Krédem agentury Magnum (založené v roce 1947 špičkovými fotografy) je přinést nejen svědectví o událostech dotýkajících se života lidí na celém světě, ale i poselství lidskosti. Tomu plně odpovídá i černobílá expozice Raghu Raie v pražské Leica Gallery. Vyznačuje se jakousi tichostí a neokázalostí. Většinou se autor snažil zachytit zvláštní atmosféru sklíčenosti a trpitelství, která se více než v ranách odráží v očích lidí. Sám autor na vernisáži uvedl, že se pokoušel zachytit ohromující ticho smrti, která během prvních dnů po havárie pozřela nejméně osm tisíc lidských obětí, další statisíce jich byly zraněny. Ale ani v nejdramatičtější části výběru, která zachycuje bezprostřední následky havárie, neuvidíte plačící lidi, srdceryvné scény z agónie raněných nebo s truchlícími nad mrtvými: Tím se Rai podstatně odlišuje od typické produkce novodobých lovců fotosenzací, kteří vždy jen na moment odlétají na lovy lidského utrpení do kdejaké války, povodně, zemětřesení či jiné katastrofy.

Fotograf respektuje hloubku bolesti svých krajanů a snaží se jejich mlčenlivé až meditativní přijímání tragického osudu přenést na citlivou vrstvu černobílého filmu. Autor navštívil přeplněná zdravotnická zařízení, ale fotografoval i v domovech těch, kteří havárii přežili a potýkají se se slepotou, nemocemi srdce či dýchacích cest. Oběti chemické katastrofy na fotografiích nekřičí ani divoce negestikulují, jejich výpověď nutné číst v pohledu očí nebo v úsporném gestu. Sám autor na vernisáži uvedl, že při návratu do Bhópálu ho nejvíce zasáhlo, když mnoho nemocných litovalo toho, že nezemřeli rychle a hned.

Pro kontext v nichž je třeba vystavené fotografie vnímat jsou podstatné stručné informativní panely umístěné při vstupu. Bhópál je dnes na jednu stranu symbolem neodpovědnosti chemického průmyslu,na druhou stranu neklidným a uchvátaným hlavním městem indického státu Madhya Pradesh. Dědictví událostí z prosince 1984 však život města poznamenalo dramaticky. Desetitisíce lidí, kteří přežili únik plynu, každodenně bojují o přežití, zatímco pozemky chemičky opuštěné americkou firmou Union Carbide (nyní součást koncernu Dow Chemicals) zůstaly plné toxického odpadu, jedy zamořily půdu a prosakují i do podzemí, z kterého čerpají kontaminovanou pitnou vodu tisíce chudých Indů.

Nezbývá než poděkovat organizaci Greenpeace nejen za to, že iniciovala uspořádání této výstavy v Praze, ale hlavně za energii, s níž usiluje od odškodnění obětí katastrofy a o vyčištění zamořeného území chemičky tak, jak by to americká firma Dow Chemicals musela učinit ve své mateřské zemi.

Raghu Rai je jedním z nejznámějších indických fotografů, jehož nejslavnější fotografie ukazují Indii optimisticky a s ohledem na specifické kulturní a duchovní tradice např. ve slavných souborech Matka Tereza nebo Posvátné město Varanasi. Kolekce nazvaná "ÉXPOSURE" je tak ve vynikající autorově tvorbě pozoruhodnou výjimkou.

Už v prosinci uplyne od katastrofy v Bhópálu 20 let a je určitě dobře, že v této souvislosti se Raghu Rai chce do města znovu vrátit. Snad i my budeme mít možnost sledovat další vývoj bhópálského příběhu.

Výběr z fotografií Raghu Raie na Internetu ZDE ZDE

Informace o chemické katastrofě v Bhópálu: