1) Kolocova neschopnost

Shodou okolností vedu měsíčník, který Tomáše Koloce tiskne a příležitostně živí. České listy to nejsou. Koloc s námi spolupracuje už víc než tři roky. Není to standardní zaměstnanec, jeho osobnost i životní styl věru nejsou konfekční. Práci, kterou slíbil, ale odevzdal vždycky v termínu, odvedl ji dobře a jeho materiály byly (až na výjimky) výtečné. Je pravda, že Kolocův novinářský talent není všestranný a třeba politické komentáře nebo literární reflexe by mu měly být zakázány z vyšších míst (pro Štěpána Kotrbu: toto je ironie!). Naproti tomu jeho rozhovory nebo reportáže snesou srovnání s tím nejlepším, co se u nás v těchhle žánrech děje. Ukázky můžu předložit na požádání.

2) Kolocovy pomluvy redakce Haló novin

Není pravda, že by Koloc žlučovitě útočil na svou bývalou redakci, protože se ho zbavila. Koloc ostře kritizoval poměry v redakci dlouho předtím, než odešel, svou kritikou se netajil uvnitř ani vně, napsal dopis šéfovi listu a šířil ho mezi kolegy (nezanedbatelná část z nich s ním souhlasila a někteří se ho dokonce odhodlali podepsat). Jestli něco ke Kolocovi nesedí, je to uražená ješitnost.

Další otázka je, má-li zaměstnanec morální právo psát o poměrech ve svém zaměstnání poté, co z něj odešel. V Britských listech to už dřív udělal třeba Radek Mokrý (viz první článek knihy Jak Češi bojují). Kotrba píše, že nezná jediného novináře, který by měl zdravý rozum a kritizoval svého bývalého zaměstnavatele tak jako Koloc. Já znám přinejmenším dva: Kateřinu Kašparovou a Fabiana Golga. Ten to dokonce udělal tak jako Koloc v Britských listech. Osobně mám za to, že novinář má svědčit o skutečnosti kolem sebe vždycky, když je to podle něj důležité. Mediální svět není nic, co by mělo být pro oči veřejnosti tabu, čím bude otevřenější pohledům zvenku, tím líp. Věcí, které jsou v něm hodny odkrytí, je až až. Kdyby se novináři měli bát, že zveřejněním toho, jak to v médiích chodí, se zbaví možnosti v nich dál působit, bylo by něco špatně.

Kotrba píše, že se v diskusi o Kolocovi zamlčela nejdůležitější otázka. Ve skutečnosti ji zamlčel právě on. Ta otázka totiž zní: Chodí to v redakci Haló novin opravdu tak, jak to popsal Koloc? K podrobnější diskusi doporučuji blog www.sweb.cz/dehalo

3) Koloc jako český literát

Napsat o sobě "jsem prostý český literát" je jistě úsměvné, ale v Kolocově případě to není žádný lapsus. Koloc je ve svých šestadvaceti letech autorem dvou (nikoliv vlastním nákladem) vydaných básnických sbírek, jeho literární texty zveřejnila spousta periodik a několikrát je vysílal Český rozhlas. Na Kolocovy sbírky vyšlo několik vesměs příznivých recenzí (jednu jsem psal sám, ale osamělá věru nebyla) v médiích od Tvaru po Mladou frontu Dnes. Tomáš Koloc českým literátem je, a že to Štěpán Kotrba netuší, je smůla Štěpána Kotrby.

4) Kauza České listy

Velkou část svého elaborátu věnuje Kotrba Českým listům, hradeckému čtvrtletníku, v jehož je Koloc redakci.

České listy napadl jako xenofobní, nacistické a rasistické už před dvěma lety Patrik Kaizr v článku Gaudeamus nacismus v časopisu Týden. Pro své obvinění tehdy nenašel jiný důkaz než už tehdy tři roky starý (a přiznejme, že hloupý) článek tehdejšího šéfredaktora Vladimíra Soukupa, ve kterém o Romech mluvil jako o Cikánech.

Něco podobného jako Kaizr teď dělá Štěpán Kotrba. Pomocí citátů šéfredaktora Patricka Ungermanna se snaží ukázat České listy jako xenofobní list.

Rozeberme si ty dva citáty postupně: první rovněž mluví o Romech jako o Cikánech (druhý článek za pět let), to je ovšem deklarovaná politika Českých listů, radikálně odmítajících politickou korektnost v čemkoliv. To může být sympatické. Samotným obsahem článku pak není nic jiného než kritika pozitivní diskriminace Romů. Nemusíme s tím souhlasit, jako politický názor je to ale naprosto korektní. Pozitivní diskriminace je a zůstává diskutabilní.

