Něco jiného je zvolení Arnolda Schwarzeneggra guvernérem nejbohatšího státu USA. Tento svalovec - ekonomický a politický negramot se pomocí médií stal guvernérem v Kalifornii. Samozřejmě, že v Kalifornii budou vládnout lidé, kteří ho k moci dostali. Média ukázala svoji moc jak v Itálii, tak v Kalifornii. A nikdo se nediví - nikomu to nevadí. Říkají tomu demokracie. V těchto zemích kdyby média spustila správnou kampaň, lidé zvolí za presidenta i cvičenou opici.

Je to možné ovšem jen v zemích, kde veřejnost masírovaná médii se nezajímá o nic a čistě ze zvyku jde jednou za 4 roky volit toho, koho jí ti mocní prostřednictvím svých vlastních medií předloží. Desítky let masírovaná společnost už neumí a ani nechce myslet. Jinak by totiž Berlusconiho ani Schwarzenegra nikdy nemohla zvolit. Schwarzeneggrovo vítězství znamená úpadek demokratické volby spoléhající se na kritický úsudek voličů, zvažujících reálné politické programy. Jeho volba odhalila prázdnotu veřejného prostoru politiky. Voliči v Kalifornii zvolili útěk před politikou.

Kde jsou pionýrské doby kapitalismu, když podnikání sloužilo k obživě rodiny. Dnes podnikání slouží ke shromažďování majetku a z něho vyplývající moci. A moc takových lidí je neomezená. Vlády jsou hříčkami v jejich rukou. A nejsou to jen nějaké vlády nějakých pofiderních států. Čím víc peněz na volební kampaně, tím větší moc a tím větší zisky. Největší stát na světě je toho důkazem. Bush byl dosazen na stolec pomocí peněz naftových společností. Bush, vyléčený alkoholik a náboženský blouznivec, jak sám říká, bohem vyvolený vůdce národa, by na něco takového, jako válka proti Iráku sám nepřišel. (I když jako syn svého otce by měl důvod dodělat to, co jeho otec zpackal před deseti lety.)

To mu museli nařídit lidé, kteří ho k moci dosadili. Naftové koncerny, které se musely dívat na to, že druhé největší naleziště ropy na světě si spravují sami obyvatelé země i když prostřednictvím diktátora. Ale vlastního diktátora. To znamená, že veškeré zisky z prodeje zůstaly v zemi. Pomocí nich mohl Saddám uskutečňovat rozsáhlou potravinovou a zdravotní pomoc obyvatelům. A to navzdory embargu a sankcím nařízenými americkými naftovými společnostmi v režii Rady bezpečnosti OSN. Dnes budou zisky z prodeje irácké ropy putovat na správné místo - do sejfů amerických naftových magnátů. Ti se nebudou zajímat o to, jestli Iráčané mají co jíst.

Prostě firmy Halliburton a Bechtel zaplatily nejvíc, a proto mohly rozpoutat válku proti Iráku, kde budou teď "hospodařit" podle svého. Haliburton dokonce prodával předraženou naftu i americké armádě. Tyto firmy mohou tak nejen vykrádat Irák, ale i vlastní stát, který jim to umožnil.

Politika je svinstvo, řekl klasik. A lidé to poznávají také. A začínají toho mít dost. Výsledkem je to, že přestávají chodit k volbám. Ví totiž, že na běhu dějin nemůžou nic změnit. Zvolili levicovou vládu a ona je ožebračila, zvolí pravicovou vládu a ona zřídí policejní diktaturu, aby uchránila to, co zavedla vláda levicová. Takže koho zvolíme příště? Nejlepší bude cvičená opice - bude alespoň sranda.