Ten už podle současných teorií má s fordismem máloco společného a fordismus figuruje jako překonaný historický milník. Nové pojmy charakterizující povahu společnosti se od fordismu a průmyslové modernity přímo vymezují, jako například pojem postfordismus (Aglietta), postindustriální společnost (Bell, Lyon), superindustriální společnost (Toffler) nebo společnost informatizovaného průmyslu (Webster). Tyto pojmy naznačují, že nová modernita je novou pro svou odlišnost od staré modernity, a tím hlavním rozdílem je povaha dnešního a dřívějšího průmyslu a způsobu výroby. Jak ukazují další charakterizující pojmy jako informační ekonomie (Rostow) a knowledge society (Luhmann), průmysl "druhé modernity" je založen na informacích a vědění, které se stávají centrálním výrobním statkem.

Práce v nové ekonomice a průmyslu je v mnoha dílech sociologickém mainstreamu charakterizována jako flexibilní, založená na zpracování a využívání informací, rychle proměnlivá a kreativní. Hovoří se o "tekutosti" ekonomiky (Bauman), konci klasického průmyslu, konjunktuře služeb a rozmachu kreativní třídy (Florida). V celé Evropě lze pozorovat výrazný úbytek pracovních míst v průmyslových odvětvích a jejich přesun do oblasti služeb. Proto například Ulrich Beck mluví o "druhé průmyslové revoluci". Zdálo by se, že v postindustriální a postfordistické společnosti informací, vědění a služeb je fordistickým prvků odzvoněno. Co však Fordův vynález přesně znamená?

Ikona průmyslové éry Henry Ford aplikoval ve své továrně principy vzešlé z "time and motion studies" F.W. Taylora. Zavedl exaktní standardizaci výroby a výrobních postupů, aby tak zajistil co největší masovost své produkce. Standardizovány byly zejména pohyby pracovníka v čase a jeho pracovní prostředí, s čímž souvisela specializace dělníků na malé jednoduché úkony. Pro zajímavost, výroba modelu T byla členěna do 7882 operací, přičemž pouze pro 949 z nich bylo třeba zdatných mužů. 3338 lidí mohlo mít průměrné dispozice, 670 lidí mohlo postrádat obě nohy, 2367 jednu nohu, 2 obě ruce, 715 jednu ruku a deset mohlo být nevidomých. Práce v Fordových provozech, jejíž podoba rychle zobecněla, byla rutinní, s důrazem kladeným na rychlost. Tempo udával stroj a dělníci byli pod neustálým dozorem. Pro velmi úzkou specializaci úkonů, práce dělníků zároveň nevedla ke zvyšování kvalifikace a učení se novým věcem.

Mluví-li se o fordismu v minulém čase, jako by tyto charakteristiky neměly být součástí zaměstnaneckého angažmá lidí v současných západních ekonomikách. Se superindustriální, informační, postfordistickou ekonomikou se specifika práce ve fordistickém průmyslu neslučují. Empirická data však ukazují, že fordistické principy jsou platnou součástí současného trhu práce, ať už jej charakterizují jakákoli adjektiva opozitní k fordismu. Pokusme se stopy fordismu vystopovat na datech z Third European Working Conditions Survey z roku 2000 provedené na zhruba 11 000 respondentech v zemích EU. Údaje o přistupujících zemích jsou z First Candidate Countries Survey on Working Conditions (2001). Obě studie vypracovala Foundation for Improvement of Living and Working Condition.

Empirická data

1. Pracovní rutina a repetice jsou klíčovým specifikem fordistické výroby. Dělník vykonává neustále stejné pohyby v určitých časových intervalech. Tento způsob práce kritici fordismu chápou jako dehumanizující, degradující lidskou bytost na nemyslícího vykonavatele opakovaných pohybů. Následující tabulka ukazuje rozložení intervalů repetitivních úkonů, které pracovníci v zaměstnání vykonávají.

Míra rychlého opakování pohybů je poměrně velká- opakované pohyby v intervalu do třiceti sekund vykonává téměř pětina pracovníků v EU, což je dvojnásobek v porovnání s přistupujícími zeměmi.

2. Proporce rutinní činnosti v pracovní době. Délka intervalu rutinních činností ještě neobsahuje informaci o tom, jak velkou část pracovního času výkon těchto repetitivních úkonů zabírá. Tato tabulka ukazuje, že vysoká míra podílu vykonávání takových činností v práci (to znamená okolo 3/4 pracovní doby a více) se týká více než jedné třetiny evropských zaměstnanců.

Dost vysoký údaj o délce výkonu repetitivních úkonů v práci ukazuje, že nejen tradiční průmysl je baštou rutiny a opakování. Přestože zaměstnanost v klasických průmyslových odvětvích neustále klesá, údaje odkazující na tyto fordistické charakteristiky jsou stále velmi vysoké. Nabízí se spekulace, že fordistické principy se z průmyslové produkce přesouvají do sektoru služeb, který zažívá svůj boom. Přestože se jejich podoba může na první pohled lišit od dělníků Fordovy éry, dotazovaní zaměstnanci charakterizovali povahu své práce právě v těchto termínech.

