3. 11. 2003
Iráčané mají dobrý důvod k povstáníMálokdo může popírat, že je Irák za americké okupace v horším stavu než za Saddáma Husajna, míní Tariq Ali ve své komentáři ve včerejším deníku Guardian: Nedochází k žádné obnově země. Existuje hromadná nezaměstnanost. Každodenní život je utrpením a okupanti a jejich loutky nejsou schopni zajistit ani nejzákladnější životní potřeby...
|
Spojené státy nedůvěřují ani Iráčanům, aby jim uklízeli v kasárnách, tak to dělají přistěhovalci z jižní Asie a Filipínci. Je to kolonialismus v epoše liberálního kapitalismu, a tak dostávají přednost americké a "spřátelené" firmy. I za nejlepších okolností by se okupovaný Irák stal oligarchií protekcionářského kapitalismu, nového kosmpolitanismu firem, jako jsou Bechtel a Halliburton. Právě součinnost všech těchto faktorů vede k vzniku hnutí odporu a povzbuzuje mnoho mladých mužů k tomu, aby bojovali, míní autor. A málokdo je ochoten zradit ty, kdo bojují. To je nesmírně důležité, neboť bez mlčenlivé podpory obyvatelstva by byl systematický odpor téměř nemožný. Jednou z nejkomičtějších epizod v nedávných měsících bylo, když Paul Wolfowitz sdělil novinářům na jedné ze svých tiskových konferencí během návštěvy Bagdádu, že "hlavním problémem je, že v Iráku je příliš mnoho cizinců". Většina Iráčanů považuje okupační armády za skutečné "zahraniční teroristy". Proč? Protože jakmile jednou okupujete nějakou zemi, musíte se začít chovat jako koloniální mocnost. Podle iráckých opozičních zdrojů existuje více než 40 různých organizací odporu. Jsou tam baathisté, disidentští komunisté, znechucení zradou Irácké komunistické strany, která okupaci podpořila, nacionalisté, organizace iráckých vojáků a důstojníků z armády, kterou okupanti rozpustili, a sunnitské a šiitské náboženské skupiny. Velcí iráčtí básníci - Saadi Youssef and Mudhaffar al-Nawab - oba brutálně pronásledovaní režimem Saddáma Husajna - jsou stále ještě v exilu a stali se svědomím svého národa. Jejich hněvivé básně, odsuzující okupaci a její kolaboranty pomáhají udržovat duch odporu a obnovy. Jinými slovy, míní autor, odpor je především irácký - i když, dodává, nebyl bych překvapen, kdyby do země přicházeli jiní Arabové na pomoc. Jestliže jsou v Bagdádu a v Nadžafu Poláci a Ukrajinci, proč by si navzájem nemohli pomáhat Arabové? Klíčovým faktorem je to, že je irácký odpor decentralizován - je to klasická první etapa partyzánského boje proti okupační armádě. Celý text v angličtině ZDE |