Následující přehled si klade za cíl alespoň stručně nastínit postoje všech demokratických kandidátů k válce v Iráku a jejich návrhy na stabilizaci současné situace v této arabské zemi. Stručný je jednak z důvodu úspornosti, jednak i proto, že většina kandidátů zatím používá dosti vágních formulací a žádnou podrobně vypracovanou strategii nemá. Přesto snad tento přehled pomůže vytvořit si určitou představu o tom, jak se k irácké problematice staví významní představitelé opozice a jakým směrem by se americká politika na Středním východě ubírala v případě, že by příští rok ve Spojených státech zvítězil demokratický kandidát.

Howard Dean

Bývalý guvernér státu Vermont je asi nejžhavějším kandidátem na zisk nominace. Jeho preference a finanční příspěvky na kampaň stoupaly za poslední čtvrtletí závratným tempem. Před pár měsíci by to možná pro něho bylo ještě nevýhodou, ale nyní mu v jeho kampani silně nahrává fakt, že se od začátku stavěl proti útoku na Irák.

Ačkoli Saddámův režim byl podle Deana obludný, pro bezpečnost Spojených států nepředstavoval bezprostřední nebezpečí. Spojené státy nebyly oprávněny jít do války a už vůbec ne samostatně. Vládě vyčítá obelhávání lidí a absenci jasné válečné i poválečné strategie. Amerika kvůli tomu teď musí platit vysokou cenu.

Dean je však přesvědčen, že když už americká vojska v Iráku jsou, nemohou teď jen tak odejít. "Nemůžeme jen tak odejít a dovolit, aby v Iráku zavládl chaos, nastoupil fundamentalistický režim a Irák se stal základnou pro Al-Kajdu." Amerika podle něho ale musí více uplatnit mezinárodní přístup. "Ke zvládnutí situace (v Iráku) potřebujeme více sil. Obrátil bych se na naše arabské spojence, na NATO a OSN." Cílem, jak zdůrazňuje, by mělo být to, co slíbila současná vláda -- stabilní, soběstačný a svobodný Irák.

Strategie k dosažení tohoto cíle by měla být podle Deana založena na partnerství tří stran -- USA, mezinárodního společenství a Iráčanů -- a programu, který, mimo jiné, zahrnuje tyto body: 1) koalice pod velením NATO udrží pořádek a zajistí odzbrojení, 2) civilní vláda v Iráku se přemění v mezinárodní orgán schválený Radou bezpečnosti OSN, 3) program ropa za potraviny by se měl přeměnit v program ropa za rekonstrukci a hradit tak alespoň částečně rekonstrukci země, 4) Spojené státy by měly svolat mezinárodní dárcovskou konferenci, která by Americe pomohla ulehčit finanční břímě rekonstrukce Iráku, 5) demokratický přechod by měl trvat 18-24 měsíců, i když americká vojska, v případě nutnosti, by mohla zůstat i déle.

John Kerry

Šance senátora z Massachusetts na nominaci stále žijí, ačkoli poslední dobou ztrácí trochu dech. Kerry je jeden z kandidátů, kteří podpořili útok na Irák. Vyčítá však Bushovi, že balamutil národ zkreslenými informacemi o nebezpečnosti Saddámova režimu.

Je rovněž pro zapojení více zemí do řešení situace v Iráku. Obrátil by se na OSN a NATO se žádostí o vyslání jednotek. Velení by si však měly ponechat Spojené státy. Slibuje vytvoření konkrétního plánu na předání moci iráckým úřadům. Snažil by se urychlit výcvik a vybavení iráckých bezpečnostních složek, stejně jako obnovu zdrojů vody a elektřiny a rekonstrukci celé infrastruktury.

Klíčové je pro něho obnovení důvěry spojenců v americkou vládu. Jen tak bude také možné, aby se více podíleli na nákladech spojených s kontrolou a rekonstrukcí země. Kerry také tvrdí, že by se rázně postavil zájmům velkých společností, jako např. Halliburton, které chtějí z Iráku jen profitovat.

Joseph Lieberman

Senátor z Connecticutu se do povědomí širší veřejnosti zapsal jako viceprezidentský kandidát po boku Ala Gorea v minulých prezidentských volbách. Letos chce být kandidátem své strany přímo na funkci prezidenta. Šance se mu dávaly veliké, dnes již ho však jako favorita jmenuje málokdo. Odepisovat ho by zatím ale bylo předčasné.

Lieberman, jako mnoho Demokratů v Kongresu, válku s Irákem podpořil. Nyní se zasazuje o mezinárodní správu Iráku. Požádal by NATO, aby převzalo velení nad jednotkami v Iráku, stejně jako tomu bylo v Kosovu. Spojené státy si podle Liebermana nemohou nárokovat jednostranné velení a zároveň po spojencích žádat významnou pomoc.

Požaduje co nejrychlejší předání pravomocí iráckým úřadům, aby Iráčané mohli mít pocit, že si budoucnost své země vytvářejí sami. Podle Liebermana je také potřeba dát Iráčanům a celému světu jasně najevo, že o irácké ropě budou rozhodovat sami Iráčané. Navrhuje vytvořit mezinárodní agenturu, která by dohlížela na průhlednost ropných kontraktů. Všechny zisky z prodeje ropy by měly jít na rekonstrukci země.

Wesley Clark

Do nominačního klání se penzionovaný generál Clark zapojil až v září, avšak v preferencích ihned nechal své soupeře daleko za sebou. U veřejnosti se sympatický generál těší velké popularitě, u politiků Demokratické strany už takové nadšení nevyvolává. Působí zatím trochu rozpačitě, v debatách je nejistý, je na něm vidět politická nezkušenost. Bude zajímavé sledovat, zda voliči v primárkách (ty první v Iowě Clark ještě vynechává) dají přednost dobře vypadajícímu a populárnímu Clarkovi, či některému z jeho politicky protřelejších rivalů.

