V modernějších dobách těch fýrerů bylo až moc, od Hitlera, Gottwalda, Stalina, Husáka, stále jsme měli nějaké ty vzory, o kterých byla jakákoliv diskuze hodnocena jako trestný čin.

Na dnešní demokracii je vlastně to nejpodstatnější, že demontáž jakéhokoliv kultu už není trestný čin, demontér má jenom potíže se společníky demontovaného. Pan Srba si to jistě takto nepředstavoval, pan Kavan nedával asi dost pozor a jak to dnes vyhlíží, nastolit nějaký nový vzor, o kterém by jakákoliv diskuze nebyla přípustná, nelze. Tatíček Klaus to jistě bere sportovně, jako v tenisu, míč letí jednou tam, jednou zpátky.

V Německu se tato situace vyvíjí už velmi dlouho. Když pan Augstein, šéfredaktor známého magazinu Spiegel, uveřejnil jemu přístupné údaje o znovuvyzbrojování Bundeswehru, uvrhl ho tehdejší ministr obrany Franz Strauss (narodil se jako Franz Strauss, syn uzenáře Strausse v Mnichově, vystudoval gymnasium, pak byl poručíkem wehrmachtu, po válce vstoupil do politiky a stal se pod pseudonymem Franz Josef vůdcem bavorské CSU) do vězení. Když Augsteina po 3 měsících z vězení pustili, musel Franz Josef Strauss jako ministr obrany abdikovat.

Franz Strauss zemřel za politováníhodných okolností už začátkem října 1988. Opuštěl tento svět na vrcholu světské slávy, v CSU neměl politického protivníka, své oponenty z řad méně mocných stran jmenoval "schmeissfliege", čili moucha, kterou chceme zamáčknout. Jeho bavitelské schopnosti zůstaly v Bavorsku ojedinělé, jeho nástupci jsou ve srovnání s ním nudní patroni.

Tento bavorský führer zanechal 3 potomky, v bavorské CSU je zřejmě zvykem dědit funkce po meči i po přeslici a tak máme dnes ministryni školství rozenou Straussovou. Není jistě horší, ani lepší, než ostatní kandidáti, měli bychom ji nechat na pokoji, za svého tatíčka nemůže. V bavorské politice je takových dědičných úřadů více.

Straussův syn za tatínkova života začínal v politice dost rasantně, znám je jeho výrok při jakémsi politickém setkání, kdy německému velvyslanci v oné zemi stručně ohlásil "držte hubu!" se věnoval obchodu se zbraněmi a podvodnými akcemi s akciemi, je to bavorský Kožený, dříve Lederer. Jinak pokračoval ve stopách svého otce, v Bavorsku někdy nazývaného "Idi alpin" v souvislosti s ugandským diktátorem Idi Aminem, který proslul zejména lidožroutstvím. Franzovi Straussovi se nikdy nepodařilo jeho početné korupční aféry prokázat, on, liška podšitá, zametal dokonale vlastní stopy..

Po mnoha letech se podařilo prolomit odpor CSU, Max Strauss byl poprvé vyslýchán soudem v Augsburgu. Žalobcem je finanční úřad, který ho pronásleduje kvůli nezdaněným asi 83 milionům korun, které dostal jako provizi z prodeje několika letadel do Kanady, tu měl dostat vlastně ještě Franz Strauss, který ten kšeft ještě coby ministerský předseda jako melouch zprostředkoval.

Mladý Strauss není samozřejmě dnešní, veškerý majetek za ty tři roky, které uběhly od začátku vyšetřování, ulil do ciziny, podle odborníků do Libanonu. Jak ho chce dostat zpátky o tom se mezi odborníky ještě diskutuje. Jeho harddisk z počítače několik dní před návštěvou financů formátoval, prý tam měl virus. Zabavený harddisk prý nikdo nedokázal (nebo nechtěl?) číst, přesto se za nejasných okolností z depozitáře ztratil.

Zajímavá je taktika: obžalovaný se nejdřív nechá ubytovat v psychiatrické léčebně. Jeden z pozemků, které byly obestavěny berňákem, je ten, na kterém stojí hrobka se zesnulým Franzem Straussem. To vyvolalo mezi Straussovými příznivci samozřejmě protest, tomu následoval i protest a zakročení současné bavorské vlády, proces je na nejlepší cestě, být zastaven z nejvyšších míst. Další nátlak vyvíjí ubohý chudák Max Strauss sám, který hodlá ve vězení spáchat sebevraždu a vstoupit na bavorská nebesa, odkud bude soudit živé i mrtvé. Tuto komedii můžeme sledovat nepochybně ještě nějaký ten týden.

Další komedie tohoto týdne je konec vedoucího spolkového úřadu pro práci, soudruha Felixe Gerstera. Tento aparátčík strany SPD začal studiem psychologie, mezi mladými socialisty se dostal až k autoritativnímu vůdci La Fontainovi. Tam se věnoval různým funkcím v aparátu strany, posléze byl vybrán jako reformátor úřadu práce, z kterého chtěl udělat agenturu pro práci, staré víno v nových trubkách?

Realitou je, že za jeho vedení nebyla nezaměstnanost snížena ani o chlup, za to ve všech zemských filiálkách BA (Bundesagentur für Arbeit) stojí nová luxusní auta, připravená vozit soudruha Gerbera po krajině, jeho přítel, Roland Berger, majitel poradenské firmy, dostával miliónové poradenské zakázky, aby tu reformu navrhl. Některé z nich neprošly předepsaným výběrovým řízením, to soudruhovi Gerberovi zlomilo vaz.

Pan (pardon, soudruh) Gerber ač malé postavy a sucharského zevnějšku, byl vždy velmi sebevědomým partnerem rozmluv s novináři, měl za sebou neomezenou podporu ministra Clemense. Zajímavé bude, co stálo za touto podporou, čím soudruh Gerber držel ministra v hrsti?

Další novum v Německu je obžaloba několika manažerů, jde o pana Ackermanna, Deutsche Bank, dále manažery firem Mannesmann a Vodafone, kteří si na schůzce, jednající o sloučení Mannesmana s Vodafone mezi sebou dojednali a rozdělili prémie skoro 2,5 miliardy korun za souhlas se sloučením.

Nějak jim uniklo, že jsou vlastně zaměstnanci akcionářů, něco takového náleží schvalovat valné hromadě, ale němečtí manažeři si zvykli zacházet se svěřenými firmami, jako by byli jejich majitelé. Samozřejmě se jedná o majetek akcionářů, případně zaměstnanců firem, takže se německý soud vmísil se žalobou o zpronevěře svěřeného majetku.

Obžalovaní fýreři firem se jenom smějí, doposud si nikdo netroufal, obžalovat ředitele takové mohutné firmy, jakou je Deutsche Bank nebo Mannesmann.

Doufejme, že je smích přejde, i v Česku máme příklady takového jednání, třeba sloučení Ytongu a Hebela proběhlo zcela mimo akcionáře. Páni manažeři si vše vyjednali sami a bez dozoru. Kdo co dostal, není veřejně známo, ani akcionářům Ytongu. Je to poslední akt kuponové privatizace tatíčka Klause.

Bohužel nám dosud chybí řádný dozor nad akciovými transakcemi. Německé příklady snad najdou i v Čechách odezvu, státní návladní by se měli kromě krádeží králíků nebo láhvinek v samoobsluhách zajímat i o nositele bílých límečků!