Jde o první knihu, napsanou z německé perspektivy o neformálním vánočním příměří na západní frontě - k němuž došlo navzdory oficiálním rozkazům a k hrůze britského vrchního velitelství přibližně pět měsíců po vypuknutí první světové války.

Kniha obsahuje ukázky z pozoruhodného deníku německého důstojníka Kurta Zehmische, který byl před čtyřmi lety objeven na půdě nedaleko Lipska. Zehmisch byl učitel, který uměl německy a francouzsky. Líčí, jak na Štědrý den roku 1914 najednou střelba přestala. Jeho saský pluk pak začal pískat na dva prsty. Angličané okamžitě pískání opětovali.

"Vojín Möckel z mé jednotky, který žil dlouhá léta v Anglii, zavolal na Brity anglicky a brzo se mezi námi vyvinul živý rozhovor."

Pak vylezli ze zákopů na obou stranách dva vojáci, podali si v zemi nikoho ruce a popřáli si navzájem veselé Vánoce. Dohodli, se že na Boží hod nebudou střílet.

"Pak jsme po celé délce našeho kilometr dlouhého zákopu rozmístili svíčky a vánoční stromky," píše Zehmisch. "Byla to dokonalá iluminace - Britové vyjadřovali potěšení pískáním a tleskáním. Jako většina lidí jsem strávil celou noc vzhůru. Byla to nádherná, i když poněkud chladná noc."

Podle Jürgse se přátelení mezi většinou katolickými saskými a bavorskými pluky a Brity mohlo uskutečnit jen proto, že němečtí vojáci mluvili dobře anglicky, protože před válkou pracovali v Británii. "Pracovali jako taxíkáři a holiči v městech, jako je Brighton, Blackpool a Londýn," píše autor. "Když vypukla v srpnu 1914 válka, byli donuceni se vrátit do Německa. Někteří z nich dokonce měli pořád ještě v Anglii rodiny."

Jeden německý voják pracoval v Londýně v hotelu Savoy, když válka začala, britští vojáci prý volali do německých zákopů: "Pane vrchní!" Jiný německý voják líčil, jak na Boží hod vánoční roku 1914 si otevřel jeden britský voják v zemi nikoho holičství a bylo mu úplně jedno, jestli jsou jeho zákazníky Britové nebo Němci.

Neformální vánoční příměří se rozšířilo po celé déle osmisetkilometrové západní fronty, kde tábořilo více než milion mužů. Příměří bylo zejména přátelské na asi padesátikilometrové části fronty kolem belgického města Ypres, píše autor. Avšak ne všichni s tímto příměřím souhlasili. Jeden rakouský voják, rozmístěný nedaleko města Ypres, si stěžoval, že by se za války takové přátelení obou stran "nemělo dovolovat". Jmenoval se Adolf Hitler.

Kurt Zehrmisch zázrakem přežil první světovou válku a vrátil se k svému povolání učitele. Druhou světovou válku ale nepřežil. Po Hitlerově příchodu k moci se vrátil k armádě, stal se majorem a poslali ho na východní frontu. Zajali ho Rusové a odvezli ho do vězeňského tábora. V listopadu 1946 zmizel.

Na několika místech fronty trvalo příměří po vánocích 1914 několik týdnů. Nakonec však bylo masakrování obnoveno. "Angličané jsou za příměří nesmírně vděčni, protože mohou zase hrát fotbal," napsal si do deníku Gustav Riebensahm. "Ale celá záležitost začíná být pomalu absurdní a musí se s tím skoncovat. Řeknu mužstvu, že od dnešního večera je konec."