Podle výzkumu agentury Ipsos, zveřejněného ve čtvrtek 23. října, by byl právě Nicolas Sarkozy "nejlepším kandidátem pravice pro příští prezidentské volby", tedy po skončení pětiletého mandátu Jacquese Chiraka v roce 2007. Pro 50 procent Francouzů by byl "dobrý" nebo dokonce "vynikající" kandidát. Stárnoucí Chirac tak získal nečekaně konkurenta: podle téhož výzkumu by ho za "dobrého" či "vynikajícího" považovalo pouze 40 procent obyvatel Francie. Ačkoliv 72 procent Francouzů očekává, že se bude Chirac ucházet o 3. prezidentský mandát v pořadí, 63 procent si to rozhodně nepřeje.

O dalších kandidátech netřeba mluvit, přesto je alespoň v úvodu pro pořádek zmiňme, protože by mohli v případě vítězství pravice usilovat o premiérské křeslo: kdysi tak nadějný "muž zezdola" Jean-Pierre Raffarin se vyšphal v nadějích pouze na 24% a centrista François Bayrou na 22% (- ten po svém úspěchu v minulých prezidentských volbách bývá často považován za nejpřijatelnějšího příštího pravicového premiéra). Bývalý premiér Alain Juppé a nynější předseda Svazu lidového hnutí (UMP), který si dělá zálusk na křeslo v Elysejském paláci již delší dobu, by byl přijatelný pouze pro 13%. Celých 42% si totiž o Juppém přímo myslí, že by byl kandidátem špatným, 40% takto hodnotí premiéra Raffarina.

Změna a obnova

Co vede Francouze k tomu postavit do čele Sarkozyho? Nicolas Sarkozy, dlouholetý úspěšný starosta buržoazní čtvrti Neuilly, si dělal v té současné francouzské vládě zálusk na ministra financí. Dostal "jenom" křeslo ministra vnitra. I přes počáteční neohrabanost, ukázal se ministr jako velmi zásadový, přímý a efektivní. I když jeho návrh na reformu, která byla základem referenda o autonomii na Korzice, odmítla většina jejích obyvatel, nikdo nemohl Sarkozymu říct, že neudělal kus práce. Právě schopnost "změnit něco ve Francii" je u Sarkozyho hlavní kvalitou, jež mu přisuzuje 42 procent (oproti Chirakovi, kde to očekává pouhých 9 procent).

Sarkozy se také jeví jako muž, který může nejlépe "zosobňovat obnovu pravice" (40% ve prospěch Sarkozyho proti 10% Chiraka). Vysoké ohodnocení získal Sarkozy i v kritériu věrnosti svému programu. Francouzi ve 36% ocenili jeho schopnost "respektovat své sliby z kampaně" (u Chiraka si to myslí jenom 13%).

Již minulý týden někteří francouzští komentátoři zaznamenali, že se s potenciálními nástupci Jacquese Chiraka roztrhl pytel. "Francouzský prezidentský maratón, čili nejdelší světový dostih ve všech zaměnitelných kategoriích, již vpravdě začal," oznámil minulý pátek ve své pravidelné "kronice" prominentní komentátor vnitropolitického dění Alain Duhamel na radiu RTL. "Samozřejmě, nikdo to nepřizná explicitně. Všechno zůstává široce virtuální," doplnil. Prezidentský dostih tedy začal. Kdo jsou vedle Sarkozyho dalšími favority této "francouzské zvláštnosti", jak o ní mluví Duhamel?

Prezidentský maratón: na levici

Začněme na levici. Bývalý socialistický premiér Laurent Fabius (nejmladší v éře prezidenta Françoise Mitterranda), nyní č. 2 ve straně, dal v rozhovoru pro velmi sledovaný politický pořad měsíce "100 minutes pour convaincre" (100 minut, aby nás přesvědčil) na televizním kanálu France 2 velmi okatě najevo, že na Elysejský palác už dnes myslí. Na otázku, zda pomýšlí na svou prezidentskou kandidaturu, odpověděl velmi kulantně: "Říct, že mi to nikdy neprojde myslí, to by bylo pokrytecké, a já si nepřeji být pokrytcem." Fabius, který zastával v poslední Jospinově vládě post ministra financí, patří k velmi kultivovaným hráčům na francouzské politické scéně.

