13. 11. 2003
Castrova zpráva pro OSN: Důsledky půlstoletí americké blokády KubyPublikujeme - podle principu Audiatur et altera pars - oficiální zprávu kubánské vlády o půlstoletí americké blokády Kuby. Štěpán Kotrba poznamenává na její okraj: Proč uplatňují Spojené státy sankce vůči Kubě a neuplatňují je vůči mnohým jiným zemím, v nichž autoritativní režimy uplatňují svou moc daleko bezohledněji? Proč Spojené státy například neměří stejným metrem v Iráku jako v Saúdské Arábii, vlasti "nejhledanějšího teroristy" Usámy bin Ládina? A proč neměří stejným metrem vůči Turecku za jeho politiku vůči Kurdům? I to byly argumenty, kvůli kterým hlasovala valná většina států OSN proti pokračující americké blokádě Kuby. Plný text zprávy Castrovy kubánské vlády pro OSN >
|
Obsah zprávy Kuby k rezoluci 57/11 Valného shromáždění Spojených národů předložené generálnímu tajemníkoviÚvodDéle než čtyřicet let čelí kubánský lid hospodářské, obchodní a finanční blokádě uvalené na něj vládou USA - nepřátelské politice, řadící se k nejkrutějším, nejnelidstějším a nejdelším, jaké kdy byly v dějinách lidské civilizace proti některému národu uplatněny. Od samotného vítězství revoluce, jíž lid Kuby zničil základy neokoloniálního režimu udržovaného na ostrově Spojenými státy a vydobyl si skutečné právo na svobodu sebeurčení, uvalily úřady velmoci ze severu na Kubu různé ekonomické sankce s cílem "vyvolat hlad, zoufalství a svržení vlády"[1], jak přiznává a uvádí oficiální dokument Státního departmentu z 6. dubna 1960. Za těchto 44 let se vystřídalo již deset amerických administrativ, které jen prohlubovaly a rozšiřovaly složitý systém zákonů a opatření tvořících blokádu uplatňovanou americkou vládou proti lidu Kuby. Tato politika poškodila a nadále vážně poškozuje materiální, psychický a duchovní blahobyt kubánského lidu a klade závažné překážky jeho ekonomickému, kulturnímu a sociálnímu rozvoji. Stačí připomenout, že šest z každých deseti Kubánců se narodilo a žilo v době uvedených sankcí, doprovázených navíc vojenskými agresemi, biologickou válkou, nelegálním rozhlasovým a televizním vysíláním, teroristickými akcemi, plány atentátů na kubánské vedoucí představitele, podporováním nelegální emigrace a dalšími nepřátelskými kroky podněcovanými, financovanými, podporovanými či umožněnými různými americkými administrativami. Hlavním smyslem blokády není nic jiného, než vyčerpat kubánský lid hospodářsky a sociálně, připravit ho o základní prostředky nezbytné k přežití. Zákazy a restrikce postihující kubánský lid v důsledku blokády zcela postrádají právní, morální a etický základ. Podle ustanovení odst. (c) čl. II Ženevské konvence o předcházení a potrestání zločinu genocidy z 9. prosince 1948 je blokáda uvalená americkou vládou na Kubu kvalifikována jako genocidní akt, a podle mezinárodního práva tedy jako zločin. Současná republikánská vláda presidenta George W. Bushe zostřila bezprecedentní měrou opatření a zákazy týkající se blokády proti Kubě. Její kroky se logicky zařadily do rámce tradiční politiky americké ultrapravice a nejextrémnějších, násilnických kruhů kubánské emigrace ve Spojených státech, směřující k podkopání samotné existence kubánského národa. Je namístě v tomto kontextu připomenout, že co se Kuby týká, nejsou americké choutky žádnou novinkou. Již v samých počátcích existence Americké unie se začaly objevovat pokusy o anexi Kuby jejím odkoupením, postoupením a dokonce ozbrojenou silou. Vycházely např. z Monroeovy doktríny či "teze o zralém plodu", které již v oněch vzdálených dobách kladly základy politiky vměšování, intervencí a jednostraných opatření, typické pro současné Spojené státy. A tak čtyři roky po americké intervenci z r. 1898 vznikla Kubánská republika, zatížená ústavním