Dobří občané městečka Firle v Sussexu vybudovali napodobeninu obytného přívěsného vozíku, do oken namalovali cikánskou rodinu, přidali poznávací značku s nápisem CIGOŠI a přívěsný vozík podpálili. Jejich poslanec, liberální demokrat Norman Baker, se posléze vyjádřil v rozhlase, že "existuje samozřejmě otázka, že právo kočovat musí být respektováno, ale i kočovníci mají povinnost zacházet s oblastí, v níž žijí, s respektem. To se nedělo v městečku Firle, a tak tam došlo k této akci."

Rasismus vůči cikánům je v britském veřejném životě přijatelný, konstatuje autor. Zatímco vtipy o pochybeném životním stylu "Pakoušů" (Pákistánců) či "židáků" jsou dnes v britské společnosti nepřijatelné, cikáni, to je něco jiného. Když byl ministrem vnitra Jack Straw, charakterizoval cikány jako lidi, kteří "si myslí, že je naprosto přijatelné, aby způsobovali chaos, aby kradli, aby se vloupávali do automobilů, aby působili nejrůznější nepříjemnosti, včetně chození na velkou stranu ve dveřích firem, a tak dále."

Všichni tito lidé budou bezpochyby tvrdit, že kritizují nikoliv rasu, ale způsob života. Jack Straw například tvrdil, že nemluví "o skutečných romských cikánech", ale o "lidech, kteří se chovají jako kočovníci či Romové". Je samozřejmě pravda, že ne všichni tradiční kočovníci jsou Romové a ne všichni Romové jsou kočovníci. Ale totéž lze říci o judaismu, který je také etnickou identitou a zároveň i náboženskou kulturou. Uznáváme, že není morálního rozdílu mezi tím, když na židy útočí lidé, kterým se nelíbí jejich způsob života, a tím, když na židy útočí lidé, kterým se nelíbí jejich etnický původ. Uznáváme také, že podstatou rasismu je charakterizace celé komunity podle chování některých jejích členů.

Člověk by doufal vzhledem k historickým okolnostem v určitou citlivost a toleranci, pokračuje autor. Za druhé světové války usmrtili nacisté celkem asi čtvrt až půl milionu Romů, v mnoha částech Evropy je téměř úplně vyhladili. Ve východní Evropě je dosud Romům odpíráno zaměstnání, jsou uzavíráni do ghet a fyzicky napadáni - někdy i zabíjeni - skinheady. V Británii bylo v letech 1986 - 1993 zlikvidováno 67 procent tradičních tábořišť pro kočovné Romy. V roce 1994 britská vláda zrušila povinnost komunálních úřadů poskytovat kočovníkům tábořiště a zavedla nové zákony, jimiž lze trestat lidi, kteří se někde utáboří bez povolení. Jedním rázem v podstatě zlikvidovala jejich způsob života.

Samozřejmě i dnešní bývalí "kočovní Romové", už usedlí, jsou často daleko mobilnější než byli tradiční kočovníci. Po celé východní Evropě byli Romové donuceni zákonem se usadit na jednom místě - v Británii k tomu byli donuceni nedávnou likvidací jejich kočovných tábořišť. Mnoho Romů, kteří dnes cestují po Evropě, to dělá, protože jsou vyháněni ze svých domovů - v Británii jsme je proměnili v "neoprávněné žadatele o azyl".

My jim to cestování totiž závidíme. Ti, jejichž životy jsou spojovány s neustálým pohybem, se jeví atraktivnější (ať už je realita jakákoliv) než životy nás samotných.

Podstatou rasismu bývá závist. Rasisté závidí židům peníze a černochům jejich sexuální potenci; není vyloučeno, že naše nenávist vůči Romům pochází z ještě hlouběji, instinktivně pociťované křivdy - závidíme lidem, jejichž instinktem je pohybovat se volně a svobodně a nenechat se omezovat šedivou existencí života usazeného na jednom místě.