Fabius dokáže mistrovsky míchat banality a sofistikovanější vyjádření. K těm prvním patří například jeho názor na budoucnost levice. "Jediným způsobem, jak se může levice dostat k moci, je, že bude sjednocená," řekl v témže pořadu. Připustil, že levice udělala v minulosti mnoho chyb, z kterých se musí poučit. K těm rafinovanějším názorům patří jeho postoj k Evropské ústavě. Fabius je proti -- a to ze dvou důvodů: za prvé je ústavu je možné změnit pouze jednomyslně, za druhé narušuje francouzské pojetí obrany "veřejné služby" (tedy sektoru veřejných služeb, který je ve Francii vnímán jako silná součást sociální identity národa). Další jeho poznámka míří k budoucnosti Evropy. Měli bychom si všímat, jak to vidí jeden z prominentů příští možné politické garnitury. "Měli bychom postupovat k Evropě ve třech kruzích: nejprve je to okruh těch, kteří chtějí jít dál, a uvnitř tohoto prvního okruhu vidím především francouzsko-německý pár, druhý okruh, tedy Evropa v počtu 25 členů, a třetí okruh, to je ten okruh blízkých zemí, jako je například Rusko," vysvětlil své představy Fabius.

Mezi možné kandidáty na 23. prezidenta V. Francouzské republiky bývá na levici považován také Dominique-Strauss Kahn, rovněž bývalý ministr financí, který patřil k Jospinovým nejbližším, musel odstoupit kvůli nevyjasněnému finančnímu skandálu kolem nákupu filiálky pro studentskou pojišťovnu MNEF. Kdysi tolik populární ministr, jemuž vděčí socialisté za brilantní nástup, méně již za prosazování dnes tolik kritizovaného projektu redukce pracovní doby na 35 hodin. (Na něm se ale podepsala zejména další kandidátka na levicového prezidenta: Martine Aubryová, mimo jiné dcera bývalého předsedy Evropské komise Jacquese Delorse) Dominique-Strauss Kahn (nebo také DSK, jak s oblibou píší francouzské noviny) si zatím podle všechno pro účely prezidentské kampaně pronajal kanceláře a sestavuje komunikační tým.

Dalšímu "černými koňmi" levice by ale mohl být klidně i současný šéf Socialistické strany François Hollande, jemuž dlouhou dobu všichni přisuzovali "úřednickou šedost", který se ale v čase po teatrálním odchodu Lionela Jospina (po porážce v posledních prezidentských volbách), stal záchranným člunem širší představy současné levice. Nesmíme zapomínat (vedle již zmiňované Martiny Aubryové, která zatím váhá) ani na trochu pelichajícího pardála mitterrandovské levice Jacka Langa, bývalého ministra kultury triumfálního nástupu levice k moci v roce 1981. Vzhledem k tomu, jak dokázal přehodit výhybku z kandidatury na starostu Paříže do druhé Jospinovy vlády, dá se od tohoto muže, který reprezentuje nejlépe termín "kaviárová levice" (gauche caviar) -- sám se už ani nestydí, že jako socialista bydlí na náměstí Vendôme, obklopen luxusními zlatnictvími, sám v pětipokojovém bytě -- tedy od něj se dá očekávat jistě ještě nejedno překvapení.

Na pravici: Chirac, možná Juppé

A co nového na pravoboku? Nicolas Sarkozy, který teď vyletěl ve výzkumu Ipsos, se nikdy netvářil, že chce být skromně v koutku. Problém všech ostatních kandidátů, kteří to na pravé straně spektra dávají najevo, zůstává hegemonie toho stávajícího prezidenta. Jacques Chirac, o němž jednou v letadle přes novináře jeho protikandidát Jospin vzkázal, že by měl jít už do starého železa ("Chirac je vyčerpaný, zestárlý a unavený," řekl na jaře 2002), se drží moci zuby nehty. Ačkoliv to neříká nahlas, prezident, který se dožije konce listopadu 71 let, myslí na další pětiletý mandát. Jeho choť Bernadette se tím ostatně veřejně ani netají.

Alain Juppé, dosud nejvážnější Chirakův konkurent, který stál za vznikem velmi úspěšné pravicové integrace nejprve ve Hnutí pro prezidentskou většinu (UMP), posléze transformované ve Svaz lidového hnutí (se stejnými iniciálami UMP), čelil v průběhu výzkumu Ipsos procesu s fiktivními zaměstnanci na pařížské radnici, které pro bývalé Sdružení pro republiku (RPR) pod Chirakem kryl. Na své "očištění" si Juppé počká do 30. ledna příštího roku, kdy má soud rozhodnout, zda bude na další období volitelný či nikoliv. Premiér Raffarin to o sobě nikdy netvrdil...

A Lionel Jospin? Bývalý socialistický premiér publikoval minulé pondělí v deníku Libération "svobodný názor", v němž ostře napadl stávající vládu. Titulek jeho textu měl výmluvný název: "Čas mystifikátorů" (Le temps des mystificateurs). Kdy přijde Jospinův čas? Nikdo neví...

Doporučené odkazy: