David SCHNEIDER, redaktor: Jak si posluchači možná pamatují, celá kontroverze vznikla koncem května 2003, kdy Andrew Gilligan, reportér ranního publicistického pořadu Today rozhlasové stanice BBC - Radio 4, konstatoval ve své reportáži, že údajný vysoký činitel informovaný o situaci v britských výzvědných kruzích ho informoval, že britská vláda neoprávněně včlenila do své oficiální zprávy o hrozbě z Iráku a o iráckých zbraních hromadného ničení nepodložené tvrzení, že má Saddám Husajn možnost použít svých zbraní hromadného ničení do pětačtyřiceti minut.

Gilligan ve své reportáži naznačil, že toto nepodložené tvrzení podle jeho zdroje zřejmě mělo být do britské oficiální zprávy včleněno na nátlak Alistaira Campbella, tehdejšího tiskového mluvčího britského premiéra Tonyho Blaira. Úřad britského premiéra, včetně Alistaira Campbella, reagoval velmi hněvivě a v podstatě se pokusil společnost BBC v této věci zdiskreditovat.

Docházelo i k některým docela bezprecedentním událostem, kdy se například několik minut po začátku živého vysílání hlavních večerních zpráv britské komerční kulturní stanice Channel 4 vnutil Blairův mluvčí Alistair Campbell do televizního studia a známému moderátoru tam poskytl na svou obranu zcela neplánovaný hněvivý rozhovor. Z Gilliganova obvinění vznikl obrovský skandál.

Komentátoři konstatují, že Gilliganova reportáž o tom, že britská vláda údajně zkreslila ve své oficiální zprávě údaje o irácké hrozbě jen proto, aby mohla zaútočit na Irák a zalíbit se Georgi Bushovi, byla dosud největší krizí Blairovy vlády. Společnost BBC nikdy neprozradila jméno Gilliganova zdroje, avšak on sám se přiznal. Byl to doktor David Kelly, pracovník britského ministerstva obrany, který měl skutečně přístup i k britským výzvědným informacím a patřil snad k nejvýznamnějším světovým odborníkům na irácké zbraně hromadného ničení. Doktor Kelly se několikrát účastnil i inspekčních cest do Iráku. Přiznal se svým nadřízeným na britském ministerstvu obrany, že byl ve styku s reportérem BBC Gilliganem, neočekával, že ministerstvo předhodí jeho jméno často brutálnímu britskému tisku. Ministerstvo to ovšem neudělalo přímo a otevřeně, avšak novinářům zprostředkovalo celou řadu náznaků, takže Kellyho jméno novináři vbrzku objevili. To, že jméno doktora Kellyho bylo navzdory údajným ujišťováním, že tomu tak nebude, sdělovacím prostředkům odhaleno, se považuje za velmi kontroverzní aspekt celé aféry. Kelly byl podroben velmi tvrdému výslechu před parlamentním výborem pro zahraniční vztahy a posléze, z obavy, že bude celostátně vláčen britskými médii, v první polovině července loňského roku zřejmě spáchal v Británii sebevraždu. To celý skandál nesmírně posílilo.

Bylo rozhodnuto, že se veškeré okolnosti sporu mezi společností BBC a britskou vládou v této věci stanou tématem nezávislého soudního vyšetřování, do jehož čela byl jmenován lord Hutton proslulý svým nesmírně pečlivým a nestranným přístupem. Lord Hutton záležitost skutečně celou dlouhou řadu týdnů za obrovského zájmu britských sdělovacích prostředků loni na podzim vyšetřoval. Zajímavé bylo, že bezprecedentním způsobem bylo zveřejněno obrovské množství interních vládních dokumentů k této věci i interních dokumentů společnosti BBC. Komentátoři poznamenali, že poprvé za mnoho let se veřejnosti dostalo možnosti analyzovat, jak fungují vnitřní rozhodovací procesy uvnitř jinak nesmírně tajnůstkářské britské vlády. Ale kdo měl pravdu? Byla původní reportáž novináře BBC Andrewa Gilligana opravdu neseriózní a bulvární? Nebo byla založena na podložených faktech a britské vládě se to nelíbilo, takže skandálním způsobem podrobila nezávislou společnost BBC nepřípustnému nátlaku?

Na základě dlouhých vyšetřování se zdá, že pravda je zřejmě někde uprostřed. I když pravděpodobně více v právu byla společnost BBC než britská vláda. Z mnoha svědectví před tribunálem lorda Huttona vyplynulo, že reportáž novináře Andrewa Gilligana byla zjevně ve všech svých hlavních rysech pravdivá, i když Gilligan v některých podrobnostech selhal a neprojevil potřebnou opatrnost a přesnost. Hlavním problémem bylo i to, že po odvysílání svých rozhlasových reportáží v této věci otiskl Gilligan v britských novinách několik článků, které byly zjevně ještě nepořádnější než jeho původní rozhlasové reportáže. Společnost BBC mezitím reagovala celou řadou opatření, zpřísnila principy své novinářské práce a zakázala svým reportérům a novinářům, aby psali pro jiná média.

Huttonův konečný verdikt se očekává v nejbližších dnech. Lord Hutton má publikovat zprávu, která má mít až tisíc stran. V britské vládě i v BBC to vyvolá značnou nervozitu. Nyní vyšlo najevo, že ještě v listopadu loňského roku, už po ukončení Huttonových veřejných výslechů v této věci, předložila britská vláda jeho vyšetřování své konečné prohlášení.

Britští opoziční konzervativci nyní doufají, že přitisknou ve věci tohoto skandálu premiéra Tonyho Blaira ke zdi. Obviňují ho, že se snaží distancovat od rozhodnutí, že to byl právě on, který určil, aby bylo jméno Davida Kellyho předhozeno sdělovacím prostředkům. Vyšetřování lorda Huttona bylo předtím předloženo i svědectví sira Kevina Tebbita, vysokého činitele britského ministerstva obrany, který svědčil o tom, že Tony Blair předsedal schůzi, která rozhodla o tom, aby bylo jeho jméno prozrazeno.

Ve středu se v britské dolní sněmovně střetl v této věci šéf britských konzervativců Michael Howard s Tony Blairem. Požadoval, aby Blair znovu potvrdil, že on sám prozrazení Kellyho jména neschválil. Blair to neudělal, avšak v parlamentu konstatoval, že si stojí za vším tím, co při vyšetřování před tribunálem lorda Huttona vypověděl. Velmi brzo budeme seznámeni, k jakému závěru došlo vyšetřování lorda Huttona ohledně okolností smrti doktora Kellyho.

Skončeme mezitím informací britského tisku, že reportér BBC Andrew Gilligan píše o celé věci a své roli v ní memoáry a britští nakladatelé se prý předbíhají s nabídkami honoráře. Má prý za svou knihu o aféře Kellygate dostat až dvě stě padesát tisíc liber, v přepočtu asi jedenáct milionů českých korun.

Příspěvek Jana Čulíka četl David Schneider.