Ačkoli Clark v tématech domácí politiky poněkud tápe, v případě Iráku má naopak ze všech kandidátů asi nejucelenější a nejpropracovanější strategii. (v angličtině na http://clark04.com/issues/iraqstrategy/) Stejně jako většina ostatních kandidátů by Clark rád v Iráku angažoval OSN a NATO a ukončil tak americký monopol na okupaci a rekonstrukci země. Vojenské jednotky by přešly pod vedení NATO. Dočasná koaliční správa, de facto řízená Američany, by měla být nahrazena novým dočasným úřadem, ve kterém by, stejně jako v Bosně, byli zástupci Evropské Unie, Spojených států, sousedních zemí a všech ostatních zemí, které mají zájem podílet se na rekonstrukci a demokratizaci Iráku. Mezitím je však nutné co možná nejrychleji převádět pravomoci na novou reprezentativní iráckou vládu. Nová vláda má reprezentovat zemi navenek a mít současně plně pod kontrolou příjmy z ropy, fondy a státní majetek. Vláda by ihned započala práci na nové ústavě, kterou by nepsali Američané, ani lidé jimi jmenovaní. Ústava by stanovila podmínky pro konání svobodných a spravedlivých voleb.

Dennis Kucinich

Člen Sněmovny a bývalý starosta Clevelandu patří k nejlevicovějšímu proudu ve straně. Kdyby nebyl Demokrat, mohl by se klidně uplatnit i mezi Zelenými Ralpha Nadera. Jeho šance v nadcházejících primárkách jsou však naprosto minimální.

Od začátku tvrdil, že útok na Irák byla chyba. Ačkoli Spojené státy, podle Kuciniche, dosáhly v Iráku vojenského vítězství, vládě se nepodařilo válku ospravedlnit. Podařilo se jí naopak Spojené státy izolovat od mezinárodního společenství a udělat z Ameriky zemi daleko nebezpečnější než byla dříve.

Kucinich prosazuje, aby kontrolu nad Irákem převzala OSN. "Prezident musí jít do OSN a přednést svůj záměr převést veškerou administrativní a bezpečnostní odpovědnost v Iráku na Organizaci spojených národů. OSN by pomohla Iráčanům dosáhnout rychle sebeurčení." Amerika by měla ihned ukončit svoji okupační správu a zrušit veškeré uzavřené kontrakty na rekonstrukci Iráku (irácká vláda by uzavřela kontrakty nové podle svého vlastního uvážení). Americké jednotky by se měli urychleně vrátit domů, nejlépe do konce tohoto roku. Brzy poté, co by OSN vstoupila do Iráku, by proběhly celostátní volby, jež by určily zástupce do ústavodárného shromáždění. Následovaly by volby, na základě kterých by vznikla nová vláda.

Dick Gephardt

Kongresman z Missouri je jediným kandidátem, který se již o nominaci jednou ucházel (neuspěl v roce 1988). V Demokratické straně se těší velké vážnosti, u veřejnosti však příliš populární není. Ačkoli před nadcházejícími primárkami v Iowě v tamější průzkumech vede, nedá se předpokládat, že by takovou podporu jako na Středozápadě získal i na Východě a Jihu.

Gephardt od počátku podporoval Bushovo válečné úsilí a podpořil i nedávnou Bushovu žádost o uvolnění dalších 87 miliard na Irák a Afghanistan. Prezidentovi pouze vyčítá, že se více nesnažil zapojit do válečného úsilí i NATO a OSN. Jeho postoje k Iráku jsou vděčným cílem kritiky zvláště pro Howarda Deana -- jednoho z hlavních protiválečných kandidátů.

Žádný plán řešení situace v Iráku Gephardt neprezentoval. Snaží se soustředit na domácí tématiku a debatě o Iráku se spíše vyhýbá.

John Edwards

Senátor ze Severní Karolíny by favority mohl potrápit v jižních státech, bylo by však velkým překvapením, kdyby to byl právě on, kdo získá nominaci.

Edwards válku v Iráku podpořil. Stejně jako řada ostatních apeluje ve prospěch zapojení většího počtu mezinárodních sil pro udržování pořádku v Iráku. Mírové jednotky mají přejít pod vedení NATO. Má se vytvořit svobodná vláda, která bude vládnout v souladu s přáním samotných Iráčanů. Irácká vláda, ne USA či jiné země, by měla výhradní kontrolu nad iráckým ropným bohatstvím.

Do větších podrobností se Edwards nepouští, Irák není jeho silné téma.

Carol Moseley Braun

Bývalá senátorka za Illinois je naprostým outsiderem nominačního klání a i ona sama si je toho vědoma. Dalo by se říci, že jen využívá publicity, které se kandidátům dostává, aby mohla účinněji prezentovat otázku rovných práv pro ženy.

Proti válce v Iráku od počátku protestovala. Žádnou strategii, byť jen rámcovou, nemá. Pouze apeluje na to, aby se americkým jednotkám v Iráku poskytla maximální pomoc, aby tak mohly svou misi co nejdříve dokončit a vrátit se domů.

Al Sharpton

Stejně jako Carol Mosley Braun je i reverend Al Sharpton kandidátem spíše symbolickým. Ve velké politice teprve sbírá zkušenosti. Jeho ústřední platformou je rasová rovnost a vzdělání.

O zahraniční politice se prakticky nezmiňuje. Ví se pouze, že byl proti útoku na Irák a podporuje větší úlohu OSN při řešení mezinárodních konfliktů.