dodatkem, který z praktického hlediska z Kuby učinil kolonii jejího severního souseda. Situace trvala až do vítězství kubánské revoluce v roce 1959. Zostřováním blokády se současný americký president odměnil miamské kubánsko-americké teroristické mafii za její rozhodující "laskavost"- připomeňme její hlavní roli ve volebním podvodu, jenž Georgi W. Bushovi umožnil uchvátit ve volbách v roce 2000 presidentský úřad. Tuto mafii tvoří zkorumpovaní politikové, kteří před rokem 1959 profitovali z hladu a krve kubánského lidu, známí mučitelé a vrazi, kteří způsobili smrt více než 20 000 Kubánců, usvědčení zloději veřejných fondů a obecně lidský odpad, jenž kdysi sloužil batistovské diktatuře a praktikám neokoloniální nadvlády Spojených států na Kubě, ale i jejich následovníci a dědicové a všichni, kdo v posledních 44 letech podporovali, financovali a páchali nejhorší teroristické zločiny proti kubánskému lidu. Záměr současné vlády Spojených států vnutit světu svou vůli jako jedinou patnou normu i za cenu pošlapávání mezinárodního práva a neomezeného a protiprávního používání síly a hrozby silou za stejným účelem, se stal silným podnětem pro plány na útoky proti Kubě, vojenskou agresi nevyjímaje. Vědomi si jasně, že nemohou otřást neochvějnou podporou kubánského lidu revoluci, vkládají členové teroristické mafie kubánského původu v Miami, význační předáci a militarističtí jestřábi z reakční republikánské administrativy vládnoucí Spojeným státům a samozřejmě placení žoldáci obou na kubánském ostrově svou naději do zlovolné myšlenky vyvolat ozbrojenou agresi USA proti Kubě. Ti, kdo prosazují agresi, aby skoncovali s procesem revolučních změn nastoupeným ze svrchovaného rozhodnutí kubánského lidu, vymýšlejí jednu falešnou záminku za druhou, aby mohli své plány odstartovat. A tak je Kuba bezdůvodně zařazována na seznam zemí údajně podporujících nebo chránících terorismus ve světě, protiprávně vypracovávaný americkým Státním departmentem. A co víc, někteří úředníci Bushovy administrativy opakovaně obvinili Kubu z údajné schopnosti vyrábět biologické zbraně. Současně americká vláda, táž, jež si osobuje právo omezovat tzv. "preventivními válkami" právo jakéhokoli národa ve světě na sebeurčení a udržuje v právním bezvládí a v nelidských podmínkách tisíce lidí na námořní základně v Guantanamu, prosazuje na svém kontinentálním území rok co rok metodami vydírání a nátlaku rezoluci manipulující téma lidských práv, s cílem vyrobit protiprávní zdůvodnění pro svou nepřátelskou politiku vůči Kubě. V tomto kontextu napadají odpůrci normalizace vztahů mezi USA a Kubou zvláště ostře Migrační dohody podepsané mezi oběma národy v roce 1994. Hlavním cílem je přerušit spořádaný průběh migrace regulovaný těmito dohodami, a vyvolat tak tlak na masovou ilegálmí emigraci z ostrova. Těží přitom z obtížných podmínek, jež jsou důsledkem blokády uvalené na kubánský lid, a využívají k podněcování ilegální emigrace absurdního a vražedného "zákona o kubánské úpravě", který výjimečným a v historii ojedinělým způsobem udílí Kubáncům přijíždějícím na území Spojených států nelegální cestou záruky a zvláštní práva, včetně povolení pobytu. To kontrastuje s honem na lidi, fyzickým i morálním týráním, vězněním a vyhošťováním, jež čeká na miliony občanů jiných zemí, přicházejících na území supervelmoci stejnými ilegálními cestami. Jedinou odpovědí vlády USA na schválení rezoluce Valného shromáždění č. 57/11, která 173 hlasy žádala americkou vládu o ukončení politiky blokády proti Kubě, bylo prohloubení protiprávních sankcí proti ostrovu. Může snad mezinárodní společenství dopustit, aby tak těžká urážka mnohostranných závazků, mezinárodního práva a etických a morálních zásad, jimiž se řídí mezinárodní vztahy, zůastala