3. disciplinace pracovního fungování zaměstance zvnějšku jsou další z charakteristik práce fordistické doby. Možnost určit si své pracovní tempo je složkou autonomního fungování pracovníka. Jak ale ukazuje další tabulka, i v druhé modernitě je ve velmi vysoké míře tempo práce určeno působením externích činitelů.

V Evropě je stále celá pětina pracovníků dirigována strojem a jeho rychlostí. Fordistický princip se však přenáší i do sféry služeb, kdy tempo neurčuje automat, ale podobným způsobem proudí zákazníci či klienti. Práce je tedy ve zhruba dvou třetinách případů determinována principem běžícího pásu, tedy starou formou s novou podobou. Významné místo však zaujímá i přímý dohled šéfa, pod kterým pracuje 1/3 evropských zaměstnanců.

4. Monotónnost, nekomplexnost úkolů a nerozšiřování objemu dovedností zaměstnance jsou snad nejklasičtějšími pojmy, kterými se většinou fordismus popisuje. Dohromady tato specifika práce vedou k tomu, co Marx kriticky nazval "fachidiotismem", který vede k zakrnění schopností zaměstnance a ustrnutí v jedné pozici, protože nedochází k zvyšování kvalifikace učením se novým věcem. Naproti tomu, v druhé modernitě je práce často popisovaná jako měnící se směrem ke komplexnosti, zahrnující konstantní sebevzdělávání a průběžnou rekvalifikaci, která je reakcí na rychlé změny podmínek.

Z tabulky vyplývá, že tři podstatná specifika fordistické práce stále tvoří významnou součást zaměstnání v Evropě. Práce obsahuje monotónní úkoly u 40% zaměstnanců, téměř dvě třetiny pracovníků nevykonávají komplexní úlohy a téměř třetina se v práci průběžně nenaučí novým věcem.

5. Fordismus také znamená nízkou autonomii pracovníka. Způsob výkonu jednotlivých prvků jeho práce je nařízen skrze pravidla, kterými se musí řídit a nemůže volit alternativní způsob výkonu, který by mu vyhovoval více. Základními ukazateli jsou možnost určit si pořadí úkolů, metody práce, pracovní tempo nebo si kdykoli určit přestávku. Podvolení se fixním pravidlům pro výkon pracovní náplně se v jednotlivých položkách opět týká zhruba jedné třetiny evropských zaměstnanců.

Graf přejatý z Third European Working Conditions Survey ukazuje, že ani během deseti let v období 1990-2000 se míra zaměstnancovy autonomie v práci významně nezvýšila. Největší vzestup je patrný v prvních pěti letech, v období 1995-2000 však již žádné zvýšení autonomie nenastalo:

6. Podobně je součástí snížení míry autonomie pracovníka velký časový tlak, protože mu nedovoluje volit pracovní tempo, které mu osobně vyhovuje. Práce ve velké rychlosti a těsné termíny pro vykonání zadaných úkolů jsou požadavky, které mají z pracovníka dostat co největší možný výkon a znamenají jeho nízkou časovou autonomii. Obě tabulky ukazují, že obě významné součásti doby fordovského industrialismu jsou stále vysoce aktuální, v obou případech zhruba pro třetinu pracovníků.

Závěr

Přes rekonceptualizaci světa moderní práce pomocí termínů superindustrialismu, informační společnosti, společnosti služeb nebo postfordismu je zřejmé, že principy fordistického způsobu práce jsou stále aktuální pro velký počet lidí. Přestože je pozorovatelné rapidní zmenšování významu klasické průmyslové výroby a ubývání počtu dělnických zaměstnání, na které se fordistické způsoby aplikovaly nejvíce, tyto principy zdaleka nejsou pasé. Dá se předpokládat, že je za vlastní přejímá sektor služeb a týkají se zejména fungování takových oborů jako fastfood a stravování vůbec, administrace, bankovnictví, pošt a podobně, zejména všude tam, kde lidé pracují za přepážkami a standardizovaně plní úlohy. I když klasický běžící pás již téměř zmizel z očí a opravdu se stal symbolem minulosti, jeho neviditelný příbuzný funguje dále. V dominujícím odvětví služeb jako na běžícím pásu přicházejí zákazníci a klienti a tempo udávají oni.

Přes rozmach svobodných, kreativních, invenčních a proměnlivých zaměstnání plných výzev je ostrov fordistických monotónních, stereotypních povolání s nízkou autonomií zaměstnance a podvolení se fixním pravidlům stále dost rozsáhlý a podle těchto základních údajů může zabírat možná až třetinu světa práce. Nabízí se otázka, zda dochází k vytváření nového stratifikačního kritéria, rozdělující společnost na dvě poloviny- na lidi pracující postfordisticky a na ty, kteří stále pracují v pomyslné Henryho továrně.