Vyslankyni bylo jistě příjemné, že právě na prvním setkání s novináři mohla hovořit o úspěchu kubánské diplomacie a vítězství zdravého rozumu, kterým hlasování na Valném shromáždění OSN nepochybně bylo. Kuba předkládá rezoluci proti americké blokádě Kuby každoročně již od r. 1992. Z počátku pro ni získávala podporu jen obtížně. Otevřeně sice proti ní nikdy nehlasovaly více než 3-4 delegace -- letos to byly USA, Israel a Marshallovy ostrovy -- ale ostatní se obvykle buď zdržely hlasování, nebo je přímo ignorovaly. Letošní výsledek -- 179 hlasů kladných proti třem záporným při dvou zdrževších se a sedmi absencích -- je úplně jiná píseň než okázalý nezájem o starosti Kuby v r. 1992, kdy 46 delegací se vůbec k hlasování nedostavilo, 71 se zdrželo hlasování a jen 59 převážně rozvojových zemí ji podpořilo proti třem záporným hlasům. Přitom americká blokáda Kuby je noční můrou kubánského vedení, které se bez plynulé obchodní výměny a hospodářské a technické spolupráce s mocným severním sousedem nemůže zbavit vleklých hospodářských potíží.

Pro rezoluci hlasovala - nikoli po prvé - také Česká republika. Spolu s upuštěním od tradičního předkládání návrhů rezolucí OSN proti porušování občanských práv na Kubě je to další potvrzení vývoje vztahu české zahraniční politiky ke Kubě k pragmatickému vyváženému kursu uznání možnosti mírového soužití a věcné spolupráce zemí, vyznávajících rozdílné ideologie. Hodnotu takového vývoje nesnižuje ani skutečnost, že se Česká republika díky činnosti některých nevládních organizací současně propracovala mezi přední ideologicko-propagační odpůrce Castrova režimu. Demokratické principy mezinárodních vztahů přece umožňují, aby spolupracovaly země, jejichž občanská sdružení zaujímají kritické postoje k poměrům v druhé z nich. Je ostatně sporné, do jaké míry odrážejí akce našich kritiků Kuby skutečné mínění občanské společnosti.

Přirozeným pokračováním dosavadního vývoje politiky ČR vůči Kubě by měla být při nejmenším výměna velvyslanců, neboť mezi oběma zeměmi nejsou žádné spory, které by neobsazení velvyslaneckých postů ospravedlňovaly. Pokud tím důvodem má být porušování občanských práv Castrovým režimem, pak je třeba, aby vláda vysvětlila, proč současně udržuje styky na úrovni velvyslanců se zeměmi, které se dopouštějí daleko horších prohřešků než Kuba, přičemž jdou případně až do genocidy části svého obyvatelstva.

Rezoluce Valného shromáždění OSN směřuje proti působení tzv. Helms-Burtonova zákona z 12. března 1996, jenž drasticky omezil hospodářské styky mezi USA a Kubou a cestování mezi oběma zeměmi. Vyzývá všechny státy, aby se v souladu s normami mezinárodního práva, jež mimo jiné zaručují svobodu obchodu a plavby, zdržely podpory a uplatňování zákona, jiného omezování svobodné obchodní výměny a plavby a zasahování do vnitřních věcí Kuby. Zdá se, že svět se skutečně vyvíjí směrem, naznačeným rezolucí. Bez ohledu na působení Helms-Burtonova zákona se zvyšuje příliv amerických turistů na Kubu, kteří sem přijíždějí potají přes jiné země. Stejným způsobem se ubírá i obchod, nehledě k tomu, že vláda USA v poslední době povolila Kubě nakupovat v určitém rozsahu v USA potraviny.

Většina významných spojenců USA žádná omezující opatření nikdy nezavedla a projevuje rostoucí zájem o obchod s Kubou a investování hlavně do turistického průmyslu. Česká republika by neměla zůstávat pozadu, neboť Kuba může být odbytištěm pro náš průmysl, jenž se v minulosti významnou měrou podílel na vybavení řady kubánských továren. Zatím nám ovšem hrozí, že se z ideologických důvodů necháme při uspokojování zvyšující se poptávky předběhnout našimi méně skrupulozními spojenci.

Pokračujeme tak v neblahé polistopadové tradici zanedbávání trhů, otevřených předlistopadovým režimem, a to i tehdy, když důvodem přestala být nesolventnost zahraničních partnerů. K tomuto počínání nás povzbuzují zvláště ti, kdo se usazují na trzích, na nichž bychom byli přátelsky přijati, kdybychom včas projevili zájem.