Nikdy, za celou mnohaletou historii Českých listů, se v nich nevyskytl materiál vyzývající k násilí na komkoliv, k diskriminaci kohokoliv podle jeho etnické příslušnosti nebo o nadřazenosti jednoho etnika nad druhým. Nacionalismus a nacismus nejsou totéž, sám Patrick Ungermann kdysi (v MfD) psal o vlastenectví definovaném láskou k domovu, která mu umožňuje chápat i lásku ostatních ke světům jejich. Ungermann je vlastenec v anachronickém slova smyslu, cítí se ohrožený postupující globalizací, xenofobního na něm ale není nic. Dělat fašistu z někoho, kdo ve svém časopisu uveřejňuje obdivné materiály o Václavu Havlovi nebo Bohumilu Hrabalovi, je legrační.

Podobně je to i s citátem o knize Petra Bakaláře. Ungermannův článek není k Bakalářovi nekriticky obdivný a souvětí "Soudím, že učinit z mnohdy příliš obecných závěrů a doporučení Bakalářova díla šablonu, podle níž bude soustruženo lepší lidstvo, je z hlediska mnohovrstevnatosti pojmu "člověk" stejně bláhové, jako je bláhové Bakalářovy závěry a doporučení pokládat z hlediska jistého dobového vzdělání a vychování za kacířské" bych klidně podepsal. Ungermann má právo ostentativně Bakaláře neodmítat a dokonce by za to zasloužil pochvalu za odvahu. Bakalář, i když je nedouk, nastoluje otázky, které dnes není radno klást. To ale neznamená, že ze světa zmizely. A opět: když se podíváme na celé České listy, tak podobně vstřícně jako o Bakalářově knize píšou i o textech J.-F. Lyotarda, T.G.Masaryka nebo Karla Marxe.

České listy jsou otevřený čtvrtletník s neprofesionální redakcí, tisknou (žánrově i kvalitativně) ledacos a dá se s nimi ve většině věcí úspěšně nesouhlasit. Ale nejsou extremistické, xenofobní a ultranacionalistické. Tedy pokud není Štěpán Kotrba mírou všech věcí.

5) Koloc jako xenofob

Tam, kde se Kotrba pokusil udělat ultranacionalistu i přímo z Tomáše Koloce, se umlátil vlastní lopatou. Citát, kterým se snažil doložit Kolocův obdiv k Petru Bakalářovi, si snad ani nepřečetl. Koloc se tam jasně (a pro sebe charakteristicky) vnímá jako loser, ztracenec, méněcenný a ve jménu všech méněcenných útočí na všemožné K-stratégy a nadlidi a jejich koncept světa. Ano, používá k tomu Bakalářových termínů, stejně jako Čapek a Chaplin používali termínů Hitlerových. Tomáš Koloc má předky židovské a předky německé a mluví o nich často. Nikdo, koho znám, nemá tolik přátel mezi cizinci jako on. Domů si ho zvou ruští přistěhovalci u nás, britská jeptiška z Walesu i sicilská rodina, žijící ve Švýcarsku. Prostě ultranacionalista.

6) Koloc jako přebíhač mezi katedrami a Koloc jako osobnost

Štěpán Kotrba útočí zezadu. Píše: "Koloc má pravdu. JE nezařaditelný do normální, slušné společnosti, o médiích nemluvě. Je nezařaditelný do společnosti lidí, kteří nevyznávají extrémní, xenofobní a ultranacionalistické názory a živí se prací, nikoliv přebíháním z jedné katedry bohemistiky či slavistiky na druhou."

Netuším, jak si Kotrba představuje, že se dá živit přebíháním po katedrách. Koloc každopádně v životě navštěvoval jedinou vysokou školu a jedinou bohemistickou katedru, a to v Hradci Králové. Několik let tam zadarmo organizoval Studentské divadlo poezie a kromě Českých listů vydával i univerzitní časopis Prométheus. Jsem zvědav, jestli by v něm Štěpán Kotrba našel něco extrémního a xenofobního.

Ano, Koloc nedostudoval. Ani Nezval nedostudoval a ani Borovský nedostudoval. Tomáš Koloc JE složitá a problémová postava a každý jeho zaměstnavatel to s ním bude mít těžké. Ale zároveň je to talentovaná, nadaná osobnost a za slušné zacházení se dokáže odvděčit skvělou prací. Kámen úrazu není v jeho schopnostech, ty jsou mimořádné. Těžké je občas srovnat se s jeho vystupováním a najít pro jeho talent to nejlepší využití. Každopádně to stojí za to. Lidé jako je Tomáš Koloc nejsou problém, jsou výzva. Výzva naší schopnosti tolerovat odlišnost.

Koloc vidí svět po svém a občas se nedokáže vyrovnat s normami běžné lidské komunikace. Nastavuje jí křivé zrcadlo a kdo se dovede dívat, ten se z něj obohatí. Každopádně je to osobnost lidská a prostá zapšklosti. Proto budu mít vždycky kolem sebe mnohem radši jeho svérázný svět než normální, slušnou společnost Štěpána Kotrby.