Podle Ramoneta mu v tom ale média mnoho nepomohou, protože místo aby moc kontrolovala, sama ji převzala. Stala se hospodářskou mocností, která díky novým technologiím dodává na trh miliardy informací. Informace se stala zbožím a veřejnost musí být přesvědčena, že bez informací se neobejde. Čím více spotřebuje občan údajů, tím vyšší je zisk. Nestačí proto "návyk" na informace. Údaj musí ke konzumaci lákat nebo být alespoň snadno stravitelný. Jak Ramonet upozorňuje, už nejde o to, co je pravda, ale o to, co lidi baví. Hodnotu informace už netvoří množství ověřených skutečností nebo hodnověrný rozbor fakt, ale její novost a pocity, které vzbuzuje. Novináři ztratili pozici neúplatných intelektuálů, kteří sledují počínání moci a podávají o tom zprávy občanům. Z žurnalistů se stali dělníci komunikačního průmyslu. Navíc zboží na trh s informacemi nedodávají dnes jen klasická média, ale marketingová oddělení, reklamní a public relations agentury, "internauti" a podobně. Komunikační trh jako každý jiný má své módní vlny, idoly ( Ramonet se soustředil zejména na smrtelnou nehodu lady Diany a aféru Clinton-Lewinská ) a zákony ( například napodobování televizního obrazu atd.).

Díky technickému vývoji se komunikace stala celoplanetární a funguje rychlostí světla, ale současně vytváří iluzi skutečnosti jako film nebo divadlo. Ramonet poukazuje na to, že veřejnost proto přestává médiím důvěřovat. Fungování demokratického systému je tím ohroženo, jelikož zájem o věci veřejné upadá. Dochází k paradoxu, kdy svoboda slova může vést k nastolení nekontrolované moci.

Ani Ramonet se nevyhnul tomu, aby do líčení svých pozorování mediálního světa nevložil emoci -- strach z budoucnosti, globalizace a technického vývoje. Obavu z totální vlády nadnárodních monopolů, která je mezi intelektuály velmi módní. Ovšem i vážní autoři se musí alespoň částečně podvolit nástrojům komunikačního trhu, aby dnes někoho oslovili.

Ramonet naznačuje východisko v mediální vzdělanosti. Tedy schopnosti orientovat se v oblasti informací a dokázat nahlédnou za kulisy zábavy, kterou nám média nabízejí. Věří rovněž, že sebezáchovný instinkt společnosti a svobodný trh povedou opět k návratu k "občanské" žurnalistice. Tedy, že lidé mediálně vzdělaní zatouží nejen se bavit, ale také vědět.

Pro českého čtenáře může být Tyranie médií poučným čtením, protože popisuje příčiny a mechanismy jevů, které se kritizují i u domácích médií, obyčejně ale bez zmínky o kořenu věci. Snad by stálo za prozkoumání, jestli postkomunistická média nepodléhají přechodu z "občanského" novinářství na "spotřebitelskou komunikaci" tím snáze, že už za totality živila veřejnost iluzemi, i když nikoli kvůli zisku, ale proto, aby se komunisté udrželi u moci.

Psáno pro server Česká média