bez odpovědí? Jako vzor mírového soužití a spravedlnosti na planetě, jehož se nelze vzdát, žádá Kuba takový mezinárodní řád, v němž je respektování mezinárodního práva stejně závazné pro všechny. S pravdou na své straně a v pevné jednotě, nabyté v historickém boji za plný výkon své svrchovanosti, Kuba vytrvá a překoná pokusy Spojených států zlomit její železnou vůli po nezávislosti hladem, nemocemi a nejrůznějšími překážkami na cestě k dosažení jejího blahobytu a ekonomického a sociálního pokroku. Informace obsažené v této zprávě tvoří pouze část všech dat, jež by se mohla publikovat, avšak zahrnují přesvědčivé příklady a detailní údaje o škodách způsobených kubánskému lidu blokádou, s důrazem na nejnovější dopady. Výčet některých škod z oblasti zdravotnictví, výživy, školství a kulturyPo více než čtyřicet let, od samého počátku genocidní politiky blokády byl prioritním cílem amerických agresí celostátní zdravotnický systém, vzdělávací systém a realizace práva na výživu kubánského lidu. Útokům se nevyhnul ani kulturní rozvoj obyvatelstva, sektor jenž byl vzhledem ke své hodnotě kulturního dědictví každého národa a celého lidstva i v nejkrutějších ozbrojených konfliktech v dějinách lidské civilizace zpravidla respektován. Aktivity zaměřené na vytvoření podmínek pro šíření hladu a nemocí a v jejich důsledku podkopání podpory občanů kubánské revoluci jsou trvalou součástí konkrétních plánů a programů tzv. špinavé války proti Kubě. ZdravotnictvíPodrobně je známo úsilí a programy realizované na Kubě k zajištění bezplatného, moderního a efektivního všeobecného zdravotnického systému, jenž by obyvatelstvu poskytoval na vysoké úrovni ochranu zdraví a dlouhý život. Přes obtíže ekonomické povahy zůstala zachována prioritní pozornost tomuto sektoru, včetně rozvoje systému péče pokrývajícího celou zemi a umožňujícího dosáhnout a udržet v této sféře významné pokroky. Přesto jsou kubánské zdravotnické služby neustále ohrožovány politikou americké blokády. Restrikce provázející nákup amerických dodávek a technologií pro kubánské zdravotnictví, negativní důsledky vyplývající z toho pro zdravotní péči, zabraňování v přístupu ke špičkovým lékařským informacím působí značné škody kubánským zdravotnickým službám. Vzhledem k nemožnosti nakoupit potřebné léky a zařízení, nemohli kubánští lékaři v řadě případů zachránit lidský život nebo zmírnit chorobu, ani následné fyzické a psychické újmy pacientů, jejich rodin a samotného odborného lékařského personálu. Uvádíme některé nejnovější příklady, ilustrující tyto důsledky:
VýživaJedním z prioritních cílů hospodářské války vedené vládou USA proti Kubě je oblast výživy. Vyvolávání podmínek vedoucích k hladu a zoufalství je podle mezinárodního práva kvalifikováno jako zločin genocidy a porušení práva kubánských občanů na výživu. Opatření vyplývající z blokády negativně ovlivňují import potravinářských produktů pro kubánské obyvatelstvo, a to jak pro přímou spotřebu rodin, tak pro společenskou spotřebu ve školách, domovech dochodců, nemocnicích, školkách, a přímo ovlivňují nutriční hodnotu výživy obyvatelstva a tím i jeho zdraví. Zákazy uvalené vládou USA na dovoz kubánských potravinářských produktů způsobily Kubě v roce 2002 ztráty v hodnotě 114 milionů dolarů. Skutečnost, že se transakce realizují pouze jedním směrem znemožňuje také racionálně a efektivně využívat dopravních prostředků, neboť lodi se vracejí nevytížené. Totéž se odehrává i v případě, že následujícím cílem lodi nejsou Spojené státy. Příkladem toho jsou dodávky volně loženého nákladu, u nichž by bylo možné uspořit cca 36 % přepravních nákladů. V současné době se platí dopravné kolem 15,50 USD za tunu, avšak kdyby mohly lodi plout zpět do Spojených států vytížené nákladem, bylo by