Moorův filmový pamflet získal hlavní cenu v Cannes
24. 5. 2004 Obviňovat prezidenta z velezrady má smysl
24. 5. 2004 Nezavřené víko Henryho rakve Ivo  Bystřičan
24. 5. 2004 Přítomnost vojsk OSN a NATO nezabránila v Kosovu "březnovému pogramu" Miloš  Kaláb
24. 5. 2004 S policisty se nemluví, aneb stále zamindrákovaní ochránci zákona Jan  Paul
24. 5. 2004 Civilní oběti v Iráku
24. 5. 2004 AI vítá rozhodnutí vlády zabránit vývozu radarů: škoda, že až na nátlak ze zahraničí
24. 5. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 13. - 15. května 2004
24. 5. 2004 Jaká má být televize veřejné služby
21. 5. 2004 Šéf kulturní komerční stanice Channel Four jmenován generálním ředitelem BBC
21. 5. 2004 Komunista morálně pokleslou osobou zůstane Petr  Jánský
21. 5. 2004 Co je nemorální? Jan  Baláč
21. 5. 2004 I mladí lidé mohou být antikomunisty Boris  Cvek
20. 5. 2004 Nálepkování se nevyplácí Jan  Čulík
21. 5. 2004 ČT potřebuje 6,5 miliard Štěpán  Kotrba
21. 5. 2004 Mládež na křižovatce - spojení světovosti s češstvím
21. 5. 2004 Mládež na křižovatce: Životní cíle, životní problémy a životní dráha Petr  Sak, Karolína  Kolesárová-Saková
24. 5. 2004 Asociace školských odborů pomohla pedagogickým centrům Radek  Sárközi
24. 5. 2004 Jak se referovalo o jednom zasedání Štěpán  Kotrba
24. 5. 2004 S komunisty nemluvíme! Oskar  Krejčí
24. 5. 2004 Ano, politika snižování daní je to pravé Marek  Zapletal
24. 5. 2004 Špatná argumentace o daních
24. 5. 2004 Normální a "normální" Petr  Švec
24. 5. 2004 Indie: Prinesú voľby pre miliardu ľudí skutočnú zmenu? Radovan  Geist
24. 5. 2004 Ako dostať USA z Iraku? John Brady Kiesling
24. 5. 2004 Tajné švajčiarske kontá budú zdanené
23. 5. 2004 Konflikt kvôli softvérovým patentom
24. 5. 2004 Okupační vojska zanechala za sebou v Rafahu spoušť
24. 5. 2004 Preťažká interrupčná otázka Sylvia  Porubänová
24. 5. 2004 Čo dokáže analýza... Ivan  Štefunko
24. 5. 2004 "Vyhozená" učitelka se vrací do práce
5. 5. 2004 Hospodaření OSBL za duben 2004
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
24. 5. 2004 Nezavřené víko Henryho rakve Ivo  Bystřičan
24. 5. 2004 Novináři a "novináři" Štěpán  Kotrba
24. 5. 2004 Přítomnost vojsk OSN a NATO nezabránila v Kosovu "březnovému pogramu" Miloš  Kaláb
24. 5. 2004 Výzva naší schopnosti tolerovat odlišnost Štefan  Švec
24. 5. 2004 S policisty se nemluví, aneb stále zamindrákovaní ochránci zákona Jan  Paul
24. 5. 2004 Jaká má být televize veřejné služby   
24. 5. 2004 O lidech, kteří záhadně zahynuli v americkém vězení   
23. 5. 2004 Moorův filmový pamflet získal hlavní cenu v Cannes   
21. 5. 2004 ČT potřebuje 6,5 miliard Štěpán  Kotrba
21. 5. 2004 Mládež na křižovatce - spojení světovosti s češstvím   
21. 5. 2004 Mládež na křižovatce: Životní cíle, životní problémy a životní dráha Petr  Sak, Karolína Kolesárová-Saková
20. 5. 2004 ÚOHS se všemi stavebními spořitelnami zahájil správní řízení Radek  Mokrý
20. 5. 2004 Mučitelé mezi námi Miloš  Kaláb
20. 5. 2004 Jak vyloudit ze studentů interaktivitu Bohuslav  Blažek

Haló noviny RSS 2.0      Historie >
24. 5. 2004 Novináři a "novináři" Štěpán  Kotrba
24. 5. 2004 Výzva naší schopnosti tolerovat odlišnost Štefan  Švec
21. 5. 2004 Komunista morálně pokleslou osobou zůstane Petr  Jánský
21. 5. 2004 Bylo to v komunismu skutečně "stejné jako na Západě"? Jan  Čulík
20. 5. 2004 Nálepkování se nevyplácí Jan  Čulík
13. 5. 2004 Když chceš s vlky býti, musíš s nimi výti   
12. 5. 2004 Jak jsem pracoval v Haló novinách Tomáš  Koloc
30. 4. 2004 Mají Haló noviny redakci?   
22. 4. 2004 Dovysvětlování rozhovorů Štěpán  Kotrba
20. 4. 2004 Cyrilu Svobodovi zůstalo alespoň pět prstů Štěpán  Kotrba
14. 3. 2004 Ransdorf v očekávání Miloslav  Ransdorf
7. 5. 2003 Xenofobie v českých sdělovacích prostředcích František  Kostlán