možné tuto částku snížit na cca 10.00 USD. Režim nevyváženého obchodu potvrzený tzv. Zákonem o reformě obchodních sankcí a zvýšení exportu Spojených států z října 2000 sice povolil kontrolovaný prodej potravin na Kubu, avšak současně je potvrzením toho, že blokáda zdaleka nebyla odstraněna a že trvá dokonce i v přísném uplatňování dodatečných restrikcí, doplňujících ty, jež zaváděly dřívější zákony. S ohledem na tuto skutečnost a přes obtíže a omezení vztahující se k jednosměrnému obchodu, je nákup potravin výsledkem obrovského úsilí podniků obou zemí při jednání, kontraktci a realizaci těchto operací. ŠkolstvíVšichni Kubánci bez vjimek či rozdílů vyplývajících z postavení, barvy pleti, politického či náboženského vyznání, mají bezplatný rovný přístup k výukovým prostředkům po celou dobu výchovného procesu, až do vysokoškolské úrovně včetně. Za více než čtyřicet let utrpěl kubánský školský systém velké ztráty v důsledku hospodářské války proti naší zemi. Zostření genocidní politiky blokády v uplynulých deseti letech mělo negativní dopad na zásobování základními učebními materiály pro kubánské studenty. Vzhledem k restrikcím uvaleným na Kubu blokádou se kupní síla importu prostředků pro kubánské školy snížila od začátku devadesátých let o 25-30 %, neboť je třeba je nakupovat na vzdálených trzích a někdy za vyšší ceny. Jen v roce 2002 importovala Kuba z asijských trhů výukové prostředky v hodnotě 11,7 milionů dolarů. Za tuto částku by na americkém trhu, s nižšími přepravními náklady mohla nakoupit větší množství tohoto zboží. V důsledku obtíží s importem nepřekročily dodávky tužek, sešitů a obecně papíru pro vyučovací proces dosud ani polovinu množství z roku 1989. S velkým úsilím se tiskne jen 50 % potřebných učebnic a doplňkové literatury, přičemž učebny pro výuku fyziky, chemie a biologie, stejně jako dílny pro pracovní vyučování na středních školách stárnou a chátrají. Jedním z postižených sektorů je kubánský systém speciálního školství. Bylo by možné uvést četné příklady obtíží, jimž musí tato citlivá činnost v důsledku blokády čelit. Země musela importovat stroje s Braillovým písmem pro potřeby výuky nevidomých a slabozrakých dětí na jiných trzích za jednotkovou cenu až 1000 dolarů, zatímco ve spojených státech by je mohla nakupovat po 700 dolarech. Obdobná je situace v nákupu papíru Braillón nutného pro tento typ výuky. KulturaPo více než čtyřicet let připravuje blokáda americký a kubánský lid o poselství toho nejlepšího a esteticky nejhodnotnějšího z kultur obou národů tím, že omezuje nebo zakazuje přítomnost předních exponentů umění a literatury na Kubě a ve Spojených státech. Negativní dopad těchto absurdních sankcí na programy kulturního rozvoje realizované kubánskou vládou byl velmi silný. Mimo jiné se tyto důsledky projevují v nemožnosti přístupu na americký trh s kulturními statky a službami a nákupu spotřebních materiálů nezbytných pro uměleckou tvorbu a výuku a rovněž pro fungování výroby v různých oborech kultury. Na překážky rovněž naráží výkon duchovních práv našich tvůrců a Kuba je vylučována i ze schůzek ministrů kultury naší polokoule. Jedním z nejabsurdnějších opatření zavedených americkou vládou je zákaz komerčních vystoupení kubánských umělců v USA. Kubánským umělcům se nepovoluje podepsat komerční pracovní smlouvy ve Spojených státech a tedy ani pobírat honoráře za svá vystoupení, dokonce ani ve prospěch pořádající organizace, a to přes zájem podnikatelů, producentů a institucí o obchod s kubánskou kulturní a uměleckou produkcí. Tento trh byl historicky prostorem pro působení kubánských hudebníků a rámcem pro uměleckou konfrontaci důležitou z hlediska jejich propagace a diskografické produkce. Jen v období od května 2002 do dubna 2003 se uskutečnilo 497 vystoupení 32 kubánských uměleckých souborů, které vzhledem ke své úrovni, kvalitě a atraktivnosti pro publikum měly být honorovány více než 13 miliony dolary. Autorské právo a platby z něj vyplývající je uznáváno téměř všemi státy světa. Kubánští intelektuálové jsou však v důsledku restrikcí vyplývajících z blokády tohoto práva ve Spojených státech zbaveni. Důsledky v oblasti exportu a služebNeopodstatněná politika hospodářské, obchodní a finanční blokády uvalená vládou USA na Kubu má stále negativnější dopad na zahraničně obchodní činnosti. Svévolná nařízení a zákony vytvářející tuto škodlivou protikubánskou politiku stále negativně ovlivňují ekonomický rozvoj a sociální blahobyt kubánského lidu, působí značné ztráty na zdrojích a v devizové oblasti. Odhaduje se, že v roce 2002 způsobila americká blokáda kubánskému zahraničnímu obchodu škody dosahující výše 685 milionu dolarů, tedy částky o 41,8 milionů dolarů vyšší, než v roce 2001. V roce 2002 činily kubánské ztráty v důsledku nákupu za vyšší ceny, než jakých by mohlo být dosaženo za normálních podmínek, 403,5 milionů dolarů. V důsledku méně příznivých podmínek financování ztratila země 62,3 milionů dolarů, dalších 65,8 milionů dolarů pak představovaly vyšší ceny za dopravu a fracht. Dále byl kubánský export zkrácen o 119,2 miliony dolarů nerealizovaných příjmů. Za tyto prostředky mohla Kuba nakoupit 100 000 tun kuřat, stejné množství kukuřice a obilí pro pekárenské účely, půl milionu tun neloupané rýže (paddy) a 20 tisíc tun sojových bobů. Škody v oblasti akademické, vědecké, kulturní a sportovní výměny mezi kubánským a americkým lidemVolná akademická, vědecká, kulturní a sportovní výměna mezi národy je v mezinárodním společenství široce uznávaným právem. Žádný národ nebyl v této oblasti limitován tolika omezeními jako Kubánci a Američané. K metodám nejčastěji používaným ke brždění této výměny patří restrikce v oblasti svobodného cestování, sankce a hrozby americkým občanům, kteří chtějí navštívit Kubu, ale i odpírání víz kubánským vědcům, umělcům, sportovcům a dalším osobnostem. Existuje bezpočtu nařízení znemožňujících americkým občanům cestovat na Kubu. Tresty za porušení těchto nařízení mohou znamenat i odnětí svobody na 10 let, pokuty ve výši milionu dolarů pro sdružení a 250 000 pro jednotlivce. Za každé porušení mohou být uplatněny rovněž občanské pokuty až do 55 000 dolarů. Absurditu této politiky názorně ukazuje následující příklad: V listopadu 2002 se konalo v Honolulu výroční shromáždění Americké asociace cestovních kanceláří (ASTA). Toto fórum zahrnovalo rovněž seminář o cestovním potenciálu amerických zájemců o Kubu. Vicepresident Asociace, p. Paul Ruben uvedl před zástupci tisku, že "ASTA nikdy nerealizovala žádný tak silně regulovaný program. Účastníci museli podepsat formuláře s prohlášením, že jsou si vědomi, že cestovat na Kubu (je protizákonné)." Negativní dopady na další sektory národního hospodářstvíPříkladů ukazujících obtíže a zábrany, na něž naráží kubánský lid po více než čtyřicet let, by bylo bezpočtu. Uveďme například:
Zákony, jež tvoří součást blokády, zabraňují Kubě v přístupu k finančním zdrojům mnohostranných a regionálních rozvojových organizací. Ve fiskálním roce 2002 schválila Světová banka půjčky na projekty v Latinské Americe ve výši 4,3658 miliard dolarů a Meziamerická banka 4,548 miliard dolarů. Kdyby měla Kuba k úvěrům tohoto druhu přístup, mohla v roce 2002 získat cca 200 milionů dolarů, jež by umožnily realizaci významných sociálních staveb a infrastruktur, např. stavební a technologické obnovy četných zdravotnických zařízení. Závěry
[1] Foreign Relations of the United States, Cuba, Volume VI, 1958-1960, Department of State, U.S. Government Printing Office, 1991. |